Co je to za aroganci, říkat mi, koho mám volit?

V sobotu 4. října redakce Echa se svými čtenáři a přáteli v pražském kině Atlas sledovala výsledky sněmovních voleb. Z debaty a vstupů z publika vznikl následující Salon. Moderoval ho šéfredaktor Dalibor Balšínek. A dále se jej účastnili: Tereza Matějčková, Ondřej Štindl, Adam Růžička, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Pavel Štrunc.

Balšínek: Terezo, co říkáš na výsledek, myslíš, že u nás budou vládnout populisté a extremisté, jak po volbách prohlásil Petr Fiala?

Matějčková: Extremisté určitě ne, a kdo je populista, je k debatě. Velmi populistickou kampaň vedlo Spolu. Češi ovšem volili umírněně. Vypadlo Stačilo!, klesla SPD, obojí mě překvapilo. Učiním poznámku k Motoristům a k jejich billboardu: Volte Motoristy, nikdo se to nedozví. Ve své bublině jsem zaznamenala velký výsměch, jako že se někdo stydí, že volí Motoristy, že si přece všechno můžeme říkat. Mně se ale zdá, že oni tím vyhmátli něco podstatného: u nás se zapomíná, že volby jsou tajné. Namísto toho jsme měli nátlak na sociálních sítích, aby všichni šli volit, aby volili demokraticky… Nobelista Peter Handke nedávno v rakouské televizi řekl, že slovo demokracie už nemůže ani slyšet. K tomu bych se po této kampani připojila. Nátlak vyvíjený na lidi byl až skoro nedemokratický. Je například legitimní nejít volit. Ale u nás se ani nechápe, že volba je tajná. Já taky nehodlám prozrazovat, koho jsem volila. Tajnost, nezbadatelnost, určitá netransparentnost jsou podstatou demokracie.

Balšínek: Svatá pravda, před rokem 1989 se taky nesmělo chodit za plentu.

Štindl: Souhlasím s Terezou, že to mohlo být nepříjemné pro člověka, který se hojněji vyskytuje na sociálních sítích. Ale asi bychom si měli definovat, kde začíná nátlak. Možná je to dané tím, v čem jsem vyrůstal, ale moje představa nátlaku je něco jiného, než že nějací lidé pro mě třeba otravným, iritujícím způsobem dávají najevo svoje voličské intence.

Matějčková: Ale to nebyly intence, to byly výzvy! Já nechápu, proč by mě měl někdo vyzývat. Co je to za aroganci, že mi někdo sděluje: Já půjdu volit toho a toho – a dělejte to taky jako já?

Štindl: To pak můžeme říct: Co je to za aroganci, když někdo na facebooku postuje fotky svých domácích zvířat a cpe ti je před oči? To je určitý model chování.

Matějčková: Volby jsou něco jiného než zvířátka.

Peňás: Podstatou sociálních sítí je, že se na nich lidé prezentují. Samozřejmě slabší kusy k tomu nemají odhodlání, ale řekněme vůdci sociálních sítí je takhle používají. Jinak právo nezveřejňovat svou volbu vzniklo v době, kdy ženy dostaly volební právo, protože muži automaticky předpokládali, že jejich ženy budou volit jako oni. Tím vznikl společenský úzus, že ženy mají právo o své volbě nemluvit.

Kaiser: Ve sporu, který se tu hned ze začátku rozhořel mezi Terezou a Ondřejem, dávám za pravdu spíš Tereze. Co jsem já viděl ve svých kruzích, tak můžu říct, že takovou naléhavost jsem zatím nezažil. Nepamatuji, kdy dřív ve volbách moji vrstevníci, u kterých už se snad dá očekávat nějaká zralost, takhle apelovali. Na jedné whattsappové skupině, vesměs kamarádů z Děčína, v pátek jeden psal cosi ve stylu: Sdílejte, posílejte důchodcům, ať se neopakuje rok 1946, ať se k vládě nedostanou náckové a komunisti. Odepsal jsem mu, ať v té skupině s takovými apely neotravuje. Celý fenomén má ještě jednu rovinu: taky někteří známí umělci se do kampaně na straně vládního tábora letos obuli způsobem, jaký moc nepamatuji. Ano, v 90. letech někdo vystoupil třeba na Klausově mítinku a zazpíval písničku. Ale že by tehdy nějaký umělec vydával výzvy na záchranu demokracie?

Peňás: Protože nebyly sociální sítě, to je ten zásadní rozdíl! A pravděpodobně kdyby ti ta mobilizace konvenovala, bral bys to jako dobrou věc.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.