Miloš Jakeš – kolaborant s Moskvou a kdysi mocný komunista strávil zbytek života v ústraní

Miloš Jakeš – kolaborant s Moskvou a kdysi mocný komunista strávil zbytek života v ústraní
Miloš Jakeš na prvomájovém setkání komunistů v květnu 2019 na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad Foto: Petr Podaný
Domov

ÚMRTÍ MILOŠE JAKEŠE

Echo24

Kdysi nejmocnější muž posledních let normalizačního Československa Miloš Jakeš patřil k výrazným politikům Komunistické strany Československa (KSČ). Dožil se 97 let, poslední roky svého života po úmrtí své manželky strávil v ústraní v bytě v pražských Dejvicích. V posledních měsících byl nemocný, několik týdnů strávil v léčebně dlouhodobě nemocných. Komunismu byl věrný do konce života, ještě před rokem se zúčastnil komunistických prvomájových oslav. Jeho předchozí kariéra vystřelila prudce vzhůru po okupaci v srpnu 1968. Později čelil obvinění z vlastizrady kvůli tomu, že se 22. srpna 1968 zúčastnil na sovětském velvyslanectví v Praze jednání o vytvoření tzv. dělnicko-rolnické vlády.

Miloš Jakeš se v posledních letech na veřejnosti ukazoval sporadicky a většinu času trávil ve svém bytě v Praze 6. Každoročně si však nenechal ujít májové slavnosti komunistů, které se většinou konají na pražském Výstavišti.

Pravidelně hájil předrevoluční kroky komunistických politiků a tvrdil, že pokud by nedošlo k převratu, byla by na tom ČR lépe. „Nemělo k takovému převratu dojít, byli bychom dnes dál,“ řekl v roce 2019 na posledním májovém setkání komunistů, kterého se zúčastnil.

Podobně se vyjadřoval i v roce 2017, kdy u příležitosti svých 95. narozenin poskytl rozhovor ČTK. Za svůj životní úspěch tehdy označil vybudování socialismu. Řekl, že změna režimu podle něj přinesla jen negativa, z nichž nejhorší byla privatizace státního majetku. „To bylo rozkradení země,“ řekl Jakeš. „Důsledky jsou nepříjemné. Co vlastně nám patří v této zemi? Moc málo. Vládne tu v důsledku privatizace zahraniční kapitál nebo naši spojení s tím zahraničním kapitálem,“ řekl.

To, že svou předrevoluční práci do posledních let Miloš Jakeš hájil, potvrzuje také člen KSČM a její bývalý místopředseda Josef Skála. „Z toho, co za svůj život vykonal, se nikdy trapně nevylhával. Své krédo – a emancipační i civilizační skok, které naší zemi přineslo – hájil i v televizních rozhovorech z posledních let a diskusi s každým, kdo ho zastavil na ulici či v metru. A tak mu dávalo za pravdu i stále víc lidí, jimž byl karikován jako panovačný hlupák. Za krize, jaká tu ještě nebyla a právě začíná, jich bude ještě mnohem víc,“ sdělil Josef Skála deníku Echo24.

Miloš Jakeš naopak paradoxně hájil vstup Česka do Evropské unie, kterého nelitoval. „Myslím, že to bylo správné, že se vstoupilo do EU. Jde o to, aby EU nechala větší práva jednotlivým státům a nechtěla to dělat všechno a nařizovat za všechny,“ řekl.

Ještě loni v květnu se zúčastnil voleb do Evropského parlamentu. „Volby jsou na to, aby k nim člověk šel. Kdo nejde, tak se zříká vlivu. Pak může nadávat, ale jen na sebe,“ prohlásil.

Na sklonku života Jakeše trápily zdravotní problémy

V posledních měsících svého života čelil Miloš Jakeš ještě trestnímu stíhání, a to za střílení na tehdy zavřených hranicích Československa na civilisty, kteří přes hranice prchali. Policisté Jakeše stíhali společně s bývalým premiérem Lubomírem Štrougalem a exministrem vnitra Vratislavem Vajnarem, kteří stále stíhání čelí. Kriminalisté uvádí, že kvůli nečinnosti trojice funkcionářů bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit československé hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno. K roku 1976 vztahuje policie počátek trestné činnosti proto, že tehdy vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jenž každému člověku zaručoval právo svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně vlasti.

Jakešovi zemřela v roce 2013 manželka Květena a od té doby žil ústraní ve svém bytě v Praze 6. V posledních několika letech měl Miloš Jakeš zdravotní problémy. V letech 2018 a 2019 se podle serveru Blesk.cz léčil se zápalem plic a v posledním roce byl dvakrát v léčebně dlouhodobě nemocných.

Poslední veřejná zmínka je o Miloši Jakešovi dostupná z poloviny února 2020. Podle deníku Blesk.cz za ním domů docházela pravidelně pečovatelka, s novináři tehdy odmítl mluvit. „Nezlobte se, jsem nemocnej,“ řekl krátce.

Miloš Jakeš zemřel 10. července 2020. Jeho rodina úmrtí včetně termínu pohřbu tajila. Informaci o jeho úmrtí potvrdil v úterý pozdě večer až Josef Skála, podle něhož rodina Jakešův úterní pohřeb v motolském krematoriu nechtěla medializovat proto, aby předešla urážkám. „Rodina chtěla být ušetřena urážlivým divadýlkům, jakými se mstiví ubožáci předvedli i při posledním rozloučení s Jakešovou paní. Tomu porozumí každý, kdo si neamputoval čest a svědomí,“ uvedl pro deník Echo24 Josef Skála.

Jeho úmrtí okomentovala také KSČM. Jejím členem Jakeš nebyl, v roce 1989 jej dokonce vyloučili z předchůdkyně současné KSČM – KSČ. „Milouši, DĚKUJEME. Snad už sedíš v lepším světě bez hladu, bídy a rozdílů. A snad si u toho dáváš i oblíbené švestkové knedlíky,“ uvedli komunisté na svém facebookovém profilu.

Miloš Jakeš a jeho kariéra
Komunistický politik Miloš Jakeš byl jedním ze symbolů konce diktatury KSČ v Československu, ale také jedním z kolaborantských politiků událostí kolem okupace v roce 1968. Kariérní stranický pracovník vystoupal až na pomyslný vrchol žebříčku, když se v roce 1987 stal generálním tajemníkem ÚV KSČ, tedy fakticky nejvýše postaveným člověkem v zemi. Po listopadu 1989 ho sice ze strany vyloučili, komunismu ale zůstal Jakeš, který zemřel ve věku 97 let, věrný až do smrti.

A listopad 1989 například označil za „kontrarevoluční převrat vedoucí k porážce socialismu“. Studentské shromáždění podle něj zneužili příslušníci Státní bezpečnosti v čele s Alojzem Lorencem ve spolupráci s některými členy tehdejšího ústředního výboru KSČ, kteří si přáli změnit stranické vedení. „Chtěli změnit svým činem vedení strany, a zatím otevírali cestu k likvidaci socialismu,“ uvedl Jakeš – mimo jiné pravidelný účastník komunistických oslav prvního máje – v prohlášení, které předloni předal ČTK.

Jakešův nástup do čela KSČ, kde poněkud překvapivě vystřídal normalizačního šéfa komunistů a prezidenta Gustáva Husáka, byl podle historiků spíše výsledkem vnitrostranických her a měl zabránit, aby se k moci dostal tehdejší předseda federální vlády Lubomír Štrougal. V čele strany vydržel do listopadových událostí roku 1989, kdy skončil mocenský monopol komunistů a byl Miloš Jakeš donucen svoji funkci opustit. V prosinci 1989 byl pak dokonce z komunistické strany vyloučen.

„Plně odmítám politickou odpovědnost za události 17. listopadu 1989, neboť politické rozhodnutí znělo, aby pořádkové síly proti účastníkům demonstrace nezasahovaly. Jakékoliv jiné tvrzení je nepravdivé a sleduje politické záměry,“ řekl v prosinci 1989 Jakeš, který přes své mocenské postavení byl často terčem vtipů. Zejména poté, co se na veřejnost i prostřednictvím vysílání Rádia Svobodná Evropa dostal v létě 1989 jeho projev před stranickými funkcionáři v Červeném Hrádku na Plzeňsku.

Místy zmatený a místy až bezelstně upřímný Jakešův projev byl pro Čechy i Slováky signálem, že režim není tak silný, jak se tváří při rozhánění demonstrací. „No, tak řekněme, paní Zagorová. Je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok,“ vykládal třeba generální tajemník o populární zpěvačce, která podepsala petici Několik vět. A shrnul i takzvanou přestavbu: „To není jednoduchý proces, ta přestavba. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná.“

V exkurzi do oblasti zemědělství si Miloš Jakeš zase popletl brojlery s bojlery a hlavně apeloval na to, aby komunisté získali podporu obyvatel a nezůstali sami „jak kůl v plotě“. A právě heslo „Nechceme kůl v plotě“ se stalo jedním ze sloganů masových protestů, které o čtyři měsíce později smetly vládu komunistické strany v čele s Jakešem v Československu. Při demonstracích po 17. listopadu 1989 pak shromážděný dav často skandoval také heslo „Jakeše do koše“.

Jakeš se narodil 12. srpna 1922 v obci České Chalupy na Českokrumlovsku. Mezi roky 1937 a 1950 studoval a poté pracoval ze Zlíně (později přejmenovaném na Gottwaldov). V roce 1944 ukončil vyšší elektrotechnickou průmyslovou školu, o rok později vstoupil do KSČ. Jeho cesta na vrchol začala v roce 1950, kdy se stal předsedou národního výboru v Gottwaldově. V letech 1952 až 1955 byl tajemníkem ústředního výboru svazu mládeže a poté zamířil na studia na Vysoké škole stranické v Moskvě.

Po návratu v roce 1958 začal Jakeš působit na ústředním výboru komunistické strany a v období 1966 až 1968 byl náměstkem ministra vnitra. V březnu 1968 byl zvolen předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ a v této funkci zůstal do roku 1977. Během pražského jara patřil Jakeš ke konzervativnímu křídlu, což mu po okupaci v srpnu 1968 zajistilo pokračování kariéry. V 70. letech byl jedním z představitelů tzv. normalizace a podílel se na čistkách ve společnosti i v KSČ.

Ve vedení strany měl na starosti zemědělství, od roku 1981 byl předsedou národohospodářské komise ÚV. V průběhu 80. let se Jakeš začal prezentovat jako stoupenec reforem Michaila Gorbačova v Sovětském Svazu. Jeho kariéra vyvrcholila v prosinci 1987, kdy se stal nástupcem Husáka ve funkci generálního tajemníka. Po listopadových událostech roku 1989 musel Jakeš odejít, v prosinci 1989 byl dokonce na mimořádném sjezdu z KSČ vyloučen. Následně se vzdal i svého poslaneckého mandátu a odešel z politiky.

Později čelil obvinění z vlastizrady kvůli tomu, že se 22. srpna 1968 zúčastnil na sovětském velvyslanectví v Praze jednání o vytvoření tzv. dělnicko-rolnické vlády (jež měla nahradit tehdejší zákonnou vládu) a souhlasil, že se stane jejím členem. Kvůli podezření z vlastizrady bylo původně obviněno dalších deset komunistických činitelů a představitelů předlistopadových bezpečnostních složek. Stíhání ale bylo postupně zastaveno, Jakeše v červenci 2003 obžaloby zprostil Vrchní soud.