Deset deka Turka a půl kila Babiše
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
NORD STREAM
Před výbuchem Nord Streamu bylo na pozdějším místě činu aktivní americké námořnictvo, uvedl u příležitosti výročí exploze velitel přístavu na ostrově ...
Krátce po vyhlášení voleb do Evropského parlamentu se rozhořel boj o to, kdo vlastně volil seskupení kolem Filipa Turka. Formace Přísaha / Motoristé sobě, jejíž byl Turek hlavní postavou, fantasticky zvládla koncovku volební kampaně a získala přes deset procent hlasů. Neobvyklá stabilita preferencí ve všech regionech naznačuje, že šlo hodně o hlasy protestní, podobně jako kdysi v případě Věcí veřejných.
Šéf agentury STEM Martin Buchtík tvrdí, že Turek čerpal hodně od lidí, co se neúčastnili ani sněmovních voleb v říjnu 2021, ani prezidentských v lednu 2023. Turkovi se podle něj povedlo něco, co nikomu před ním – přivést tyto lidi k volebním urnám.
Politolog Jakub Lyska na svých modelech zase ukázal, že Turek získával hlasy v menších obcích s vyšším podílem méně vzdělaných voličů, kteří ani v roce 2019 k volbám nepřišli. Současně dodává, že pro část mladých z těchto oblastí byl Turek víc stranou protestu než Piráti nebo SPD.
Analytik STEM Jan Burianec napsal, že Turek bral hodně SPD. Politolog Petr Sokol zase na mapě desítky lety stabilní podpory pravice, sahající od Náchoda po České Budějovice, ukázal, že v těchto oblastech, včetně Prahy, bral Turek velmi málo.
Dokud někdo neudělá srovnávací analýzu okres po okresu, která tyto věci specifikuje, můžeme konstatovat: Volba Filipa Turka byla protestní volbou ne tolik vyhraněných voličů mimo velká centra. Proč je to tak důležité? Jsme svědky sestavování budoucí vládní většiny, což je spojeno s všeobecným zmatením jazyků.
V rozhovoru pro Právo předseda Motoristů sobě Petr Macinka říká, že „jsme ideologicky vyprofilovaná strana, velmi napravo“. V jiné části naznačuje příští účast ve sněmovních volbách s cílem změnit českou politiku. Když se ho redaktorka zeptala, koho po nich vnímají jako budoucího vládního partnera, jednoznačně se hlásí k Babišovu hnutí ANO. Ilustruje tak dlouhotrvající úsilí okolí exprezidenta Václava Klause vytvořit koaličního partnera Andreji Babišovi. Když to svého času nevyšlo s Trikolórou, vstupují na scénu Motoristé sobě, doprovázení Přísahou plukovníka Šlachty, jehož celých deset let právě lidé z okolí Václava Klause kritizovali za razii na Úřadě vlády.
V určitých konzervativních kruzích už začala před volbami dvojí rehabilitace – Andreje Babiše a Roberta Šlachty. Babiš začíná být zobrazován jako bojovník za morální hodnoty staré Evropy a vlastně takový strejda, kterému mediální mainstream jenom křivdí. Horlivý plukovník Šlachta je zase vykreslován jako nezištný bojovník s korupcí, který pro samou práci „snad ani nikdy v životě nebyl na dovolené u moře“, jak uvádí v rozhovoru pro Právo Petr Macinka, když heroizuje jeho neskrývanou asociálnost.
Odsunuty do pozadí jsou podstatné rozdílnosti „pravé pravice“ s Babišem jako rozpočtová odpovědnost, důchodová reforma, sociální programy, podřízení zemědělské politiky státu zájmům Agrofertu nebo vztah k Rusku. Naopak nafukovány jsou a budou morálně-kulturní otázky, což jsou v české politice témata druhého řádu. Ve skutečnosti je to všechno ideologický most od „pravé pravice“ k levicovému populistovi Babišovi. A čím víc se budou blížit sněmovní volby, tím víc budeme konfrontováni s tímto příběhem, za nímž je jenom mocenský kalkul.
Protestní voliči Filipa Turka na konci tohoto příběhu k deseti dekům „pravé pravicovosti“ povinně dostanou také půl kila levicového populismu Andreje Babiše. To nejde nevzít.
VOLBA VON DER LEYENOVÉ