Radikální levice se zmocňuje řady prestižních institucí

Radikální levice se zmocňuje řady prestižních institucí
Komentáře

KOMENTÁŘ

Ondřej Šmigol

Kdo sledoval v posledních letech šílenství na západních univerzitách a stále eskalující hádky na Twitteru, mohl se utěšovat tím, že nejde o „reálný život“. Ve chvíli, kdy si radikální studenti budou muset začít vydělávat na chleba a platit daně, v radikálnosti svých názorů poleví. Twitter zase měl být liberální bublinou, naprosto odtrženou od názorů většinového obyvatelstva. Jenže se ukazuje, že bývalí studenti ve svém radikalismu nepolevují, a Twitter sice může být bublinou, zároveň však jeho uživatelé zastávají řadu vlivných pozic. Pro budoucnost Západu to nevěští nic dobrého.

Dobře je to vidět na nepokojích v Americe, kdy éterem začaly kolovat názory, které ještě nedávno byly doménou anarchické levice nebo bláznů. Reportérka The New York Times Nikole Hannahová-Jonesová, která nedávno získala Pulitzerovu cenu, napsala, že ničení majetku není násilím. Podobné názory najdeme už i v Česku. Třeba mediální koordinátor české Extinction Rebellion Martin Vrba se na Facebooku zamyslel, jestli americké protesty lze považovat za násilné, neboť dle americké profesorky Ericy Chenowethové je násilná občanská neposlušnost až taková, co překročí několik tisíc mrtvých.

 

Další volají po seškrtání policejních rozpočtů, případně po úplném zrušení policie. Nejde však o blouznění pár šílenců na sociálních sítích, již se dostavují první politické výsledky. Starosta Los Angeles ohlásil zrušení plánovaného navýšení rozpočtu losangeleské policie až o 150 milionů dolarů. Čtyřicet kandidátů do městské rady New Yorku požaduje seškrtání rozpočtu jejich policie o miliardu dolarů, momentální rozpočet je šest miliard. Členové minneapoliské městské rady zase prosazují rozpuštění místního policejního sboru a jeho nahrazení něčím novým.

Je nepochybné, že americká policie má problémy, ale řešením není její zrušení či seškrtání rozpočtu. Bohatí si přinejhorším najmou ochranku, chudí budou čelit zločinu bez pomoci.

Radikální levice však zasáhla i řadu předtím prestižních institucí a v podstatě převzala jejich řízení. Ukázalo se to i na dění v The New York Times. Tento deník publikoval ve středu komentář republikánského senátora za Arkansas Toma Cottona. Ten v něm vyzval k využití zákona o povstání k nasazení armády k potlačení nepokojů. Cotton v komentáři jasně rozlišil pokojné demonstranty a násilné rabující. Jistě lze diskutovat, jestli je to moudré, sami velitelé armády se na její využití moc netváří. Využívání zákona o povstání ale není nic neobvyklého. Prezidenti Dwight Eisenhower, John Kennedy i Lyndon Johnson ho využili k prosazení desegregace ve vzpurných státech. Prezident George Bush starší ho aktivoval při nepokojích Los Angeles v roce 1992. Nejde o okrajový názor. Nasazení armády proti rabujícím podporuje 58 procent Američanů.

Přesto komentář vyvolal poprask, byl označen za fašistický a vyvolal vzpouru uvnitř deníku, kdy novináři od vedení žádali vysvětlení, jak něco tak hrozného mohli pustit. Přitom NYT publikovaly i názory od takových lidí, jako jsou Vladimir Putin, Nicolas Maduro nebo zástupce šéfa Tálibánu. Nikdo z nich rebelii nevyvolal.

Konflikt eskaloval ve chvíli, kdy komentátorka deníku Bari Weissová, jedna z mála zaměstnanců, které lze označit za pravicové, popsala na Twitteru občanskou válku v novinách jako konflikt mezi starou gardou, jež je sice levicová, ale pořád uznává svobodu slova a prezentování odlišných názorů, a mladými radikály, kteří chtějí vše, s čím nesouhlasí, prostě potlačit. Její kolegové na ni začali na Twitteru okamžitě útočit, a svět tak mohl sledovat rozpad redakce NYT v přímém přenosu. Deník nakonec vydal vysvětlení, proč se Cottonův komentář rozhodl vydat, a zavázal se k publikování méně článků od politiků.

K něčemu podobnému došlo v nakladatelství Hachette, jednoho z největších na světě. To zrušilo publikaci pamětí režiséra Woodyho Allena po vzpouře zaměstnanců. Těm vadilo Allenovo nařčení ze sexuálního zneužití jeho adoptivní dcery. Nařčení, které je značně pochybné a nikdy se neprokázalo.

Agentura Associated Press zase aktualizovala svou stylistickou příručku, jíž se řídí značná část amerických novinářů. Nově nedoporučuje používat výraz „looter“ (rabující), má prý rasový podtext. Dav z Twitteru a radikálních univerzit ovládl intelektuální Ameriku.

Možná by nám to mohlo být jedno, kdyby tyto tendence dříve nebo později nedospěly i k nám. Zabití George Floyda nevyvolalo demonstrace jen v USA, kde je to pochopitelné, ale i v Británii, ve Francii nebo třeba na Novém Zélandu. V mnoha těchto zemích přitom stále platí omezení kvůli koronaviru.

Pak je tu ještě jeden aspekt. Progresivní levice krade rovnítko mezi demokracie a autoritářské režimy. USA nepovažuje za o nic lepší než komunistickou Čínu. Dokonce se považuje za rasistické říkat nemoci covid-19 „čínský virus“, přestože přišel z Číny. Nová studená válka se právě rozbíhá, Čína se snaží o pozici globálního hegemona. Čeští poslanci, kvůli strachu z naštvání říše středu, odmítli poděkovat Tchaj-wanu za poskytnutou pomoc. Jedině USA se mohou Číně postavit. Jenže pokud se události budou vyvíjet současným směrem, bude to nejspíš považováno za rasistické.

Text vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky