Samo dítě v ulicích. Je to bezpečné?

Od jakého věku může dítě samo ven? Liberální rodič by řekl, že od toho věku, kdy je schopno se samo vrátit. Jsou tu ale různá civilizační nebezpečí, kvůli kterým jsme většinou spíše úzkostní, se sklonem doprovázet děti na cestě do školy a po odpoledních pochůzkách až do puberty. Je to v pořádku? Jak své obavy vybalancovat?

Většinou už se zahájením školní docházky se dostane dítě do situace, kdy musí cestu do školy či zpět zvládnout samo. Někdy je potřeba, aby se odpoledne dopravilo ze školy na kroužek a není, kdo by jej doprovázel. Zvlášť ve velkých městech ale pokládají rodiče samostatný pohyb dětí v ulicích za riskantní. Pozvali jsme proto ke konzultaci dětskou psycholožku a pedagožku PhDr. Ivanu Hráskou, které jsme se zeptali co je šesti- sedmileté dítě schopné v tomto směru samo zvládnout a zda jsou obavy rodičů na místě?

PhDr. Hráská odpovídá: „Rodičovské obavy chápu. Nepramení totiž z toho, že by považovali své děti za neschopné poplety, ale obávají se okolí: dopravního provozu a také hypotetických útoků ze strany případných kriminálních živlů, kterým malé dítě nemůže umět čelit.“

A dodává: „Šestileté dítě je schopné samo absolvovat cestu, kterou zná. Většinou jsou v tomto věku děti rády, když mohou projevit samostatnost. Samy se oblékají, rády pomáhají, například mamince v kuchyni, a těší se do školy. Nakonec i tam budou muset řadu úkolů plnit samostatně. Poradila bych dvě věci: zaprvé se pokuste dítě na cesty připravit podle následujících pravidel a za druhé kontrolujte je, například pomocí GPS lokátoru.“

Nacvičte si trasu

PhDr. Hráská pro nás zformulovala několik následujících rad:

Pokud bude muset dítě cestu do a ze školy absolvovat samo, doporučuji několikrát společně trasu projít a jsou-li v cestě kritická místa, jako např. křižovatky, pečlivě nacvičit jejich překonávání. Buďte naprosto důslední, s dítětem přecházejte pouze na přechodu a pouze na zelenou a myslete na to, že vychováváte vlastním příkladem.

Vymyslete co nejbezpečnější trasu, která pokud možno obejde opuštěná místa, temné podchody, vyhne se přecházení silnic mimo přechody atd. Trvejte pak na tom, že dítě nebude chodit jinudy, např. po nebezpečných zkratkách. Je výborné, pokud má dítě spolužáky, kteří mají společnou cestu a děti tak mohou chodit spolu.

Zkuste si v rámci nácviku zahrát hru, co dělat, když se ztratím. Proveďte dítě po okolí a fantazírujte, co se může přihodit, například co když nastoupí do špatného autobusu. Vysvětlete mu, jak se vrátí zpět, ukažte mu důležité orientační body. Zdůrazněte, že se nesmí dávat do řeči s cizími lidmi, nikdy nesmí nastupovat k nikomu do auta.

Kontrolujte pomocí GPS lokátoru

I když máte spolehlivé dítě, nikdy nevíte, co neočekávaného se přihodí. Není věcí nedůvěry mít nad malým dítětem kontrolu, je to opravdu potřeba. Výborný pomocník jsou dětské GPS hodinky s funkcí volání. Dítě je má na zápěstí, takže je neztratí tak snadno jako mobil a přitom mají navíc GPS lokátor. Rodič si stáhne do svého mobilu aplikaci Gator, do ní hodinky zaregistruje a pak v mapě aplikace vidí přesnou polohu dítěte. Může tedy jedním pohledem zjistit, zda dítě dorazilo do školy, aniž by musel s potomkem telefonovat. V hodinkách musí být SIM karta libovolného operátora s datovým tarifem. Můžete přes ně telefonovat nebo posílat zprávy a mají celou řadu dalších bezpečnostních funkcí: SOS tlačítko, funkci hlídání v bezpečné zóně ad. Na přehled všech funkcí a možností se podívejte na stránky cleverstore.cz

Poslední slovo patří PhDr. Hráské: „Závěrem bych ještě chtěla dodat: nepodporujte v dětech úzkostné pocity. Vím, že je to těžké – na jednu stranu dítě musí vědět, jaká nebezpečí hrozí a na druhou stranu ho nechceme vystrašit. V klidu vysvětlujte všechna rizika, pokud má dítě z něčeho obavy nacvičte s ním překonávání problematické situace a zdůrazněte, že je nejdůležitější, aby se zdravé a v pořádku vrátilo domů. Všechno ostatní je až na druhém místě.“