„Evropa je osmdesátnice, možná dementní.“ Vítěz Bookerovy ceny pro Echo

Viselo to na Češích. A zklamali. Skoro všechny státy už v referendu hlasovaly. Žádný si nevybral bájný rok 1968. Ale Češi přece milují své pražské jaro. Jistě, ale také nenávidí mrazivé ruské léto. Proto z toho nakonec sešlo. Takto mluví o Češích Georgi Gospodinov, u něhož se běžně objevují přízviska jako „jeden z největších spisovatelů současnosti“. Ve velkolepém románu Časokryt píše o společnostech, které už nechtějí žít „dopředu“. Jednotlivé státy EU si v knize uspořádají referenda o minulostech. Každý stát se smí vrátit do své milované doby. Češi si zvolili devadesátky.

O společnostech, které se vracejí do dětského věku, jsme si s Georgim Gospodinovem povídali při příležitosti jeho návštěvy veletrhu Svět knihy.

Bulhaři jsou prý zvyklí na poslední příčky – v HDP, optimismu a očekávání. Ale vaše dílo Časokryt bylo vyznamenáno Mezinárodní Bookerovou cenou. Jak se vaši spoluobčané s touto nenadálou situací vyrovnali? Udělal jste jim čáru přes rozpočet. 

Rád ještě dodávám, že jsme také nejsmutnější národ na světě, aspoň to kdysi psali v The Economist. Tam to snad musí vědět a já si na tom dost zakládám.

Vy sám býváte nazýván expertem na smutek, zdá se mi, že toto označení přijímáte. Což bych vám v tomto rozhovoru, dáte-li mi k tomu příležitost, ráda rozmluvila. 

Můžete to zkusit. Na své spoluobčany však vyzradím, že byli z mého úspěchu u vytržení. Ta kniha měla vůbec zvláštní osud. V den, kdy vyšla, se zavřela knihkupectví. Udeřila pandemie a první lockdown.

Propadl jste panice? 

Smutku, přece.

Ale z druhé strany jste si pro svůj dystopický román nemohl přát lepší kulisy. 

Taky mi to záhy došlo. Říkal jsem si: Je to svým způsobem famózní. Napsal jsi o viru minulosti a najednou se začne šířit virus respirační. Ale i moje kniha se šířila jak virus! Lidé to nevzdali. Začali si ji objednávat přes e-shop mého nakladatele. Nechal jsem si vyjet prvních sto objednávek a ty adresy jsem si schoval jako svého druhu amulet. Kniha mířila tu do odlehlé bulharské vísky, tu do Osla, pak si ji objednal jeden Mnichovan a ve stejný den i Newyorčan. Zatímco jsme seděli doma, kniha cestovala. Divná, ohromující situace.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.