Když se k hladu přidá žízeň

KOMENTÁŘ

Když se k hladu přidá žízeň
Je ale možné, že skoro devadesátiletého Chámeneího žádný delší horizont netrápí, píše Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nepokoje zuřící v ulicích íránských měst nejsou jen politického rázu. Možná právě proto jsou pro režim ajatolláhů nebezpečnější. Hodně lidí se nezajímá o politiku, ať už sami od sebe, nebo z naučené bezmocnosti. O svůj žaludek a žaludky své rodiny se ovšem zajímá každý kromě pár asketů, a je-li ekonomika tak zbídačelá, že jejich naplnění je nejisté, vyžene to na ulici i ty, kdo by jinak zůstali doma. A navíc dlouho nepršelo (i když v posledních pár dnech nějaké srážky konečně přišly), takže největší metropole Íránu, Teherán, byla silně postižena suchem.

 

Protesty jsou zatím slabší než ty, které se strhly v roce 2022 poté, co režimní pořádkové síly umlátily mladou dívku v metru za to, že neměla správně nasazený šátek. Ale i samotná islámská republika je slabší, než byla tehdy. Před rokem přišla o významného spojence v podobě Asadovy vlády v Sýrii, od které dříve (2009) dostala pomoc při potlačování jiných nepokojů. V létě 2025 pak utrpěla velké fiasko a ztrátu tváře poté, co na ni dvanáct dní pršely izraelské bomby a rakety, aniž by se stát dokázal účinně bránit. Utratit velké peníze za zbrojení včetně jaderného programu, a to i na úkor životní úrovně voličů, je samo o sobě nepopulární, ale do nějaké míry se to dá zdůvodnit tím, že obrana země je důležitá věc. Ale když se pak ukáže, že to s tou vaší obranyschopností nestojí ani za starou belu, a stíhačky deklarovaného arcinepřítele, „Malého Satana“, si na vaší obloze po celé dva týdny dělají, co se jim zachce, je to pro běžného daňového poplatníka opravdu facka.

Vláda se nyní snaží uklidnit protesty slibem, že každý Íránec bude dostávat jakousi novou sociální dávku ve výši jednoho milionu tomanů měsíčně. Jeden milion tomanů je zhruba sedm dolarů (podle oficiálního kurzu), za což ani v Íránu mnoho nekoupíte. Navíc není moc jasné, odkud se ty peníze vezmou, když ceny ropy, hlavního zdroje příjmů pro státní kasu, nejsou moc vysoké. Nabízí se samozřejmě obvyklá možnost „tiskárno, tiskni ostošest“, ta by ale situaci v delším horizontu jedině zhoršila, protože íránská měna už teď trpí hyperinflací. Je ale možné, že skoro devadesátiletého Chámeneího žádný delší horizont netrápí.

Nevíme, co se stane v Íránu. Tamní režim už přežil i větší nepokoje, ale nesmrtelný nejspíš také není. Za 2500 let existence Persie se toho už stihlo změnit hodně – a jednoho dne dojde i na krvavé vousáče sedící na křeslech neomezené moci. Kéž by to bylo co nejdřív.

×

Podobné články