Pod tím naším stromem

KOMENTÁŘ

Pod tím naším stromem
„...máme v pevně vymezeném termínu povinnost vysázet v přilehlém parku na své náklady přesně určené stromy – akát a jabloň...“ popisuje svůj příběh Lukáš Novosad. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Lukáš Novosad
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V témže čase, kdy Petr Macinka coby nový ministr životního prostředí vyjádřil po nástupu do funkce k úžasu nemnohých „konec klimatické změny v Česku“, přišel nám domů poutavý dopis z Odboru životního prostředí Úřadu městské části města Brno-sever, který nám oznamoval, jak smíme zacházet se stromem na své vlastní zahradě, respektive jak s námi hodlá zacházet město a co všechno musíme na základě jeho přání na své vlastní zahradě a v přilehlém parku vykonat. Jestliže se v jednom omšelém vtipu říká, že v kterémkoli jogurtu je více živé kultury než v Brně, znamená to, že v Brně není žádná. A jestliže se o kterékoli úřední polízanici kýčovitě říká, že je to kafkárna, těžko věřit, že to skutečně může být pravda.

 

Ale k věci: doma na brněnské zahradě v jedné z lepších, protože vilkových čtvrtí, roste nám už šesté desetiletí borovice. Na zahradě je to jediný jehličnan, i když zasazeno bylo kdysi sedm stromů a vzrůst dokázaly dva – ten druhý byl pokácen před tuším osmi lety, protože rostl křivě a vypadal, že se skácí na obecní chodník. Tak jsme ho dali pryč. Bylo nám to sice líto, ale měli jsme snad čekat, až strom při silnějším větru spadne na někoho ze sousedů?

Před sedmi lety ovšem vše proběhlo řádně, bez potíží, bez úřední buzerace. Tentokrát je to jinak. Z dopisu jsme se dozvěděli, že městská část souhlasí s pokácením našeho stromu a proč: přestože tam hnízdí mnoho různorodé fauny, trpí strom různorodými nemocemi, takže si zaslouží ušetřit dalšího trápení. Může to být pravda, ale přece jen je zvláštní, že se na borovici nikdy nikdo nepřišel podívat, aby její zdraví posoudil (respektive pokud přišel, my o tom nevíme). Zároveň nám bylo sděleno, že město strom pokácí na své náklady a v kterém termínu akce proběhne. Budiž, potud to všechno lze pochopit. V oficiálním dopise však následují dva nečekané odstavce „ukládá“ a „odůvodnění“. A to už je psaní stěží uvěřitelné.

Brno-sever nám v nich totiž sděluje, že si zajisté uvědomujeme, že úsilím nás všech je mít česká i moravská města co nejzelenější a že tedy za jeden pokácený strom mělo by být vysazeno několik dalších. Aby náhodou někdo o těchto kalých úmyslech nepochyboval, máme v pevně vymezeném termínu povinnost vysázet v přilehlém parku na své náklady přesně určené stromy – akát a jabloň –, které mají mít při sadbě pevně určenou tloušťku kmenů. Zároveň máme povinnost informovat město o tom, že výsadba proběhla, přičemž město nám ukáže, kde přesně smíme sázet (tedy kde ono chce, abychom sázeli). Naší další povinností pak je se o sazenice starat. Rozumí se chodit je zalévat, protože zejména v letních měsících bývá málo vody. Tuto povinnost máme na čtyři roky od výsadby nových sazenic...

I představil jsem si při četbě dopisu svou milou skoro osmdesátiletou tchyni, která na daném místě žije, jak několikrát denně chodí s konvicí z domu do parku a zalévá svou novou okrasnou jabloň a jak má nelíčenou radost z toho, že jí město do pokročilé penze vymyslelo adekvátní denní náplň, aby se náhodou nenudila. Zalévání totiž zabere dost času a značnou část dne, jelikož zalít vzrostlý stromek chce dostatečným množství litrů, které se do konve a na jednu návštěvu jistěže nevejdou. Moje dobrotivá tchyně, která coby někdejší dětská lékařka jde pro sprosté slovo daleko, protože je to povaha milostivá, vyřkla při četbě tohoto úředního lejstra po několika letech nahlas několik sprostých slov. Ostatně dopis z městské části Brno-sever koluje po rodině jako tajná táborová šifra, které se všichni smějeme.

Stejně jako jiné dopisy musel i tento někdo sepsat, formulovat, dát si s ním práci. Přitom ho nedomyslel, protože je zajímavé, že nám nebyly sděleny žádné sankce, pokud bychom svého úkolu zalévačů nedostáli. Bude někdo naše zalévání kontrolovat? Existuje snad aplikace, kde se máme zapisovat stejně, jako se na benzinkách nebo v restauracích zapisují (nezřídka ryze formálně) kontroly toalet? Svou případnou zahradnickou liknavostí jistěže přispějeme k rozvoji klimatické změny v Brně, takže nakonec v druhém největším tuzemském městě všichni – jak se praví v nejlepší scéně filmu Rodina je základ státu – „pochcípáme v plavkách mezi kaktusama“. Jestli on ten Macinka vlastně nemá trochu pravdu.

×

Podobné články