Před hotelem sedí Alžběta, maďarsky Erzsébet, v podobě bronzové sochy od roku 1903: po roce 1918, kdy byl na Habsburky přijat v Praze zákon, musela do muzea, znovu ji tam vrátili za uvolnění v roce 1965, kupodivu na místě přežila normalizaci, kdy se už asi moc nevědělo, co to je za paní. -
Žila v přepychu a v podivném vakuu, do kterého pronikaly jen odlesky reálného světa, o kterém měla představu především literární a básnickou, což neznamenalo, že ji nezajímali „prostí“ lidé, od kterých byla ale nekonečně vzdálená. -