Povadlá ňadra Evropy

KOMENTÁŘ

Povadlá ňadra Evropy
Evropa se evidentně nalézá v dekadentní fázi své dlouhé historie, zjevně ztrácí dech a výdrž, vadne a chřadne, pustne a churaví, píše Jiří Peňás. Ilustrační foto z Benátek. Foto: Shutterstock
2
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nemusí to být ani Donald Trump nebo někdo z jeho party, aby nás Evropany upozornil na úpadek našeho milého kontinentu. Evropa se evidentně nalézá v dekadentní fázi své dlouhé historie, zjevně ztrácí dech a výdrž, vadne a chřadne, pustne a churaví. Přestává stačit světu, jeho střemhlavému pádění někam, kam ona už ani nedohlédne, protože ten šílený závod ona už sama neřídí, spíš se tak plete někde u konce, ráda, že je vůbec ještě na nohou.

Byla to přitom kdysi velká krasavice, které se klaněl celý svět, se kterým si ona mohla dělat, pomalu co chtěla, protože před jejím půvabem, přitažlivostí a kouzlem se kořily celé říše a všemožné národy a pronárody, které když zjistily, že jí nelze vzdorovat, chtěly se jí spíš podobat, přijmout co nejvíc z jejích způsobů a mravů, napodobovat ji a toužit, aby na ně shlédl její ocelově ostrý zrak, který probodával svým leskem kdejaký kout širé temnoty.

 

To ona vládla světu, sice v něčem krutě a panovačně, ale spíš ku prospěchu toho světa, neboť ten se pod vládou jejích hlavních nástrojů, vědy a techniky, mohutně rozvinul, rozrostl a rozmnožil. Ona měla pocit, že tak to bude už navždy, že její kouzlo a moc tady budou jaksi ze své podstaty, neboť nic lepšího a prospěšnějšího pro lidstvo přece není – než její svrchovaná vláda a moc. Ona sama tomu dlouho upřímně věřila a tato víra jí dodávala sílu a odvahu se podle toho chovat.

To je všechno pryč. Víra zmizela a někdejší jistota s ní, energie a vůle vyprchaly, síly se vyčerpaly. Co z té bývalé panovnice je teď? Taková stařenka, seschlá a vysušená, s tváří, v níž se sice stále zračí někdejší půvab kdysi neodolatelných rysů, ale ty vidí již jen ten, kdo si je pamatuje. Ostatní vidí jen tu smutnou zestárlou paní, shrbenou a vyplašenou, když na ni někdo houkne, natož před ní zadupe bagančaty.

Je to už dávno neurotická pacientka nejrůznějších klinik a psychoterapeutických seancí, pronásledovaná traumaty a duševními komplexy, které si sama diagnostikovala, protože stálé analyzování a pitvání sebe sama se stalo její největší rozkoší, která jí nahradila ty energické a dobyvačné rozkoše, kterými se předtím tak lehce a úspěšně podmaňovala svět. Teď tomu světu nabízí své neurózy a obsese, své iluzorní návody na řešení kvadratur kruhu, na problémy, které však vyvěrají z jejích vlastních problémů a ostatní svět je má za fantomy, které se líhnou v pomatené hlavě té senilní matrony. Pomalu, ale jistě jí vynechává paměť, chvílemi už vlastně ani neví, kdo je a čím kdysi byla. Očividně se ztrácí a hloupne, a přitom podléhá iluzím o své výjimečnosti, kterou však vidí už jen ona, a to v něčem jiném, než během celé historie byla.

A přesto stojí za to tu starou popletenou paní neopouštět. Nakonec jsme to my, staří Evropané, kteří žádnou jinou společnici nemáme a mít nebudeme. Většinou už nevěříme, že se z toho může vyhrabat a že má dost vlastních sil k nějaké regeneraci. Někteří se obáváme, že nějaká radikálnější léčba ji spíš zahubí a bude to její definitivní konec.

Co zbývá, je opatrování zbytků z časů její bývalé krásy a plného života, kdy ten svěřený kousek světa naplnila takovou nádherou, že na ni jeho zbytek nebude nikdy mít. Té krásy ubývá, protože už není duch, který ji stvořil. Ale je jí pořád dost na to, aby se o ni někdo staral a oprašoval prach z jejích kdysi tak kypících a přitažlivých ňader.

×

Podobné články