Pandemie přeje udávání. Už před rouškami tu byl nástup „fízlovské kultury“

O krizových situacích se říká, že v lidech probouzejí to nejlepší i to nejhorší. Spíš je to ale takový truismus, na kterém – podobně jako na ostatních floskulích – něco je, ale vyslovují se trochu moc snadno. Nakonec většina lidí se i v době krize chová tak jako v klidnějších časech – snaží se tím životem protlouct, jak se dá, a zbytečně na sebe neupozorňovat.

Reprezentanty toho nejlepšího jsou nejenom v české veřejné debatě lidé, kteří se s pandemií každodenně střetávají – zdravotníci a další. A taky lidé, již čas karantény vyplňují prací pro druhé – šijí roušky, pomáhají seniorům v okolí a podobně. Česká schopnost vykrýt výpadek zásobování šitím roušek doma se dočkala uznalých pochval v zahraničí, rád se na nich přiživil i předseda vlády. Co jsou ale ty nejhorší projevy koronavirové doby? Na úrovni elit to může být zneužívání krizové situace k upevňování a nepřiměřenému posilování moci, různé formy kořistění z ní, vědomé zasévání nedůvěry mezi lidmi. To jsou věci, které jsou – relativně často – docela dobře vidět.

Kromě příběhu o rozumně se chovajících, disciplinovaných a chytře improvizujících Češích se ale člověk setkává i s jinou story, často podávanou útržkovitě, v anekdotách, historkách, u nichž se nedá automaticky předpokládat širší platnost a statistická významnost. Mohly by dokládat, že průvodním znakem krize je i zvýšená četnost udavačství.

Celý text Ondřeje Štindla o tom, jak se v Česku kromě koronaviru šíří i udavačství a konkrétní příběhy nakažených čtěte již nyní na EchoPrime. Nebo v tištěném Týdeníku Echo. Předplaťte si jej zde.