Zemřel Tomáš Fassati

Fotograf, vědec, vysokoškolský pedagog a bývalý ředitel Muzea umění a designu v Benešově, které se svou ženou založili a vybudovali. Tomáš Fassati se narodil se v roce 1952 v Praze, kde absolvoval obor fotografie u profesora Jána Šmoka na FAMU. Ján Šmok byl pro něj společně se skautem Janem Šimáněm formující osobností. Fassati se zasloužil o celoživotní péči o Šmokovu teoretickou tvorbu a jeho vědecký odkaz. Později Fassati vystudoval také dějiny umění a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Již od svých studií odhodlaně bojoval proti komunistickému režimu a toto nastavení vyústilo v roce 1968 k založení organizace Dia-Film Praha, pro kterou natáčel reportáže z protiokupačních demonstrací. Pod nátlakem Státní bezpečnosti činnost organizace však v roce 1970 ukončil. V roce 1979 nastoupil na vojenskou službu do Banské Bystrice a po jejím skončení zde začal pracovat jako režisér a kameraman v Československom filme. Na Slovensku se seznámil se svou budoucí manželkou, Annou Gíretovou, se kterou se v roce 1981 na Staroměstské radnici v Praze vzali. O dva roky později se manželům narodila dcera Paula.

Společně se svou ženou založili v roce 1980 v Banské Bystrici galerii fotografie a grafického designu s názvem Galéria F. I přes jisté politické složitosti se manželům podařilo navázat kontakt se zahraničními autory a galeriemi. Snažili se podporovat rozmanitou tvorbu a propojit fotografii a grafický design. Jejich hlavním cílem bylo zrovnoprávnění oboru fotografie s ostatními obory výtvarné činnosti a její oproštění od propagandistického účelu komunistického režimu.

Ve spolupráci s místním kinem se postupně galerie F rozvíjela do podoby Domu filmu a fotografie. Jejich aktivity a kontakty s některými západními státy, ale i s Polskem, budily pozornost StB natolik, že vedly v roce 1986 k jejímu uzavření. Poté pokračovala už jen cenzurovaná malá výstavní síň. Tomáš Fassati dostal zákaz výkonu kvalifikovaného povolání a musel pracovat jen jako topič v kotelně.

V roce 1990 se Fassatiovi přestěhovali do Benešova u Prahy, kde založili Muzeum umění a designu, které v tomto období fungovalo pod správou města. „Měli jsme netradiční vizi, chtěli jsme s pomocí umění vzdělávat. Zaměřili jsme se na významné oblasti života – společenské vztahy, duchovní rozměr jedince a životní prostředí,“ řekl Tomáš Fassati.

Během svého působení se potýkali s řadou problémů, nedůvěrou okolí, ale i absencí finanční podpory. Fassatiovi však svůj cíl nevzdali a jejich činnost, totální nasazení, časové obětování lze považovat za jistou misi – Misi umění. Muzeum si vybudovalo během let řadu mezinárodních vazeb a postupně se rozvíjelo. Podařilo se vybudovat velmi kvalitní expozici regionálního umění, trvalé instalace českého umění 20. století zahrnující kabinet grafiky, grafického designu, plastiky a malby. Knihovnu i čajovnu.

Výjimečné exponáty

Za zcela výjimečnou můžeme považovat stálou expozici fotografie, zahrnující sbírku od daguerrotypie až po fotografii současnou. Po roce 2010 pak začaly vznikat speciální expozice designu a výukové laboratoře pro návštěvníky, včetně interaktivní expozice grafického designu, která neměla obdoby v žádném českém muzeu. Muzeum umění a designu byl Fassatiův projekt s netradiční vizí, kde tématem vzdělávání nebylo samo umění, ale pomocí umění měla být vzdělávací činnost zaměřena na významné oblasti života.

Takové myšlenky můžeme považovat za nadčasové. Ke zprostředkování umění veřejnosti byly programově vedle tradičních metod používány i ty alternativní. Fassatiovým se dlouhodobě kromě sbírkotvorné činnosti, rozvoje muzea a regionální kultury, podařilo rozvíjet i vzdělávací činnost pro děti i studenty.

Promítání filmů z festivalu Jeden svět, besedy s pamětníky, zajištění dalších výstavních prostor v budově Polikliniky, depozitáře v klášteře a další. Pozoruhodný je i způsob, jakým se fakticky podařilo sbírku vybudovat, neboť již od počátku se muzeum potýkalo s naprostými finančními i personálními nedostatky.

Řada akcí či výstav vznikala tzv. „na koleni“, za pomoci vlastních instalačních činností a osobité kreativity. Neúnavné přesvědčování umělců k dárcovství děl či prodeji za symbolické částky, navázání vztahů s divadly a tiskárnami, ježdění po pozůstalostech – to vše působí dnes jako šílenství.

Ale podařilo se a díky všem těmto aktivitám, diplomatickému jednání Fassatiovi postupně získali veškeré sbírkotvorné předměty a díla, kterých je nyní v Muzeu zhruba 13 tisíc. Největším darem bylo věnování sbírky Doc. Jiřího Šetlíka, v celkovém počtu 418 uměleckých děl s převahou české grafiky a malby z okruhu uměleckých skupin UB12 a Trasa. Dalším významným celkem je darovaná pozůstalost letteristického umělce Zdeňka Kirchnera, čítající necelých 1 700 kusů grafiky, grafického designu a malby. Všechno, co je součástí této sbírky, která má kromě uměleckohistorické hodnoty, i velkou hodnotu finanční, se podařilo získat díky Fassatiům – na stránkách Muzea a umění a designu o nich není jediná zmínka. Smutné. Můžeme se dočíst, že Muzeum bylo zřízeno v roce 1990 městem Benešov, ale fakticky bylo zřízeno Tomášem Fassatim.

Konec v muzeu po převratu na radnici

Projekt se dařilo rozvíjet dvacet pět let, přičemž zlatým obdobím byla léta 2010–2015. V roce 2017 došlo na benešovské radnici k nečekanému převratu, který podobně jako u Galerie F proběhl s podporou komunistů, vedl k jeho ukončení. „Noví zastupitelé chtěli muzeu svévolně vnutit řadu neprofesionálních postupů. Když se nepodařilo ani s masívní podporou tuzemské odborné veřejnosti muzeum obhájit, opustili jsme jej,“ řekl v rozhovoru v roce 2014 Tomáš Fassati. Po následujících volbách se na radnici vrátilo původní vedení, které bylo vůči muzeu vstřícné, a tak se mohlo nadále rozvíjet. Byl proveden Audit ministerstva kultury, který zjistil, že část sbírek byla špatně uložena a některé exponáty poškozeny. To je samozřejmě smutné, ale ze své pozice bývalé zaměstnankyně tohoto muzea musím říct, že pokud k poškození došlo, nemohlo být ze strany Fassatiových cílené, ale jednalo se o důsledek nevyhovujícího stavu některých depozitářů trpících zvýšenou vlhkostí.

Na obranu Fassatiových je také potřeba říct, že ono jde jen těžko něco opravit, když nejsou zajištěny finance a vy jako provozovatel neustále bruslíte na tenkém ledě a žijete ve strachu, aby Muzeum někdo nezrušil. Také nákup některých děl pro sbírku designu byl auditem kritizován. Jednalo se o díla, které nemohla být dle mého názoru člověkem, který se nezabývá sbírkotvornou činností pochopena. Za všechny uvedu houbičku na nádobí. Banalita nebo konkrétní doklad doby? Z pozice člověka, který je vizionář a chápe, že za 100 let se takový předmět nebude zřejmě vůbec používat, zcela nezbytná součást sbírky. Ředitel Tomáš Fassati, který muzeum vedl dvacet let, nakonec odstoupil. Negativní pachuť doprovázená celým tímto příběhem však zůstala a on se posléze snažil očistit od událostí, které byly nepravdivě interpretovány a značně jeho i jeho ženu poškodily. Každý děláme chyby, ty jistě dělal i Fassati, smutné ale je, že jsou prezentovány pouze ony a vše dobré, co vzniklo jakoby se nestalo.

A kdo ještě Tomáš Fassati byl?

Fotograf, vysokoškolský pedagog a vědec. Náplní jeho vědecké práce byla teorie vizuální komunikace v komplexní vazbě na interakci člověka, designu i architektury. V rámci International Institute for Information Design byl v 90. letech 20. století průkopníkem výzkumu globální vizuální komunikace a metod výuky druhé gramotnosti. Je například autorem učebnice Practical visual communication, která vyšla také v českém jazyce nebo prvního českoanglického slovníku vizuální komunikace. Mezi jeho další odborné činnosti patřilo redigování odborných periodik (Galéria, Angelma, Artsystem, Muzeum, umění a společnost, Česká ergonomie, Design 4.0 – Mezičas ad.). Vždy se soustředil na vědecký a umělecký výzkum nebo vzdělávání podporující hlubší rozvoj osobnosti a na rozvoj globální vizuální komunikace a tvz. design a human factors.

Pedagogické působení Fassatiho na univerzitách započalo po roce 1989 na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Po roce 2000 byl pozván k výuce na pražské Uměleckoprůmyslové škole a později na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Krátce také přednášel na Filozofické fakultě UK Praha a na UJEP v Ústí nad Labem.

V roce 2006 mu byla Knihovnou Uměleckoprůmyslového muzea udělena cena, která charakterizuje jeho dlouhodobou podporu knižní kultury. Během svého života totiž Fassati založil několik knihoven. Tou první byla odborná knihovna Galérie F v Banské Bystrici (1980), která byla komunistickým režimem zlikvidována roku 1986 a její část se podařilo zachránit a deponovat v Galerie 4 v Chebu. Další v pořadí byla odborná knihovna Muzea umění a designu Benešov (1990), v níž vytvořil ojedinělý odborný fond literatury vztahující se k informačnímu designu a vizuální gramotnosti. Po roce 2000 se podílel na záchraně knižního fondu z rušené laboratoře ergonomie VŠUP ve Zlíně. Nezávisle na tom založil na Fakultě architektury ČVUT odbornou knihovnu ergonomie a designu (2017). Aktivací sponzorů a dárců podporoval také rozvoj nové klášterní knihovny u středočeských Nahorub. Fassati stál také u základů českého vzdělávání v ergonomii, který byl vytvořen vědeckou společností pro ergonomii a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce Praha. Fassati patřil k prvním zkušebním komisařům profesní specializace Ergonom a v roce 2019 obdržel na Masarykově ústavě ČVUT od vědecké společnosti pro ergonomii uznání za celoživotní vědecký přínos.

Mimo to se také věnoval audiovizuální tvorbě. Jeho práce jsou zastoupeny například ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, Slovenské národní galerie v Bratislavě nebo ve Zlatém fondu Národního muzea fotografie.

Společně s manželkou se věnovali řadě veřejně prospěšných činností, jako byla např. výsadba sídlištního arboreta s více než stovkou stromů v Rudlové-Sásové v Banské Bystrici nebo návrh a realizace dětského hřiště s několika desítkami herních objektů v 80. létech 20. století tamtéž.

Pro Fassatiho odborné i veřejné působení bylo vždy charakteristické vymezování se vůči komunismu. Je proto nutné zdůraznit, že komunistická strana se podepsala svou podporou politických útočníků na likvidaci kvalitního programu jím založeného Muzea umění a designu. Ministr obrany proto roku 2021 ocenil jeho celoživotní postoj zápisem do seznamu dvou tisíc účastníků českého 3. odboje (s důrazem na souvislost jeho aktivit v banskobystrické Galérii F během totality). Jako největší absurdita působí důtka tajemníka města Benešov Fassatimu za veřejné šíření ekologických informací o zásadní zdravotní škodlivosti azbestu v roce 2000 . Tomáši, budeš nám moc chybět.

Mgr. Julie Motyčka, bývalá spolupracovnice Muzea umění v Benešově