Neštěstí pravicových voličů: Fialův kabinet z nich udělal zklamané a nerozhodné

Volby rozhodnou nerozhodnutí – to je jasné. Otázkou ovšem je, z jakého tábora pocházejí. Předvolební situace se totiž láme především na skupině, která bývala oporou „pravicové“ vlády: na zklamaných a nerozhodných voličích. Právě jejich návrat k urnám – nebo odchod do apatie – může rozhodnout o tom, kdo po volbách sestaví vládu. Na jedné straně je rozladění z posledních let, na druhé výzvy k odpovědnosti, spor o rozpočet a závod o to, kdo zvedne střední třídu ze židle.

Průzkumy před hlasováním ukazují, že nejméně předvídatelným prvkem na scéně jsou nerozhodnutí a zklamaní voliči – a velká část z nich odešla v průběhu volebního období od koalice Spolu. Graf přelivů agentury Median ze srpna 2025 potvrzuje, že třetina dnešních voličů STAN přišla původně od Spolu a 21 % bývalých voličů Spolu se k volbám nechystá nebo neví, koho volit. Hnutí ANO si naopak stále nejlépe drží své jádro: 69 % jeho příznivců z roku 2021 by ho volilo znovu. Celkově je „jistých“ účastí i výběrem strany jen 47,5 % respondentů, zatímco 31,5 % je rozhodnuto přijít, ale nemá jasno, komu dát hlas.

Proč je část pravicového elektorátu zklamaná

Na kumulaci rozladění ukazují i konkrétní kroky vlády, které dopadly zejména na střední třídu a drobné podnikatele – tradiční oporu pravice. Minimální odvody OSVČ vzrostou podle zveřejněných výpočtů opět skokově: „Na sociálním pojištění budou živnostníci v případě minimálních záloh odvádět měsíčně 5 720 korun… V případě zdravotního pojištění pak 3 306 korun. Celkem se tak odvody měsíčně navýší o 1 124 korun na 9 026 korun měsíčně.“ Zdraží i paušální daň v 1. pásmu: „V roce 2026 by měsíční paušální daň měla činit 9 984 korun, tedy o závratných 1 268 korun více než v letošním roce.“ Změnu žene zejména konsolidační balíček, který postupně zvyšuje minimální vyměřovací základ pro sociální pojistné OSVČ z 25 na 40 % průměrné mzdy.

Současně stát přidává ve veřejném sektoru. Vláda před volbami hájí vyšší výdaje na platy: kabinet „navrhuje zvýšení platových tarifů od ledna o pět až šest procent a pro hůř odměňované profese a státní službu o devět procent“, a to při rozpočtovém deficitu plánovaném na 286 miliard Kč. Ekonomové varují před limity. „Státní rozpočet si takový růst nemůže dovolit,“ řekl ekonom David Marek; viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová upozorňuje, že „maximální růst platů by se nyní měl pohybovat maximálně kolem pěti procent.“

Dlouhodobý obraz doplňují data o výdajích a zaměstnanosti státu: průměrný plat zaměstnance státu loni dosáhl 45 299 Kč, celkové výdaje na platy vzrostly na 278,6 mld. Kč a stát zaměstnával 487 078 lidí, pro letošek rozpočet počítal s dalším navýšením prostředků na platy.

Premiér Petr Fiala kritiku odmítá a argumentuje, že kabinet drží kurz fiskální obezřetnosti: „Ukázali jsme, že i bez dramatického zvyšování daní se dají veřejné finance stabilizovat. Chceme v tomto trendu pokračovat a udržet daně na únosné úrovni.“

Nerovnice kampaně: kdo přijde k urnám?

Do debaty o zklamaných voličích se zapojila také iniciativa Česko+, která zveřejnila otevřený dopis adresovaný právě pravicovému elektorátu. Autor dopisu Radim Ivan píše: „Vím, jak se cítíte. Jsem totiž jedním z vás. Po letech rozvoje nárokové společnosti a populismu jsem věřil, že přijde skutečný obrat: nižší daňové a regulační břemeno, podpora podnikání, rychlejší stát a jasná motivace k osobní odpovědnosti.“ Dokument vyzývá k tomu, aby se voliči nenechali odradit zklamáním a využili možnost kroužkování konkrétních lidí. „Prosím o vaši podporu, i když vím, že se vám po období zklamání může jít k urnám hůře než posledně. Pojďme volit ty kandidáty, kteří vrátí politice akceschopnost, odvahu, modernizaci a soudržnost.“

To vše dohromady tvoří obraz „neštěstí pravicových voličů“: část tradičního elektorátu je rozladěna zvýšeným odvodovým zatížením, růstem výdajů státu i dlouhou epizodou poklesu reálných příjmů. Na druhé straně vláda argumentuje bezpečností financí a nutností reagovat na povinné výdaje.

Co může rozhodnout

Z přelivů Medianu plyne, že rozhodne mobilizace a návrat zklamaných voličů k urnám. Potenciál Spolu se snížil na 24 % (jádro 10 %), STAN má potenciál 18 % (jádro 5,5 %). ANO by při využití celého potenciálu bralo 35 % (jádro 20,5 %). Strany s podporou kolem pěti procent navíc ohrožuje hranice vstupu. V situaci, kdy 52,5 % voličů není pevně zakotveno, může pár bodů účasti či drobný přesun zklamaných pravicových voličů zásadně promíchat výsledky.

Jinými slovy: pokud se „ztracené“ pravicové hlasy nevrátí, přelijí se k soupeřům nebo zůstanou doma, může se naplnit scénář, kterého se lídři Spolu obávají. A naopak – kdyby se podařilo přesvědčit nerozhodné, že „mají koho volit“, může se „neštěstí“ během pár finálních dnů kampaně změnit v naději.