Občas se ten muž ohlédl zpátky ke starému Rožmitálu, ke kostelu, kde ještě ráno hrál na mši. Hlavou mu možná letělo těch sedmadvacet let, co tady prožil. -
Rožmitálsko. Ideální česká krajina, přímo esence české krajinné duše. Nic dramatického, ale ani monotónního, žádná výstřednost, ale ani ne nuda: vlídná ruka Boží, která tak jemně a pěkně přejela po zemi, jako když ji chce pohladit. -