Dopis z Izraele: Jako dítě jsem v Terezíně zažila návštěvu Mezinárodního červeného kříže

Židovský lid byl po staletí pronásledován pogromy, antisemitismem, který v moderním 20. století vyvrcholil holocaustem. Dodnes ale někteří tuto hanbu civilizace popírají.

Jako dítě jsem v koncentračním táboře v Terezíně zažila návštěvu Mezinárodního červeného kříže. Ten na místě žádný problém neshledal a nikdy své stanovisko nezměnil.

Ani strašlivý pogrom 7. října 2023 nepřiměl tuto vrcholnou humanitární instituci k nějaké aktivitě na osvobození rukojmích. Tentýž nezájem o oběti antisemitských masakrů projevují i ostatní mezinárodní instituce, naopak Izrael je předmětem kritiky, že se nebrání dost „opatrně“. Každý politik a činitel jistě ví, jak jsou v Gaze celé generace dětí oficiálně vychovávány k nenávisti vůči Izraeli, a to ve školách financovaných mezinárodním společenstvím. Jsou mezi nimi jistě i děti či jejich potomci narození v izraelských porodnicích, které poskytovaly péči ženám z Gazy. V nemocnici v Aškelonu jsem byla jednou z jejich ošetřovatelek.

Když po staletí pronásledování židovský lid konečně dostal malý kousek země na této planetě, z neplodné pouště vybudoval kvetoucí zemi, a hlavně záruku svého státu, kde antisemitismus neovlivní budoucnost. Tak vznikl Izrael, jako demokratický stát evropského typu. Ale jak napsal český spisovatel Arnošt Lustig, arabské státy vyhlásily Izraeli válku dva dny před tím, než vůbec vznikl. Tato válka proti židovskému národu dosud neskončila. I v tomto století je možno postřílet stovky mladých lidí na hudebním festivalu, vyvraždit stovky lidí všeho věku v jejich domovech a přeživší odvléci jako rukojmí.

A civilizované lidstvo se nevzbouřilo proti hrůznému masakru, ale domáhá se „osvobození Palestiny od řeky k moři“ a kritizuje Izrael za „genocidu“ obyvatel Gazy.

Nikdo neví lépe než židovský národ, co je genocida. A nikdo nemůže čekat, že se nebezpečí nebude bránit.

Eva Erbenová
Aškelon