Hitler trpěl genetickou sexuální poruchou, ukázal test DNA. Mohl mít nevyvinuté pohlavní orgány

Adolf Hitler měl podle nové analýzy DNA genetickou poruchu, která mohla ovlivnit vývoj jeho pohlavních orgánů i průběh puberty. Vyplývá to z výzkumu, který bude představen v dokumentu britské stanice Channel 4 nazvaném Hitler’s DNA: Blueprint of a Dictator. Analýza zároveň vyvrací dlouho kolující tvrzení o Hitlerově židovském původu a naznačuje, že mohl mít jednu či více neurodivergentních nebo duševních poruch.

Vědecký tým vycházel ze vzorku zakrvácené látky, kterou americký armádní plukovník údajně odřízl z pohovky v Hitlerově berlínském bunkru po jeho sebevraždě v roce 1945. Na základě získaného genetického materiálu vědci dospěli k závěru, že Hitler měl Kallmannův syndrom. Tato porucha může narušovat normální hormonální vývoj a vést k opožděné či nedostatečné pubertě. Podle odborníků je tak možné, že Hitlerovi komplikovala navazování intimních vztahů nebo ovlivňovala jeho osobní život.

Historické záznamy z první světové války navíc uvádějí, že byl terčem posměchu kvůli velikosti genitálií. Genetické znaky spojené se syndromem naznačují asi desetiprocentní pravděpodobnost, že mohl mít mikropenis. Lékařská prohlídka z roku 1923, publikovaná v roce 2015, už dříve potvrdila, že měl nesestouplé varle.

ECHO PORADA: Hrad rozehrál politické šachy a skotačení Jindřicha Rajchla

Hlavní genetička výzkumu Turi Kingová, která se proslavila identifikací ostatků anglického krále Richarda III., uvedla, že o účasti na projektu dlouho přemýšlela. Podle ní však bylo jisté, že se podobná analýza dříve či později uskuteční, a chtěla proto zajistit, aby proběhla co nejpečlivěji. Zdůraznila, že odmítnutí takového výzkumu by mohlo Hitlera stavět na pomyslný piedestal, což považuje za nežádoucí. Podle Kingové by Hitler na základě vlastních genetických výsledků v nacistickém režimu pravděpodobně sám čelil perzekuci.

Dokument, o kterém píše například server Independent, se věnuje také otázce Hitlerova osobního života. Historik Alex J. Kay z Univerzity v Postupimi připomíná, že na rozdíl od jiných nacistických pohlavárů neměl Hitler děti ani běžný rodinný život a jeho oddanost politice byla téměř absolutní. Kay upozorňuje, že právě tato neobvyklá osobní dynamika mohla být jedním z důvodů, proč se nacistické hnutí dostalo k moci právě pod jeho vedením.

Analýza DNA navíc vyvrací přetrvávající mýtus o tom, že Hitler měl židovského předka. Podle vědců genetické stopy takový původ jednoznačně nepotvrzují. Nevylučují však, že mohl být zatížen predispozicemi k některým neurodivergentním nebo duševním poruchám. U některých nalezených genetických znaků se objevuje překryv mezi autismem, schizofrenií nebo bipolární poruchou. Výzkumníci ale upozorňují, že nelze určit, zda Hitler některou z těchto poruch skutečně měl — DNA pouze naznačuje zvýšenou pravděpodobnost.

Autismolog Alex Tsompanidis z Univerzity v Cambridge v této souvislosti uvedl, že Hitlerovu psychiku ani chování nelze vyčíst pouze z genetického materiálu. Podle něj mohou genetické predispozice ovlivňovat kognitivní procesy, ale samotnou diagnózu z DNA určit nelze. Psycholog Simon Baron-Cohen dodává, že by výzkum neměl vést ke stigmatizaci lidí s uvedenými poruchami, protože lidské chování není nikdy plně určeno geny a většina lidí s podobnými diagnózami není násilná ani krutá.