Rasista Okamura je dnešní Sládek. Jen nebezpečnější

Rasista Okamura je dnešní Sládek. Jen nebezpečnější
Komentáře

Jan Dražan

Tomio Okamura se rozhodl dát svým voličům lekci z historie. Lety nebyly podle něj tím, za co jsou vydávány. Žádný koncentrák, nikoho tu nezabili. V případě tohoto experta na cestovní ruch či japonské zboží a dnes už experta na všechno, zejména pak na přímou demokracii a „cikány“, to vlastně ale není nic nečekaného. Jen rozvíjí své dřívější myšlenky, které mají jeden společný základ: rasismus.

Před loňskými volbami jsme si tohoto Okamurova rysu všimli ještě v Lidových novinách. Body hnutí Úsvit přímé demokracie tehdy na podzim rostly. Poslední jeho vyjádření zapadá do stejného schématu, není tak od věci si připomenout, co již bylo napsáno:

Neškodí si proto připomenout některé Okamurovy výroky... ‚O Dělnické straně píšeme, že je extremistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci? Téměř všechny evropské vlády podporovaly založení Izraele a Židé sami o něj usilovali. Naopak sionisté bývali a jsou považováni za extremisty. Je to samozřejmě dané tím, že Židé jsou národem knihy a mají už od starověku opravdu vysoké ambice,‘ napsal Okamura v textu Buďme politicky nekorektní! na svém blogu na iDNES.cz 14. února 2011.

Úvahy o romském vystěhování pak rozvíjel na svém Facebooku koncem června 2013: ‚Jejich dlouhá staletí pěstovaný životní styl a životní hodnoty chtěj nechtěj kolidují a kolidovaly s hodnotami ve všech civilizovaných zemích. Nelze od společnosti jen brát, je jí potřeba i adekvátně dávat. Cikáni by měli probudit své elity, semknout se a usilovat o vlastní stát, právo na sebeurčení je právo každého národa, a proto by také Česká republika měla demokraticky podpořit jejich vystěhovalectví například do země, odkud pocházejí jejich prapředci, tedy nejlépe do některého ze státu Indie.‘

Podnikavý muž si opakovaně stěžoval, že ho média nálepkují jako rasistu. Je to prý směšné, když on sám byl pro svůj napůl nejaponský původ celé dětství terčem rasismu a xenofobie. Možná právě v jeho frustrovaném dětství bude zakopaný pes. Nezbývá než doufat, že v zemi, kde se snášejí nadávky na matku paterčat, zůstane rasista zakopaný jen v Senátu.“ Tolik z textu z loňských LN.

Čtěte také: 'Koncentrák to nebyl,' popírá Okamura romský holocaust v Letech

Na podzim jsme doufali marně. Úsvit, strana jednoho muže, do parlamentu prošel. Měsíce byl naštěstí Okamura zcela zaměstnaný a pohlcený meldováním o přímé demokracii, takže mu na Romy nezbylo příliš času. Až teď v souvislosti s Lety.

Nežijeme v apartheidu ani na bavlníkových plantážích Louisiany 19. století. Rasismus není transparentní. Cedulky o zákazu vstupu kvůli barvě už dnes nikde nevisí. Rasismus se plíží. Je jako chobotnice, useknete jedno chapadlo, ale nevíte, kde se objeví další. A útočí chytře. Tak, že část lidí navnadíte. Předkládáte jim jako by fakta, polopravdy, překroucené údaje, výmysly. Od každého špetku, aby se to nepřehnalo a aby to bylo stále k uvěření. Když nic jiného, tak se poukáže na hrůzu „politické korektnosti“. Ano, je to s ní těžké a i v jejím vyšším zájmu se páchají křivdy. Nic se nesmí přehánět. Ale tohle není ten případ. Vystěhovávat do Indie? Relativizovat nacistické zločiny?

Zpochybňování historie v zájmu „objektivity“ není ničím novým. Podobně se chovají klasičtí popírači holokaustu. Ti chytřejší netvrdí, že nebyl. Naleptávají ho po částech, cihlu po cihle. Tu počty mrtvých, tu plynové komory, tu počet vyhlazovacích táborů…

A Okamura na to jde stejně. Zpochybní koncentrační tábor v Letech, protože nazývat ho tak by podle něj bylo urážkou skutečných obětí holokaustu, které umíraly ve skutečných koncentračních táborech. Protože tady v Letech podle pana poslance umírali lidé „v důsledku staroby a chorob, které do tábora přivlekli kvůli svému předchozímu kočovnému stylu života.“

V Terezíně zemřela spousta lidí na tyfus. Je to podobné, jako kdyby Okamura řekl, že zemřeli „v důsledku chorob, které se u nich v táboře rozvinuly kvůli jejich špatným hygienickým návykům“.

Ono je totiž ve finále jedno, jaké přesné pojmenování tábor v Letech měl nebo neměl. Důležitý je kontext, za něhož existoval a mohl fungovat. A u Okamury vzhledem k jeho předchozím myšlenkám si můžeme být jistí, že mu rozhodně nejde o hledání historické akurátnosti, že jeho výrok souvisí s něčím úplně jiným.

Okamura je současným Sládkem dnešního parlamentu, dnešní politické scény. Je tu však jeden podstatný rozdíl. Miroslav Sládek vynikal v „plácání“, své názory neuměl zaobalit do sofistikovanějšího rámce, netvářil se jako partner pro relevantní diskusi. A všichni ho také tak brali: jako hloupého exota, kterého je třeba trpět. Tomio Okamura je jiný. (Ne že by se nějak výrazně lišily jejich voličské skupiny.) Dokáže mluvit srozumitelně, věcně, poutavě, snaží se své myšlenky a názory přinést pěkně zabalené. A kdo by si rád neotevřel krásně naaranžovaný dárek a nezahořel touhou zjistit, co je uvnitř? Je tam pořád to stejné: xenofobie a rasismus.