„Vyplatí se to vždy.“ Jak chce Babišova vláda seškrtat stát tam, kde se to Fialově nepovedlo

Vláda Andreje Babiše (ANO), SPD a Motoristů rozjíždí změny, které mají uvolnit pravidla pro nábor i propouštění ve státní správě a tím otevřít prostor pro personální škrty. Kabinet tím míří na to, co se v minulém volebním období nedařilo vládě Petra Fialy (ODS): ta sice opakovaně mluvila o úsporách, ale v praxi se často vedl spor o to, zda se škrtá reálně, nebo jen „opticky“.

Nová koalice postupuje dvěma paralelními cestami. První je legislativní: nahradit služební zákon normou s „flexibilnějšími prvky“, více podobnou běžnému pracovnímu poměru. Druhá je manažerská: tlačit jednotlivé úřady do konkrétních procentních úspor a motivovat vedení, aby část ušetřených peněz mohlo přelít k nejvýkonnějším lidem.

Dvě páky: změna pravidel hry a přímý tlak na stavy

Jádrem legislativního plánu je poslanecká iniciativa koaličních poslanců, která má od července nahradit dosavadní služební zákon novou normou. Kabinet tento záměr podpořil. Premiér Andrej Babiš přitom otevřeně zpochybňuje současný model: podle něj se zákon z roku 2014 nepovedl. Současně vzkazuje, že se neobává sporu s Bruselem: „Budeme o tom informovat Evropskou komisi, žádný problém v tom nevidím,“ uvedl.

Podle ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce (za SPD) má změna reagovat na měnící se svět, urychlit přijímání i odchody ze státní správy a přinést úspory. Jako viditelný symbol uvádí zrušení takzvaného „bazénu“, tedy tří měsíců, kdy úředníci na odchodu berou až 80 procent platu. Nově má platit, že „rovnou odejdou s odchodným“.

Vedle zákona ale vláda chce, aby se šetřilo už teď na úrovni ministerstev. „Za minimální úsporu požaduji 5 % snížení stavů, ke kterému došlo od 1. ledna na ministerstvu financí,“ říká pro Echo24 ministryně financí Alena Schillerová. A dodává, že takový postup nemá být čistě mechanický, ale napojený na změnu práce úřadů: „Další zefektivnění by mělo být doprovázeno digitalizací a redukcí agend, případně spojeno s pozitivní motivací vedoucích pracovníků k personálním úsporám tím, že část uspořených prostředků bude moci zamířit k nejproduktivnějším pracovníkům.“

„Co se týče odstupného, to je běžná součást personálních redukcí napříč ekonomikou. Rozhodně ale platí, že již v krátkodobém horizontu se tyto úspory vždy vyplatí,“ doplňuje.

Jednodušší výpovědi, rychlejší pohyby, méně „ochranných“ fází

Zaměstnávání státních úředníků se má podle návrhu přiblížit běžnému pracovnímu poměru a řídit se v zásadě zákoníkem práce. Tvůrci chtějí zrušit správní řízení při zaměstnávání a nahradit jej pracovní smlouvou. V návrhu se počítá i s tím, že pracovní smlouva bude flexibilnější.

Zároveň se rozšiřují možnosti výpovědi či rychlého ukončení pracovního poměru. Podle popisu návrhu by například mohlo stačit dvojí nevyhovující pracovní hodnocení, přičemž minimální odstup mezi nimi se zkracuje z 60 na 20 dní. Pokud by bylo místo zrušeno při systemizaci, úřad by se mohl zaměstnance zbavit okamžitě. Návrh současně deklaruje i jisté pojistky: fixaci druhu práce v pracovní smlouvě na systemizované místo a možnost bránit se žalobou u obecného soudu, pokud by úřad postupoval nezákonně.

Předkladatel Radek Vondráček (ANO) popisuje zákon jako nástroj, nikoli automatický „škrtací plán“: „Jako zákonodárci dáváme pouze moci výkonné do ruky nástroj pro efektivnější práci. Aby bylo méně komplikované a rychlejší získávat kvalitní lidi a omezit byrokracii. Jak se to pak následně v praxi projeví a k jakému zeštíhlení státní správy může dojít, to už je věc exekutivy,“ sdělil redakci.

Státní služba versus „stát jako zaměstnavatel“

V debatě se překrývají různé „počty“ a někdy i různé cílové skupiny. Odbory mluví o dopadu na zhruba 70 tisíc státních úředníků. V systemizaci se objevuje 73 628 služebních a pracovních úřednických míst. Vedle toho ale existuje mnohem širší obraz státu jako zaměstnavatele: podle citovaných údajů ze státního závěrečného účtu se počet státních zaměstnanců zvýšil o 6 950 na celkových 484 128 a výdaje na platy a osobní náklady stouply o 18 miliard na 271,2 miliardy korun. Informace a statistiky o průměrném výdělku (ISPV) pak v polovině roku 2025 počítaly s tím, že plat pobírá 679 tisíc lidí.

Tohle rozlišení je klíčové i pro hodnocení slibů. „Zeštíhlení státní správy“ může znamenat hlavně úřednické aparáty a centrální úřady – anebo širší veřejný sektor, kde velkou část tvoří školství, bezpečnostní sbory či další služby.

O kolik škrtnout a kolik to může ušetřit

Pokud by se 5% redukce vztáhla na zhruba 70 tisíc státních úředníků, znamenalo by to přibližně 3 500 lidí. Pro jednoduchý výpočet lze použít údaj ISPV za 1. pololetí 2025 pro platovou sféru, tedy průměrný hrubý měsíční plat 49 721 Kč. Ročně to odpovídá přibližně 596 652 Kč na osobu v hrubém platu. Násobeno 3 500 lidmi to dává zhruba 2,1 miliardy korun ročně na hrubých platech.

Podobný řád vyjde i při přepočtu z 5 % ze 73 628 systemizovaných úřednických míst (zhruba 3 681 „míst“), kde by čistě na hrubých platech vycházel výsledek kolem 2,2 miliardy ročně. Tyto odhady jsou ovšem jen orientační: nezahrnují odvody zaměstnavatele ani provozní náklady, ale současně neřeší jednorázové odstupné, možné náklady soudních sporů, ani to, zda část úspor Schillerová opravdu přelije do odměňování vybraných zaměstnanců. Schillerová zároveň výslovně pracuje s představou, že počáteční náklady v podobě odstupného se rychle vrátí.

Medián je v „platové“ sféře vyšší

Srovnání mezd a platů z ISPV přidává do debaty další vrstvu. V mzdové sféře (typicky soukromý sektor) dosáhl medián hrubé měsíční mzdy v 1. pololetí 2025 výše 42 101 Kč, průměr činil 51 828 Kč. V platové sféře (veřejný sektor) byl medián hrubého měsíčního platu 45 728 Kč a průměr 49 721 Kč. Medián je tedy ve veřejném sektoru zhruba o 3 627 Kč vyšší než v soukromé mzdové sféře.

Zároveň ale platí, že veřejný sektor má menší „rozptyl“ (nižší decilový poměr) a typicky stabilnější strukturu odměňování. To může být výhoda pro část zaměstnanců, ale problém pro stát tam, kde potřebuje rychle přetáhnout špičkové profese, zejména v IT.

Nejostřejší kritika přichází od odborů. Odborový svaz státních orgánů a organizací (OSSOO) tvrdí, že návrh nikdo s odbory neprojednal a že jde o zásah do systému, který může rozkolísat úřady. „Způsob zpracování a předložení takto zásadního materiálu i materiál samotný hodnotíme jako diletantský hazard s celým systémem státní služby,“ míní předseda svazu Pavel Bednář.

Předseda poslanců ODS Marek Benda uvedl, že návrh vychází z tezí připravených už dříve, současně ale považuje předložení zákona bez konzultací „za krajně nevhodné“.

Do celé debaty vstupuje ještě jeden faktor: personální realita a demografie. Nedávná studie společnosti Kearney varuje, že česká státní správa může během pěti let ztratit až 30 tisíc kvalifikovaných zaměstnanců, tedy asi 40 procent své současné pracovní síly. Podle studie odchází do důchodu zhruba sedm procent zaměstnanců ročně a aby se udržel současný stav, bylo by třeba každoročně přijmout více než 4 000 nových úředníků, což se nedaří a podle kabinetu ani není žádoucí.

V praxi to znamená, že „zeštíhlování“ může probíhat dvěma odlišnými způsoby. Jedna varianta je řízený škrtací plán, kdy stát vědomě zredukuje některé agendy a s nimi i lidi. Druhá varianta je neřízené „hubnutí“, kdy stát přijde o lidi kvůli stárnutí a odchodům, ale agendy mu zůstanou – a pak místo úspor získá zpoždění, přetížení a neschopnost doručit veřejné služby.