Končí tady demokracie? Exprimátoři vyvázli ze soukolí justice

Bývalí pražští primátoři Bohuslav Svoboda a Tomáš Hudeček neskrývali své pobouření, když se dozvěděli verdikt městského soudu v případu Opencard. S dvouapůlletou a dvouletou podmínkou se srovnali emotivními slovy po rozsudku. „Tady skončí demokracie,“ prohlásil exprimátor Svoboda a jeho nástupce Hudeček přirovnal postup soudu ke Kafkově Procesu.

Přesto mohou svůj případ s odstupem vidět jinak. Za obdobný čin byl v kauze Opencard odsouzen ředitel informačního odboru Evžen Seyček na tři roky natvrdo. Na svém hodnocení ovšem může i po zralé úvaze setrvat šéf pražské ODS Filip Humplík, který položil řečnickou otázku: „Zajímalo by mě, na jak dlouho půjde do vězení ministr Ťok za podepsání smlouvy s firmou Kapsch.“

Druhý případ soudce Sotoláře

Problém se soudy je v tom, že jejich rozhodnutí postupně vytvářejí právní prostor, jehož mantinely pak musí soudci respektovat při všech dalších verdiktech. Soudce Alexander Sotolář si dobře pamatuje, jak v únoru roku 2014 rovněž odsoudil k tříleté podmínce Evžena Seyčka a jak trest pro úředníka později další soudy nejen potvrdily, ale dokonce změnily na nepodmíněný.

Seyček byl u toho, když firma Haguess získala zakázku na výstavbu datového centra pro Opencard. Odsouzen byl za to, že před koncem roku 2006 vyplatil firmě Haguess předčasně zálohu 13 milionů na nákup hardwaru a kromě toho zakázku rozšířil v jednacím řízení o 11 milionů na vytvoření softwaru pro parkovací služby. Podle rozsudku tím prý způsobil škodu „nejméně 18,2 milionu“.

Svoboda, Hudeček, další dva radní a Seyčkův nástupce na odboru informatiky dostali rovněž podmínky, protože v jednacím řízení prodloužili smlouvu s Haguessem a zvýšili zakázku o 74 milionů. Tím podle soudce způsobili škodu „nejméně 17,6 milionu“. Případ vyhodnotil v logice svého předchozího rozsudku – co také měl dělat jiného.

Soudce Sotolář se svého času pozastavil nad tím, že před soudem v Seyčkově případu nestáli také členové městské rady, kteří o smlouvách rozhodovali. Skutečnost, že nikdo neobvinil ani nevyšetřoval radní z roku 2006 včetně primátora Pavla Béma (ODS) a jeho zástupce Petra Hulinského (ČSSD), případně členy městské rady, která projekt v roce 2007 mohutně rozšířila, lze v této souvislosti zdůvodnit pouze jako opomenutí tuzemské justice.

Damoklův meč pro Ťoka

Člověk nemusí se soudem souhlasit, musí však jeho verdikt respektovat jako daný fakt. Oba rozsudky v kauze Opencard, jeden z nich posvěcený dokonce Nejvyšším soudem, vykládají jednoznačně proces veřejných zakázek. Obžalovaný může přesvědčivě doložit, že se jenom snažil pomoci, aby městské služby fungovaly ve prospěch občanů, a odsouzení to také přesvědčivě doložili, přesto svým jednáním porušili zákon. Neexistuje důkaz ani indicie, že se svým chováním vážně obohatili, stačí však, že zajistili nezaslouženou výhodu někomu jinému.

V úplném základě šlo o porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Úředník či politik musí jednací řízení s předem vybranou firmou nějak zdůvodnit. Nestačí doložit, že se dostali do časové tísně anebo že neměli jinou možnost, pokud se do časové tísně či jinak bezvýchodné situace dostali vlastní vinou.

Oba verdikty k Opencard tak uvázaly Damoklův meč nad lůžka ministra dopravy Dana Ťoka i jeho náměstka Jakuba Kopřivy. Kopřiva s vědomím šéfa uspořádal před dvěma týdny jednací řízení s firmou Kapsch, kde prodloužil zakázku na správu mýtného systému o tři roky a původní zakázku zvýšil o pět a půl miliardy. Nešlo o 11 milionů jako v případu Seyčka anebo 74 milionů jako u Svobody a Hudečka, nýbrž o částku vyšší o dva řády. Ani Ťoka nikdo nepodezírá z korupce, také on byl v časové tísni a zřejmě ji opravdu nemohl řešit s nikým jiným než s Kapschem. Jenže málo platné, do časové tísně se dostal sám, když on ani jeho ministerský předchůdce z ANO Antonín Prachař nevyužili 30 měsíců k tomu, aby vymysleli jiný postup. Teď se čeká, kdo podá trestní oznámení.

Pokračování příště

Verdiktem městského soudu případ Opencard nekončí. Exprimátoři i další odsouzení se jistě odvolají, na svůj proces čeká také současná primátorka Adriana Krnáčová (ANO). Na rozdíl od Svobody a Hudečka smlouvu se společností eMoney Services (nástupkyní Haguessu) neprodloužila a raději platí za správu Opencard vyšší částky městské firmě Operátor ICT.

Tramvajenku dokonce přejmenovala na Lítačku a potřebný software, jak bývá u Opencard zvykem, rovněž pořídila v jednacím řízení od firmy XT-Card. Magistrát ovšem tvrdí, že šlo o zakázku malého rozsahu – a u ní zákon jednací řízení povoluje.

Společnost eMoney Services se soudí s radnicí o dlužné částky za předchozí služby, kromě toho si stěžuje, že magistrát nebo XT-Card při zavádění Lítačky zkopírovali, a vlastně tak odcizili software z projektu Opencard. Úředníci i zástupci XT-Card to odmítají a i tato záležitost míří k soudu.

Další zajímavé texty najdete v Týdeníku Echo zde.