Pošetilí lidovci a zatvrzelí liberálové
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
EDITORIAL
Podněcujte svou vášnivost! je titulek rozhovoru Terezy Matějčkové s jedním z nejvýznačnějších psychoanalytiků současnosti Luigim Zojou. Tento přední italský ...
Lidovci, což je strana, která z hlediska složení elektorátu je nejspíš nejmírnější stranou v téhle zemi, občas rozpálí do běla tu složku obyvatelstva, která se o sobě domnívá, že je složkou nejsvobodomyslnější. Tedy takzvané liberály. Tradičně se tak stane v okamžiku, kdy se lidovci přiznají, že se obtížně smiřují s představou plně rovnoprávných sňatků mezi lidmi stejného pohlaví. To je ve slušné společnosti horší než se přiznat, že obdivujete společenské uspořádání raného středověku nebo jste třeba pro zavedení tělesných trestů ve škole. Prostě je to úplně mimo představivost svobodomyslných lidí.
Lidovci jsou však těžkopádná strana staromódních zásad, byť o jejich dodržování lze mít pochybnosti, neboť jedna věc je ideál, druhá realita. Ale nejspíš lze mít za jisté, že v nadproporčním měřítku se k nim hlásí takzvané tradiční rodiny s více dětmi, rodiny, které se většinou nerozpadají, které určitě vykazují menší počet jevů, jako je alkoholismus, narkomanie, kriminální chování. Jsou to rodiny často venkovské a z malých měst, v neděli chodí společně do kostela, a když je potřeba, tak přispívají na charitu.
Onen městský liberál na ně hledí s nepochopením a jako na kuriozitu, zbylou tady z jiných časů. Je značně pravděpodobné, že by si s nimi neměl co říct a za chvíli by si z nich dělal srandu. Oni s ním také ne, ale nejspíš by mu to nevyčítali. Jsou zvyklí na to, že jim lidé jako oni spíš nerozumějí, ale z toho si zas tak moc nedělají, i proto, že se to k nim moc nedonese. Na sítích moc nejsou, neboť na to nemají čas a povahu.
Jestli skutečně jsou proti svazku stejnopohlavních párů, si netroufám říct. Mohou však mít pocit, že rodina je opravdu něco jiného než domluva jakýchkoli dvou jedinců, že spolu budou žít. Nejspíš si myslí, že sňatkem, samozřejmě církevním, stvrzují před Bohem (tomu oni věří) závazek, že budou vytvářet rodinu, tedy že budou mít děti a tyto děti budou vychovávat společně a jak nejlépe umí. A pro ně je těžko představitelné, že by to mohl zvládnout někdo jiný než muž a žena, otec a matka.
To je podstata toho spojení a všemu ostatnímu se třeba také může říkat rodina, ale není to stejné jako ta jejich. Asi nejsou proti různým formám právního vyrovnání a takovým věcem, ale prosím, není to na stejné rovině jako to, co žijeme a co se snažíme, myslí si oni. Není to na nižší úrovni, ale je to na jiné úrovni.
Když tedy Marian Jurečka řekne, a vzápětí to odvolá, že lidovci by nemohli být ve vládě, která by tu tento symbolický rozdíl zrušila, je to zpráva pro tenhle, počtem spíše marginální společenský úkaz. Oni stejně vědí, že vývoj jde jiným směrem a že se v tomhle světě budou muset smířit s realitou, ale možná že jen jde o to, aby ten hlas tady padl. No, není to žádné hrdinství a otázka je, jestli to vůbec stojí za to. Důvody, proč sňatky zrovnoprávnit, taky nejsou nepodstatné a já, kdybych měl o tom rozhodovat, bych se omlouval na všechny strany. Naštěstí nerozhoduju.
Liberálové, kteří se o víkendu zase chytali za hlavu, jak jsou lidovci zaostalí a jak je to pomalu nesnesitelné s nimi sdílet jednu zemi, by si mohli vzpomenout na to, co to ten liberalismus vůbec je. Je to slovo tvořené slovem liber, svobodný, svobodomyslný, což znamená, že dopřává svobodu jiným, tedy nejen sobě samému. Tudíž i těm, se kterými nesouhlasí. Třeba i proto, že díky nim lépe ví proč. Mít názor jako všichni nestojí za tu námahu.