Volby jsou s alkoholem lepší než bez něj

KOMENTÁŘ

Volby jsou s alkoholem lepší než bez něj
"Když někdo nyní naznačuje, že je čas na změnu režimu, možná tím myslí i návrat k této podobě voleb." Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Byly doby, kdy se ve volební dny nesměly podávat alkoholické nápoje, aby opilci nenarušili důstojnost aktu. Zato před volebními místnostmi vyhrávaly dechovky a u vchodu postávali pionýři, kteří voličům kynuli, někdy jim dávali karafiáty a děkovali jim, že jdou volit jejich šťastnou budoucnost: není vyloučeno, že jsem tam mohl být taky, neboť již toho hodně pamatuju – a na odboj a odpor jsem ještě neměl příslušný věk ani pověření.

Samozřejmě to žádné volby nebyly, ale o to více byl zdůrazněn jejich řekněme demonstrativní, manifestační a divadelní charakter. Výsledek byl vždy 99,99 procenta pro všechny kandidáty, kteří neměli žádné protikandidáty, takže nemuseli vést ani žádnou kampaň, takže tím nelezli lidem na nervy a sami se neztrapňovali.

 

Až na rodinné příslušníky je většinou ani nikdo neznal, neboť k tomu nebyla žádná potřeba. Z toho, že byli „zvoleni“, jim myslím většinou taky nic zvláštního nekynulo, někteří, především ti na nižší, tedy lokální úrovni, to i mysleli dobře, byli to takoví dobrovolní účastníci schůzí na místních výborech, v něčem mohli být i užiteční, ale to s volbami příliš nesouviselo.

Zajímavé na tehdejších volbách bylo, že každý, kdo nebyl úplně dementní (ale takoví se najdou vždy), věděl, že je to naprostá šaškárna, opičárna, konina, ale přesto, nebo tím spíš, se dbalo na zachování formy jakoby opravdových voleb. Takže voliči měli jakoby možnost vybrat si, média (rádio, tisk, televize) vytvářela dojem, že jde o něco důležitého a že výsledek je nejistý, takže existovali volební komise a sčítači hlasů, kteří sečtené hlasy hlásili statistickému úřadu, který pak výsledky vyhlašoval, jako by šlo o něco strašně napínavého a důležitého. Ke komediální podobě voleb patřilo samozřejmě i to, že lidé dostávali obálku, se kterou mohli jít za plentu, která tam opravdu byla, i když za ni snad nikdo nešel, jednak ani nevěděl, co by tam dělal, a zároveň nebylo vyloučeno, že by z toho pak měl problémy, i když to spíš patřilo k mytologii toho aktu, který byl zcela a naprosto teatrální a všechno to byla jen hra a předstírání. Režim předstíral, že jako pořádá volby, a lid předstíral, že volí, i když samozřejmě dělal pravý opak a účastí na té kašpařině potvrzoval, že žádná volba neexistuje. Byl to sebepotvrzovací akt moci, která zaprvé neměla odvahu tento „demokratický institut“, pro nějaké praktické důvody přitom fakticky zcela zbytečný, zrušit. A zadruhé systém potřeboval vyvíjet nějakou činnost, potřeboval v lidu budit dojem, že se něco děje a že ho do něčeho jakoby vtahuje. Šlo de facto o kvazináboženský rituál v ateistickém státě, podobně jako byly 1. máje, spartakiády a různé oslavy a tak dále. Není vyloučeno, že někdo se na to i těšil. Dechovky vyhrávaly, pionýři rozdávali karafiáty, bez alkoholu to sice nebylo ono, ale když se pak ty hospody otevřely, bylo to zase o to lepší. Ty dva dny se to vydržet dalo.

Když někdo nyní naznačuje, že je čas na změnu režimu, možná tím myslí i návrat k této podobě voleb. Ty dnešní jsou totiž v něčem nesmírně neefektivní, neboť z jejich výsledku plyne legitimita vládních garnitur, které se mají na základě všeobecného konsenzu u moci střídat. Střídání u moci po pěti, či dokonce čtyřech letech je přitom zcela podivný a v dějinách úplně výjimečný jev, který se vyskytuje jen v jistém civilizačním okruhu, jenž si sám na něj musel docela dlouho zvykat. Nikde není zcela zaručeno, že je to lepší forma vládnutí než nějaká dlouhotrvající forma autokracie nebo třeba i despocie, ale těch se zase bylo nutné zbavit často jen nějakými palácovými spiknutími či násilnými revolucemi, při nichž někdy teklo dosti hodně krve: naše sametová revoluce 1989 budiž výjimkou. Proto asi člověk může být rád, že jeho hlas je jen miliontina v nejistém výsledku, na který může s větší či menší nervozitou čekat. Nervozitou ano, ale snad ne strachem. A bez dechovek. Ale třeba i s tím alkoholem. Prodají vám ho všude. Zatím.

×

Podobné články