1 Drahoš a dezinformační kampaně

Profesore Drahoši, nebojte se

Ať mi už nikdo neříká, že Česká televize nepodporuje Jiřího Drahoše. Když v pátek kandidát Drahoš vyjevil své podezření, že prezidentské volby se pokusí ovlivnit dezinformacemi tajné služby ze zahraničí, a vyhledal kvůli tomu premiéra Sobotku, zpráva byla v Událostech ČT podána tak, jako že s ním ostatní kandidáti (samozřejmě kromě Miloše Zemana) více či méně souhlasí.  

Z opačného stanoviska Mirka Topolánka, který na Facebooku, kde si svoje výroky může stříhat sám, Drahošův výstup označil za hodný chovanců klášterní školy, za teatrální čin, za „estrádní výstup v médiích“, ČT vyrobila sdělení, že „Mirek Topolánek ovlivňování voleb připustil“. Topolánkovu mluvící hlavu nechali říct, že to je komedie, po banálním konstatování, že každé volby může někdo ovlivňovat, se nadechoval k „ale“, které už bylo vystřihnuto.

Proč by drahošovci měli pociťovat potřebu kandidátovy obavy z Ruska takhle dezinfikovat a přebalovat? Dezinformační války made in CCCP jsou dnes téma, které velmi rezonuje v jisté části publika – hádám, že v té se pohybuje jeho štáb včetně písařů jeho tweetů, možná i pan profesor -, když ale prezident Zeman posléze Drahoše posměšně přirovná k Hillary (v duchu: loser se zhlédl v loserovi), i tato část publika si je ve své většině vědoma, že Drahoš nutně působí paranoicky.

Pan profesor se tedy jaksi preventivně vyzbrojil odkazem na zkušenosti ze světa našich západních spojenců. Jmenoval Spojené státy, Francii a Německo a pokračoval: „Tajné služby v těchto zemích dnes víceméně jasně konstatují, že k něčemu takovému docházelo. Také říkají, z kterých zdrojů nebo z které strany to ovlivňování voleb bylo.“ Všimněte si té razance: má to být Rusko, ale abych ho jmenoval, to zas takový bouchač nejsem.

Jaká jsou fakta? Ve Spojených státech se důkazy, že Rusko pomohlo vyhrát Trumpovi volby, intenzivně hledají po celý poslední rok. V knize Shattered dva novináři, Jonathan Allen a Amie Parnesová, uvádějí, že rozhodnutí zvolit toto vysvětlení pro hořkou porážku padlo ve volebním štábu Clintonové první den po prohraných volbách. Do sítě padl Trumpův poradce, generál Michael Flynn, dnes prezentovaný jako hlavní a potenciálně průlomový úlovek speciálního vyšetřovatele Roberta Muellera. Vyšetřovatel vyšetřuje právě vliv Ruska na prezidentské volby, snaží se dokázat, že Trump a Putin před volbami kooperovali. Generál Flynn byl nedávno obviněn za lhaní při výslechu FBI, k němuž se také přiznal. Lhát měl o svých hovorech s ruským velvyslancem ve Washingtonu. FBI je měla nahrané, Flynn s velvyslancem probírali Izrael a sankce USA vůči Rusku. Trumpův štáb měl samozřejmě plné právo, v podstatě to je bazální profesionalismus, navazovat po volbách a před inaugurací takové kontakty. Profesora Drahoše bude zajímat, že Flynn s ruským velvyslancem mluvil až po volbách, nikoliv ve volební kampani. V tom je úlovek Flynn podobný druhému úlovku vyšetřovatele Muellera, který se jmenuje Paul Manafort a který také pracoval pro Trumpa. Pro změnu se ale u Manaforta vyšetřují věci, které volební kampani dávno předcházejí a nijak se jí netýkají.

V jiném známém příběhu o údajném vlivu Kremlu na Trumpovo vítězství jde o únik mailů ze štábu Demokratické strany, jež se objevily na WikiLeaks a na kandidátku Hillary C. nevrhaly zrovna dobré světlo. Tajné služby se letos v lednu asi kolektivním hlasováním shodly na výkladu, že Julian Assange musel svůj poklad dostat oklikou přes ruské hackery. Bohužel pro zpravodajskou komunitu posléze vyšla najevo různá „ale“. Například tempo, jímž byla inkriminovaného 5. července 2016 data z ústředí demokratického štábu stahována, neodpovídají hackerskému připojení na dálku, nýbrž úplně konvenčnímu stahování do USB nosiče, tedy „flešky“. Pak by to ale vypadalo, že spíš než Kreml na dálku ukradl e-maily nějaký whistleblower zevnitř, někdo, komu Hillary pila krev. (Tento a další argumenty čtenář najde v pozoruhodném textu analytika Bloombergu Leonida Bershidského.) Prostě v USA je to z Drahošova pohledu zatím navzdory titánskému úsilí FBI, vyšetřovatele Muellera a velkých médií čistá nula.

Co Francie? Sputnik a Russia Today, stěžoval si vítěz prezidentských voleb z letošního května Emmanuel Macron, o něm rozšiřovaly fake news, produkce těchto okrajových a málo vlivných médií ale nezůstala ve veřejném povědomí ani zdaleka tak jako nabourání počítačů v ústředí Macronovy kampaně a následné zavěšení na počítač. To se událo během posledních 48 hodin před druhým, rozhodujícím kolem. Hloupé pro naši hypotézu je, že nikdo menší než šéf francouzské agentury pro kybernetickou bezpečnost Guillaume Poupard měsíc po volbách veřejně konstatoval, že žádnou ruskou stopu nenašli a že útok byl tak jednoduchý, že ho mohl provést „prakticky kdokoliv“. Poupard ještě předpověděl, že pokud se budou státy nepravdivě vzájemně obviňovat z kybernetických útoků, může to skončit „mezinárodním chaosem“.

A konečně Německo. Šéf tamní kontrarozvědky Hans-Georg Maasen také letos v květnu prohlásil, že stopy nabourání se do počítačů Bundestagu vedou, kam jinam než do Ruska. Analýzou tisku dojde člověk snadno k závěru, že kancléřka Angela Merkelová se o téma ruských dezinformačních válek začala intenzivně zajímat loni na podzim, brzy po Trumpově triumfu v Americe a ovšem taky po vysokých ztrátách její vlastní strany v několikerých zemských volbách. S tím, jak se před celostátními volbami preference CDU opět zlepšily, řeči o dezinformačních operacích Kremlu utichly. Posléze Merkelová utrpěla nejslabší vítězství v historii CDU, nicméně vyhrála. Dnes o ruské dezinformační válce německý establishment mluví asi tak často jako Andrej Babiš po volbách o lithiu.

Tři Drahošem zvolené případy podle dosavadního poznání Jiřímu Drahošovi neposlouží. Dohromady vzato dělají dojem, že buď je ruská dezinformační ofenziva vůči Západu v jakési prenatální fázi, nebo je naprosto neúčinná. A hlavně v člověku roste dojem,že když se řekne „ruský pokus ovlivnit volby v zahraničí“, hledá se výmluva pro volby, které jsem prohrál nebo se chystám prohrát. 

Topolánkovým nástupem se prezidentská soutěž zdynamizovala, papírový favorit pro druhé kolo Drahoš je evidentně zaskočen. Ještě v politice nestrávil ani minutu, a už působí jako někteří její unavení, vyhaslí matadoři. 

Z nového čísla Piráti se chystají sestřelit ANO. Rozhovor s volebním lídrem Zdeňkem Hřibem

Echo týdne: Se sirotky máme zkušenosti ● Téma: Zhoršení naděje dožití ● Komentář: Urážka majestátu ● Svět: Bavorská zkouška ohněm ● Esej: Česká pšenice a čínská rýže

Klausovy semináře pod dohledem StB Jak se v 80. letech rodila nová ekonomická elita
Beznaděj hororu Děsivé dědictví a jiné hrůzy

/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.