Cesta vlakem s uprchlíky. Přeplněné nádraží a 15 lidí v jednom kupé

REPORTÁŽ

Cesta vlakem s uprchlíky. Přeplněné nádraží a 15 lidí v jednom kupé
Ve vlaku se společně vezou lidští i zvířecí uprchlíci. Foto: Jakub Fujáček
6
Svět

Jakub Fujáček

V posledních dnech utíkají z Ukrajiny, která se stala válečnou zónou, až stovky tisíc lidí denně. Není překvapivé, že přesuny tolika lidí výrazně ochromily veřejnou dopravu nejen na Ukrajině, ale i v dalších zemích. Po strop přeplněné vlaky a také nádraží na všech trasách vedoucích od ukrajinských hranic směrem na západ nejsou dnes žádnou výjimkou. Jízda ranním vlakem z polské Přemyšle se rovná zážitku, na který lze jen stěží zapomenout.

Je ráno a na nádraží v polské Přemyšli, která se nachází jen pár kilometrů od ukrajinsko-polského hraničního přechodu Medyka, se tísní stovky lidí. Celou noc tu čekají na další spoj, který by je odvezl pryč od války. Lze tu vidět především ženy, malé děti a důchodce, kteří by bez pomoci ostatních opouštěli své domovy jen velmi těžko.

Nádraží v Přemyšli.
Nádraží v Přemyšli. Foto: Jakub Fujáček

Obvyklým úkazem jsou třeba lidé o berlích nebo ti připoutaní na invalidní vozík. Kromě nich tu lze spatřit ale i velké množství psů, koček a dalších domácích mazlíčků, kteří se stali uprchlíky nevědomky spolu s jejich pány.

Vlaky mířící směrem na východ, do ukrajinského Lvova, jezdí poloprázdné. To je ovšem směr, o který tu většina lidí nestojí. Naopak, ze Lvova jich většina přijíždí poté, co na tamním nádraží zažila podobně chladnou noc jako dnes v Přemyšli. Vlaky na západ, do Krakova, Katovic nebo Varšavy tu jezdí každou chvíli, míst ale není dost. Kvůli velkému zájmu se ihned po jejich příjezdu na nástupiště tvoří u dveří obrovské fronty. Všichni chtějí pryč.

Nacpaný perón po příjezdu vlaku. Lidé se snaží dostat za každou cenu dovnitř.
Nacpaný perón po příjezdu vlaku. Lidé se snaží dostat za každou cenu dovnitř. Foto: Jakub Fujáček

O pár minut později už se vlak rozjíždí. Ti, kdo se do něj vešli, už se vezou. Volné místo k sezení není, lidé se tísní v uličkách nebo sedí, kde se dá – na zemi, na kufrech, menší děti na klínech svých matek. Sedící jsou samozřejmě v menšině a sedadla se čas od času ztrhává verbální boj. Výjimkou není i 15 lidí v jednom kupé. K tomu psi, kočky a brečící děti. Za normálních okolností by si jich v něm sedlo jen 6.

Ani v dalších stanicích se vlak nevyprazdňuje. Místa těch, kteří vystupují, zaplňují uprchlíci noví. Někdo cestuje za příbuznými či známými. Někteří ale vůbec nevědí, kam vlastně pojedou, ani kde vlak staví. Radí se vzájemně mezi sebou. Konverzace mezi nimi působí, jako by byli staří známí. Ve skutečnosti mají ale společné jen to, že utíkají před válkou ze své vlasti. I to stačí. Dnes již známé heslo „Slava Ukrajini“ se tady stalo novým pozdravem.

Situace není klidnější ani o stovky kilometrů dál, poblíž českých hranic. Koupit jízdenku třeba z Katovic do Prahy, nebo jen do Ostravy, je v těchto dnech z uvedených důvodů skoro nadlidským úkolem. Nemalá část uprchlíků totiž cestuje i do české metropole, kde buď zkusí najít azyl, nebo jen přestoupí na další vlak.