Rodiče ustupují od fyzických trestů dětí. Pohlavek už schvaluje jen každý desátý

V Česku v posledních letech ubylo rodičů, kteří považují fyzické tresty za součást výchovy. Zatímco předloni tak plácnutí přes zadek či pohlavek bralo 36 procent matek a otců, letos 11 procent. Víc je naopak těch, kteří přiznávají, že potomky už víckrát uhodili, ale litovali toho, omluvili se a už to neudělají. Před dvěma lety jich bylo 12 procent, teď 17 procent. Ukázal to průzkum psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Odpovídalo 1020 rodičů. Výsledky jsou reprezentativní. Na prezidentův podpis čeká novela občanského zákoníku s ustanovením o nepřijatelnosti fyzických trestů u dětí, platit by měla od ledna.

"Je tam vidět posun v tom, že rodiče se snaží vyrovnat vztah s dítětem, snaží se omluvit. Pořád je ale významná část rodičů, která tresty používá. Ne proto, že by chtěli ubližovat svým dětem, ale proto, že jsou unaveni, ve stresu, nemají kompetence," řekla na debatě odborníků k novele zákoníku Martina Sebalo Vňuková z psychiatrické kliniky.

Celkem 84 procent rodičů uvedlo, že by se chtělo fyzickému trestání vyhnout. Daří se to dvěma pětinám. Fyzické tresty ve výchově používají dvě třetiny z lidí, kteří sami jako děti dostávali výprask. Z těch, které rodiče nebili, své potomky trestá fyzicky pětina.

"Vzorce si zakódujeme. Odnášíme si z domova to, že rodiče pro nás chtějí to nejlepší. Ubližovali mi, protože mě chtěli napravit a milují mě," popsala expertka. Zdůraznila, že neexistuje výzkum, který by potvrzoval prospěšnost fyzických trestů. "Data mluví jasně. Neexistuje přiměřená forma fyzických trestů. Násilí vyvolává strach. Děti se učí, dělají něco jinak jen proto, že se bojí," uvedla expertka. Podotkla, že u dětí s negativními zážitky je vyšší pravděpodobnost úzkostí, depresí a psychických poruch.

Víc než pětina matek a otců je přesvědčena o tom, že fyzické tresty pomáhají nastavit dítěti hranice a motivovat ho. Zhruba sedm procent dotázaných vnímá bití jako účinnou metodu. Dvě pětiny lidí popsaly, že k fyzickému trestu přikročily v bezvýchodné situaci, kdy podle nich nic jiného nefungovalo. Pětina dotázaných přiznala, že jednali ve zkratu a "ruply jim nervy". K ráně rodiče sáhli, když potomek ničil věci, byl drzý, napadal druhé či se silně vztekal.

Předloni si 26 procent lidí myslelo, že by měl fyzické tresty u dětí zakázat zákon. Letos má tento názor 31 procent dotázaných. Celkem 55 procent lidí míní, že bití narušuje vztah mezi rodičem a potomkem. V roce 2023 to bylo 46 procent.

Podle desatera pro rodiče by dítě mělo mít pravidelný denní režim. Pravidla by se měla nastavit předem. Důsledky by se měly vysvětlovat, ne řešit bitím. Potomek by měl vědět, že se rodič zlobí. Emoce by se měly pojmenovat. Ve vzteku je dobré vzdálit se. Pokud rodič udělá chybu, měl by se omluvit. Vztah udržovat i po konfliktu. Dítě by nemělo slyšet jen zákazy, ale mělo by dostat alternativu. Potřeba je důslednost, neměla by se ale zaměňovat s tvrdostí. Pokud rodiče výchovu nezvládají, měli by požádat o pomoc odborníky, a to třeba psychology, vyplývá z desatera.