Reality lite: Jak technologie blokují naši zkušenost
PODCAST PRAVDA NEEXISTUJE
Ve své knize Anarchie, stát a utopie z roku 1974 předkládá Robert Nozick myšlenkový experiment, jehož pomocí ukazuje, že lidé netouží v první řadě po slasti. Vyzývá nás, abychom si představili, že bychom byli napojeni na „stroj na prožívání“: mohli bychom si zvolit typ života, který chceme vést – stát se velkým spisovatelem nebo zažít ideální partnerství. Po dobu trvání iluze bychom nevěděli, že jde o iluzi. Uspokojil by nás takový život? Nozick tvrdí, že nikoli. Nechceme totiž jen prožívat, ale také něco skutečně dělat; nechceme pouze pocity úspěchu, ale stávat se konkrétními lidmi, a to včetně všech omylů a selhání. Navíc toužíme po tom, co Nozick označuje jako hluboký vztah s realitou.
Christine Rosenová ukazuje ve své knize The Extinction of Experience (2024), že Nozickův závěr dnes neplatí, ne zcela. Experiment je cenný tím, že nám umožňuje nahlížet digitalitu jako určitou „slabou verzi“ jeho stroje na prožívání – jako iluzivní prostředí, které nenahrazuje realitu úplně, ale jemně ji upravuje. Připojit se k digitálnímu světu – přesunout komunikaci na obrazovku nebo konzumovat to, co dřív probíhalo osobně – mnohdy nabízí snesitelnější podobu reality než fyzické setkání, už proto, že se můžeme kdykoli odpojit. Autorka z toho usoudí: To, co Nozick podal jako myšlenkový experiment, se stalo realitou. Všichni žijeme v digitálním stroji na prožitky. Díky tomu, že jsme připojení na digitální svět, je náš život plný intenzivních zážitků, ale chudý na zkušenosti, které se utvářejí časem, tělem, závazkem a vztahem.
Vlastností zkušenosti navíc je, že ji nikdy nemáme plně v naší moci; zkušenost podstupujeme. Třeba se vrháme do něčeho, co nevíme, jak dopadne, vystavujeme se neznámému. Jenže to dnes jde méně již proto, že žijeme v době permanentní dostupnosti informací. Než dorazíme do muzea nebo na vytoužené místo, už jsme vlastně všechno viděli online. Než se setkáme s neznámým člověkem, předem si jej „proklepneme“ online. Tato digitální vševědoucnost nás připravuje o okamžiky, kdy něčemu nerozumíme, kdy tápeme a kdy se může zrodit údiv. Aldous Huxley psal o „slasti nevědění“, která je podle něj stejně silná jako slast vědění. Možná zkušenost nezačíná tam, kde máme všechno vysvětlené, ale tam, kde si dovolíme nevědět a improvizovat. V době, která nás zaplavuje informacemi a předžvýkanými prožitky, je nevědění možná jedním z posledních prostorů skutečnosti.
Kapitoly
I. Toužíme být v kontaktu se skutečností? Jen do jisté míry [úvod až 25:00]
II. Cesta zkušenosti: z dílny do vědomí [25:00 až 41:00)
III. Když se svět mění v prožitek [41:00 až 01:00:00]
IV. Život přes obrazovku [01:00:00 až konec]
