Dlouhé čekání na robotické taxi

KOMENTÁŘ

Dlouhé čekání na robotické taxi
Jedna taková technologie, na kterou čekáme menší věčnost, je robotické taxi, píše Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Některé věci jsou „v blízké budoucnosti“ třeba třicet let. Když mi bylo zhruba deset let, psali v Sedmičce pionýrů, že jaderná fúze nám brzy zajistí levnou elektřinu pro domácnosti i továrny; uplynulo pár desítek let a žádné malé Slunce na zemi nemáme, zato ceny elektřiny se občas pohybují ve stratosféře. Z méně civilizačně kritických okruhů můžeme vzpomenout na hru Duke Nukem Forever, která byla ohlášena roku 1997 a nakonec vyšla roku 2011. Čtrnáct let je v softwarovém světě menší věčnost.

Jedna taková technologie, na kterou čekáme menší věčnost, je robotické taxi. Přesněji řečeno, samořídicí silniční vozidlo; zvládne-li se řídit taxík, zvládnou to i kamiony, autobusy a další automobily. Už v devadesátých letech panoval v tomto směru mírný optimismus a ve vybavení aut se začaly vynořovat první vlaštovky typu hlídání správného jízdního pruhu. (To byl v českém případě optimismus na druhou, protože na řadě silnic nedokážou jejich správci udržet příslušné značení v použitelném stavu.)

 

Muskova firma Tesla si vytkla vytvoření plně autonomního auta za jeden ze svých hlavních cílů a už roku 2016, se zatím ještě značně nedokonalým „autopilotem“, ohlašoval Musk, že během dvou let nebude problém zavolat si vlastní auto třeba z opačného konce Ameriky. Vzápětí ale následovalo pár smrtelných nehod modelu S v autopilotním režimu, jejichž vyšetřování žádnou velkou důvěru v software Tesly nevzbudilo. I tak sliboval roku 2019 Musk, že o rok později bude mít Tesla na amerických silnicích celou flotilu robotaxíků. Nejsou tam dodnes. Z úst Elona Muska ovšem zazněl další slib – tentokrát už velmi konkrétní. Plně autonomní robotaxi má být představeno světu 8. srpna, za čtyři měsíce od této chvíle. Po takové sérii slibů je těžké nebýt skeptický.

Na rozdíl od Dukea Nukema Forever, bez kterého lze docela dobře žít, by naší civilizaci automatické řízení velice prospělo. Řidiči z povolání začínají být vzácným zbožím a jejich věkový průměr se zvyšuje; povolání je pro nováčky neatraktivní, protože zahrnuje brzké vstávání, přespávání ve všelijakých podmínkách, dlouhou izolaci od rodin a příliš velkou zodpovědnost. V případě autobusů pak zahrnuje ještě interakci s cestujícími, která může být dost nepříjemná. Ale i kdyby řidičů bylo dost, pořád je tu ještě jeden faktor, kterým by robotické řízení pomohlo: robot dokáže řídit 24 hodin denně, aniž by se unavil. Pro proběhy vozidel a ziskovost autodopravců by to bylo velké požehnání. Pro životaschopnost některých linek hromadné dopravy také.

Zatím máme ovšem hlavně ty sliby. Protáhnout reálné vozidlo silnicí plnou lidí, psů, koček, ptáků, létajících odpadků, vylitých tekutin, spadlého nákladu a podobných nástrah, a to jen pomocí softwaru, je poměrně těžké. A to se přitom dá počítat i s tím, že někteří z těch lidí budou autonomní auta cíleně sabotovat. Autonomní vozítka už v San Francisku narazila na to, že je aktivisté (nemilujete aktivisty? Budete!) blokují na místě pomocí dopravních kuželů.

Terčem hněvu aktivistů se zkrátka může stát cokoliv…

×

Podobné články