Představ si, Johne, že jsi na nebesích. Jaká je Lennonova role v dějinách?

V našem Salonu jsme využili vánočního času, abychom si nadělili dárek: zavzpomínali jsme zde s přítomnými pány na své mládí. Neboť to dávno již ztracené mládí mělo různé podoby a také různé přelomové momenty. K nim patřilo, když jsme se 9. prosince 1980 dozvěděli o smrti Johna Lennona: mně bylo tehdy patnáct a právě mi zabili mého idola na dalších pár let. Mezitím samozřejmě uběhla dlouhá doba, na mnoho věcí již pohlíží člověk jinak a také síla idolů slábne, ale přesto by se asi dalo říci, že na Johnu Lennonovi muselo něco zvláštního být, a to nejen kvůli mým infantilním vzpomínkám.

Jaká je podle vás role Johna Lennona v dějinách? A pak také, jaká je jeho role pro vás?

Rauvolf: Hm, v mým životě… Když jsem jako kluk poslouchal Beatles, tak jsem je dlouho nerozlišoval, to přišlo teprve později. Když pominu Ringa a George, tak Lennon byl v poměru k McCartneymu takovej divous, takovej rocker, toho si hned každej musel všimnout. A říkal jsem si, to je archetypální rebel. Na McCartneyho letěly holky, byl to slušňák. Vybavuje se mi fotka z Hamburku, Lennon má černou koženou bundu, černý upnutý džíny, opírá se o kandelábr a na všechny kašle. Ta fotka zosobňovala všechno: Já jsem tady, na ostatní prdím. Abych byl slušnej: Vlezte mi na hrb… Až teprve později jsem pochopil, že to nebylo tak jednoduchý, že ve skutečnosti nositelem těch hudebních inovací byl ten slušňák McCartney, že Lennon by spíš hrál furt rock’n’rolly v rockové kapele. Experimentovat a pořád něco zkoušet chtěl spíš Paul.

Což nepopírá představu o Johnově „rebelství“, pokud tím myslíš to, co jsi nazval tím slovem „prdí“…

Rauvolf: To jistě. Chtěl jsem říct, že zdání někdy klame. Pokud jde o ty pozdější Johnovy aktivity, tak ty se mi v podstatě líbily, bez ohledu na to, jestli byly naivně levicové. Prostě se mi to zdálo v pořádku. No a pokud ses ptal, jestli si pamatuju na ten den, co ho ten pošuk zabil, tak samozřejmě, byl jsem ten večer u kámoše v Dejvicích, lemtali jsme pivo a pouštěli si Beatles a říkali si, ty vole, Beatles jsou Beatles… Druhej den ráno jsme se to dozvěděli. Mimochodem, v den, kdy se Jimi Hendrix dusil zvratkama a umíral, tak jsem na školním mejdanu pouštěl jeho desku. Takže pozor, abych si zase něco nepustil. I když koho tak asi…

Boba Dylana třeba…

Rauvolf: Hm, to by mi bylo líto.

Muchow: Mně bylo v roce 1980 osm a půl. Takže v té době to nebyl můj hrdina, proto jsem Lennona a Beatles objevoval až zpětně. Mně taky přišel John z nich jako nejzajímavější, ale Paula jsem taky docenil a pak mi už byli sympatičtí úplně všichni, protože ta kapela byla tak jedinečná právě spojením těch všech čtyř osobností, mezi nimiž byly ty dvě opravdu geniální, tedy Paul a John. Doposud mě mrzí, že jsme byli rukou šílence ochuzeni o spoustu skvělé hudby, ale třeba i jeho aktivity ve veřejném prostoru, ať už by to bylo cokoli. Třeba by nám všechno nekonvenovalo, ale to není důležité. V každém případě Lennon byl a zůstane jeden z mých velkých hrdinů.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text Echo Salonu si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od pátku je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.