Vzdávají se Češi své morální odpovědnosti? ptá se Washington Post

Praha si připomíná 25. výročí sametové revoluce v bývalém Československu. Při této příležitosti bude ve středu v americkém Kapitolu odhalena busta vůdce této revoluce a prvního československého postkomunistického prezidenta Václava Havla. Takovéto pocty se dostalo pouze třem dalším zahraničním osobnostem - Britovi Winstonu Churchillovi, Maďaru Lájosi Kossuthovi a Švédovi Raoulu Wallenbergovi - a Havel si nepochybně zaslouží být mezi nimi, píše na internetových stránkách listu The Washington Post ve svém komentáři Carl Gershman, zakladatel neziskové aktivistické organizace National Endowment for Democracy.

Když pouhé tři měsíce po revoluci přednesl Havel projev v americkém Kongresu, mluvil s hlubokým pohnutím o zavázanosti své země Spojeným státům, přičemž poukázal na velkou podporu prezidenta Woodrowa Wilsona vzniku Československa v roce 1918, na americké oběti a vůdčí roli USA ve třech válkách - dvou skutečných a jedné studené — s cílem uchránit svobodu v Evropě, a na americké základní dokumenty, které "nás inspirují jako občany". Havel zdůraznil důležitost morálky v politice a ekonomice a uvedl, že by naše činy měly být založeny na "odpovědnosti k něčemu vyššímu, než je moje rodina, země, moje firma a můj úspěch".

Vzhledem k tomuto smyslu pro morální odpovědnost k druhým byl Havel do své smrti v roce 2011 jedním z předních bojovníků za lidská práva. Jeho podpora nenásilných odpůrců diktátorských režimů jako dalajlama, Liou Siao-po, Do Aun Schan Su Ťij a Oswaldo Payá byla bezvýhradná a nesmírně upřímná, nikdy se ale nezakládala na čistě humanitárních zájmech. Havel byl přesvědčen, že lidé jako on, kteří na vlastní kůži zažili komunistickou totalitu, mají mimořádnou odpovědnost varovat blahobytnou západní společnost před nebezpečím sebeuspokojení a že "politika, v níž jsou ekonomické zájmy stavěny nad základní politické hodnoty, je nejen nemorální, ale sebevražedná". V posledních letech svého života v této souvislosti upozorňoval hlavně na Rusko a Čínu.

Čtěte také: Demonstranti vypískali Zemana před prezidenty sousedních států

Na středeční ceremonii bude českou vládu reprezentovat premiér Bohuslav Sobotka, roste však počet důkazů toho, že se česká vláda zásadně odchyluje od Havlova dědictví. Na zářijovém summitu NATO se český prezident Miloš Zeman dostal do veřejného sporu se švédským ministrem zahraničí Carlem Bildtem, když odmítl existenci "jasných důkazů" ruské intervence na Ukrajině. Zeman také značil Michaila Chodorkovského za "zloděje" krátce poté, co exilový ruský opoziční vůdce přijel do Prahy přednést klíčový projev na výroční konferenci Forum 2000, kterou pořádá organizace založená Havlem v roce 1996. "Pokud se mi něco nelíbí na Putinovu režimu, pak je to skutečnost, že do vězení vsadil jenom Chodorkovského, a ne další oligarchy," řekl Zeman.

Minulý měsíc se Zeman během návštěvy Číny, která byla zaměřena na podporu obchodních vztahů, dále odloučil od Havlova dědictví ignorováním otázky lidských práv a ujištěním Pekingu, že přijímá jeho postoj vůči Tibetu a Tchaj-wanu.

Politiku ústupků Vladimiru Putinovi a povyšování hospodářských vztahů s Čínou nad lidská práva v současné době posiluje české ministerstvo zahraničí, které ukončuje podporu, již poskytovalo disidentům na Kubě, v Bělorusku a v Číně prostřednictvím vládního programu TRANS.

Náměstek ministra zahraničí pověřený přepracováním programu Petr Drulák prohlásil, že Havlův postoj k lidským právům je založen na "falešném universalismu", který se snaží "vnutit naši představu ideální společnosti druhým". V rozhovoru pro Lidové noviny Drulák přirovnal Havla a jeho následovníky k "americkým neokonzervativcům" a kritizoval tuto politiku jako "zcela špatnou a škodlivou".

Havlovým mentorem byl český filozof Jan Patočka, jemuž Havel věnoval svou vlivnou esej o Moci bezmocných. Jak vysvětluje polský spisovatel Adam Michnik, Patočka se domníval, že Češi, ač představují malý evropský národ, mají "dějiny velké" a "dějiny malé". Bylo velkým činem, "když se nezávisle a tvůrčím způsobem zapojili do záležitostí celosvětového významu - například když vytvořili předvoj evropského reformačního hnutí a připravili západnímu křesťanství cestu k laickým křesťanským uskupením. České dějiny ale byly přízemní, když se Češi uvelebili 'v banalitě provincialismu'", konstatoval Michnik.

Tento provincialismus rovněž znepokojoval Havla, který kritizoval českou úzkoprsost. "A jsme zase u toho: čecháčkovství. Starej se sám o sebe, nepleť se do cizích věcí, přikrč se a přihrb - jsme obklopeni horami, ty světové vichry se nám přeženou nad hlavami a pak si budeme dál vrtat na svém dvorečku," napsal kdysi.

Tento týden Kongres uctí muže, který reprezentoval velké dějiny českého národa a vysloužil pro něj uznání v celém světě. Bylo by dobré, kdyby ceremoniál oslavující Havlův život vyslal vzkaz jeho následovníkům, že svému národu a jeho pověsti velmi škodí, když se uchylují k úzkoprsosti v době, kdy se světové vichry zvedají s velmi nebezpečnou silou.