Sebetravičství otevřené společnosti. Svoboda potřebuje odpuštění a ironii
ESEJ
Pakliže bychom se zeptali na to, co definuje západní civilizaci, svoboda by se na žebříčku nejčastějších odpovědí umístila jistě vysoko. Těžko si představit zemi, jež by byla autoritářská a zároveň „západní“ v kulturním smyslu. Ostatně když diskutujeme o tom, co Západ ohrožuje, jde povětšinou o síly tyranie, ať už ve formě rozpínavých zahraničních nepřátel, anebo vnitřních aktérů, jejichž ideologie, populismu či náboženského fanatismu se obáváme právě proto, že by mohly vést k nesvobodě.
Narazíme ovšem na značné úskalí, pokud bychom chtěli na bedra svobody naložit celou váhu civilizačního určení. Sama o sobě totiž nijak nestanovuje zřetelnější směřování ani smysl pro jednotu a sdílené ukotvení, bez nichž vzniká vyprázdněný prostor, který namísto občanské sounáležitosti vyplňuje kmenová loajalita, resentiment a mocenský zápas o to, kdo bude u kormidla. Jak napsal anglický básník Matthew Arnold: „Svoboda je skvělý kůň, pokud víte, kam na něm jet.“
Polský filozof Leszek Kołakowski varoval již na konci sedmdesátých let před tzv. sebetravičstvím otevřených společností. Odkazoval se na slavnou obranu demokracie (tj. otevřené společnosti) Karla Poppera, jež zdůrazňuje odpor k dogmatismu, akcent na rozum a ochotu překonávat stará přesvědčení, pověrčivost a tabu ve jménu kritické reflexe a hledání pravdy. „Čemu bychom měli věřit? Co bychom měli přijmout?“ ptá se Popper a obratem odpovídá: „Ať už přijmeme cokoli, důvěřujme tomu pouze prozatímně.“ Především bychom měli být otevřeni všem různým perspektivám a připraveni svá stanoviska přehodnocovat či přímo zahodit, pokud se ukáže, že neobstojí před racionálním rozborem.
Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.