Proč se pořád divíme, že vyhrává Babiš

KOMENTÁŘ

Proč se pořád divíme, že vyhrává Babiš
Zásadní rozpor mezi vnímáním stavu země v centru a na „periferii“ (začíná na polích za Prahou) a zlostná a uražená reakce „centra“ na to, jak Babiš mohl vyhrát s takto vysokými čísly (že vyhraje, bylo myslím zřejmé i v pražských redakcích převládajícího typu), píše Tereza Viry. Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

„Babič, toho znám, toho už jste měli,“ zhodnotí můj francouzský manžel znalecky výsledky voleb. „A tady ten je Akamora. Ten už tam byl taky, ne?“ Vidím mu na očích, jak rád by využil nedávno osvojené rčení „odejít dveřmi a vrátit se oknem“, ale udrží se; jako reprezentant národa, jehož první dáma slíbila soudu „obrazovou dokumentaci“, že není prvním pánem (proboha – jakou? tento druh materiálu bych věru zkoumat nechtěla), správně vyhodnotí, že náš politický bizár nemá nárok komentovat.

 

Zároveň věřím, že jedny dvoje volby a měl by to v malíku. Stačilo by osvojit si některé základní prvky výroby českého politického komentáře mainstreamového typu. Velká věda to není. Text se publikovatelným v zásadě stává ve chvíli, je-li do něj vhodně nebo také úplně mimo mísu vložen soubor předvídatelných výroků o demokracii, svobodě a dohánění Západu, které mají dokazovat autorovu profesionalitu, rozhled a nestrannost.

Česká novinářská nestrannost se podobně jako politický střed pozná tak, že je vlevo. Ono i s tím Západem je to komplikovanější. Do bájného Šangri-La je prý snad záhodno dostat se nezávisle na tom, v jak pokročilém stadiu rozpadu se Evropa právě nalézá, ať už jako celek, či jako jednotlivé národní komponenty, či do jakého ideologicko-technokratického inferna metamorfuje. Mě na tom baví, že na Západ už putujeme šestatřicet let – čili za brzy na tom budeme jako Izraelité na poušti, jenže mezitím se ten Západ v mnohém spíš přestěhoval k nám do Evropy střední. My „doháníme“ Západ, ale Západ utekl sem k nám sám před sebou – tedy před tím, do čeho zmutoval. To tedy nevím, co tam najdeme, až to konečně dohoníme.

V textech převládající produkce (a na libovolné téma) je dále třeba povinně zmínit extremismus, populismus, dezoláty, dezinformace a samozřejmě Putina z Kremlu tahajícího za nitky kdovíčeho, možná toho všeho, čímž se kouzlem nechtěného stává přesně tím, jak ho vyobrazují ruská režimní média – jakýmsi supermanem či polobohem nadaným nadlidskými schopnostmi, nadpřirozenou mocí a kosmickou inteligencí. Příšerná představa.

Na referování o lidech a událostech je zrádné, že je tím zároveň vytváříme. Což platí i o tom rozpadajícím se Západu. Novinářská servilita a lenost myslet jistě také kus původní Evropy rozdrolily. A hlavně nezapomenout na Babiše! Což teď problém nebude. S tímto si průměrně zdatný politický komentátor vystačí od stáže do důchodu. Furt se to opakuje, pokaždé mě to překvapí.

Hlubší analýzy letošních voleb nebyly před uzávěrkou tohoto textu ještě k dispozici – nebo jen v omezené míře, ale už z toho mála se dalo vyčíst přesně to, co vždycky. Zásadní rozpor mezi vnímáním stavu země v centru a na „periferii“ (začíná na polích za Prahou) a zlostná a uražená reakce „centra“ na to, jak Babiš mohl vyhrát s takto vysokými čísly (že vyhraje, bylo myslím zřejmé i v pražských redakcích převládajícího typu).

Reakcí ale mohla být třeba zvědavost. Co vidí voliči, co my nevidíme? Jak to, že to nevidíme? To by novináři snad být mohli, zvědaví. Místo zvědavosti nastupuje odpor, zlost a zesiluje pocit nadřazenosti. Centrum desetiletí odmítá vnímat, že názory „těch druhých“ prostě nejsou menšinové. To ale z volebních výsledků vyplývá zjevně. Nejsou menšinové, jsou jen opačné vůči mainstreamu. Menšinově působí jen na toho, kdo kromě mainstreamu nic jiného nezná.

Britští novináři či politici dříve pravidelně sledovali a četli noviny opačného politického směru, aby získali nové informace, poučili se a případně upravili své vlastní názory. Dnešní praxe se velmi podobá třem bájným opicím: neříkat nic jiného, než co po tobě chce tvoje parta, neposlouchat opačné názory, a když už k vám nějak protečou, tak podle nich nečinit. Pro novináře toto „nečinění“ znamená nehledat pravdu („nebýt zvědaví“), ale to, že udržují status quo. Provedení investigace hrozí rozbitím bezpečného uceleného světa, jakési „chráněné dílny“, kterou mainstreamová média nabízejí.

×

Podobné články