Hříšné devadesátky. Sex po převratu, naše něžná erotická revoluce

Sedí tu pět stárnoucích mužů, budou se bavit o sexu a matně vzpomínat na devadesátá léta. Žádná žena v dohledu není. Konzervativnější debata to už opravdu být nemůže. V Salonu Echa diskutují fotograf Jaroslav Kučera, hudebník a spisovatel Samir Hauser, majitel jednoho z prvních tuzemských erotických klubů Igor Salomon a bývalý šéfredaktor pánského časopisu Maxim Pavel Vondráček.

Začněme slovy historika umění Jiřího Machalického z nové knihy Sex po převratu – Divoké devadesátky fotografa Jaroslava Kučery (stejnojmenná výstava právě probíhá v pražské galerii Czech Photo Centre), která nám zavdala podnět k této diskusi o sexuální revoluci, jež po převratu ve veřejném prostoru nastala: „Pronikl do prostředí prostitutek a pasáků se sobě vlastní empatií, což aktéři okamžitě vycítili, takže mu dovolili fotografovat všechno, co chtěl. Jeho snímky vlastně nezobrazují sex, ale život. Jsou drsným, zábavným, veselým i hořkým záznamem doby, která byla otevřená a divoká a do značné míry postrádala jakákoli pravidla.“

Zajímá mě ta vaše empatie, to je v dnešní době celkem nadužívaný pojem…

Kučera: Bez empatie by to nešlo, obzvlášť u fotek, které jsou takhle živé a dokumentární. Vždycky se s lidmi musíte nějak domluvit, s čímž osobně nemám problém, i když jde o lidi takříkajíc z okraje společnosti. Mám je v úctě, a když se s nimi domluvit nedá, tak jdu prostě pryč.

V jednom rozhovoru jste ovšem zmiňoval, že jste za opaskem nosil pistoli. Tu jste tedy nikdy nepoužil, ale i tak se zdá, že empatie má své limity.

Kučera: To jsem neměl říkat! Je pravda, že jsem si v roce 1990 udělal zbrojní pas. Ale nikdy jsem z té pistole nevystřelil, od té doby jsem dokonce ani nikdy nebyl na střelnici. Udělal jsem to asi pro takový ten falešný pocit jistoty.

Sex tu byl za socialismu skrytý, nevyjevoval se na veřejnosti, přesto určitě existovaly různé služby pro zahraniční turisty a místní papaláše. Co všechno té erotické explozi v 90. letech předcházelo?

Salomon: V osmdesátkách byznys fungoval tak, že nebyly žádné erotické kluby, nebyla erotická média. To znamená, že děvčata sháněla bonitní klientelu hlavně v nočních podnicích, zpravidla v hotelech. Ale složení děvčat bylo tehdy kvalitativně asi tak o čtyři třídy lepší než v dnešní době. Často šlo o vysokoškolské studentky z filozofické fakulty, které uměly jazyky, měly vytříbené chování a byly upravené. Do takového podniku by ty dnešní holky ani nepustili.

Hauser: A většina z nich dělala pro StB, jako třeba moje máma. Sedla si na večeři třeba do hotelu Olympik a tam čekala na klienta.

I o tom píšeš ve své vzpomínkové knize o devadesátých letech Vyvrhel. Pokud se nepletu, tvoji rodiče byli oba agenti rozvědky.

Hauser: Fotr byl komunista z Iráku a naverbovali ho. Matka byla ve Štiříně na nějakém výcviku a pak odjela do Iráku. Viděli se poprvé na letišti, vzali se, matku pak odhalili a zavřeli ji. Češi ji pak vyplatili a vrátili jsme se zpátky sem.

Vondráček: A my se opravdu musíme vrátit do těch osmdesátých let, ta společnost byla, když to řeknu vulgárně, nadržená. To si asi vzpomínáte, všichni jsme si sháněli videokazety, přefocovali si erotické fotografie. A pak najednou přijde ten rok 1990. Totální anarchie, všechno tu prostě vybuchlo. Já jsem vyrůstal v Sudetech, takže znám dobře Cheb, Tachov, Karlovy Vary, Sokolov... A to bylo teda něco neuvěřitelného. Neexistovaly limity. Kdo ty devadesátky nezažil, tak si to nedovede představit. V podstatě bylo možné všechno. Já jsem pak pracoval v Reflexu, takže jsem v pohraničí udělal několik reportáží, ptal jsem se tehdy řidičů, proč si berou zrovna ty cigánky, které tam stály u silnice u Svatého Kříže. A oni ti řekli tak bizarní myšlenku, prý že je to exotický, skoro jako Thajky. Řekni dneska někomu, že romské prostitutky jsou v podstatě na úrovni Thajek.

Kučera: A víte, jak ty šlapky pouliční říkaly Němcům? Vepři.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.