Teraz kurwa my! Vrací se cancel culture zprava?

Vražda Charlieho Kirka měla ten neblahý dopad, že obnažila autoritářské tendence Trumpovy garnitury. Varování ministryně spravedlnosti Bondiové, že bude stíhat „hate speech“, a vyhrožování předsedy Federální telekomunikační komise Carra televizi ABC kvůli show Jimmyho Kimmela nám připomínají, že Trump opravdu není reaganovský konzervativec. Ale i v širším pravicovém ekosystému se objevuje apetit na to, čemu se, když to dělala levice, říkalo „cancel culture“. V čem se tato tendence opakuje a v čem se liší?

Cancel culture, jak ji známe, byla mimo jiné podmíněna technologicky. Mohla existovat díky internetu. Prohřešek, jaký by v dřívějších dobách byl časem zapomenut, nyní už navěky zůstává tím prvním, co na vás vyskočí, když si jméno nějakého provinilce zadáte do Googlu (v reakci na to taky v některých zemích vzniklo zákonné „právo být zapomenut“).

Ideální hrací pole ovšem přinesly až sociální sítě. Tam je snadné informaci o problematickém skutku rozšířit a cíleně – to by asi mělo být definičním znakem plnokrevné cancel culture – shromáždit dav, který požadavek na společenskou likvidaci kořisti amplifikuje. Důležitou roli hrál zejména Twitter (nyní X), což sice nebyla největší sociální síť, ale měla zvlášť velký dosah ve světě médií, politiky a aktivismu.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.