Pokud bude stát chytrý, na bitcoinech ještě vydělá, tvrdí ministryně Decroix

Odpovědnost za chyby, reforma trestního zákoníku i úvahy o povolební politice – to jsou jen některá z témat, kterým se ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS) věnuje v rozhovoru pro Echo24. Vysvětluje, proč se nechce vracet k Pavlu Blažkovi, jak chápe současnou pozici ODS a jaké priority považuje v justici za klíčové.

Jste teď vy, případně někdo z vedení ODS v kontaktu s Pavlem Blažkem?

Nemám důvod. Snažím se řídit ministerstvo tak, abych splnila závazky, které jsem dala. Dovolím si říci, že jsme je splnili. Dohody o narovnání máme uzavřené. Jakékoli pochyby o tom, že bych chtěla narušovat trestní řízení, věřím, že jsou zcela rozptýleny a trestní řízení běží.

Minimálně ministr Kupka říkal, že se ODS nějakým způsobem snaží s Pavlem Blažkem spojit, že se hledá a tak dále. Daří se to, nebo ne?

Nechci od něj nic slyšet. Nemám nic, na co bych se chtěla ptát. Nemluvila jsem s ním od nástupu na ministerstvo.

Jste „centrální figurou“, která na resort přišla, aby celou tu kauzu zvládla. Není to trochu nefér? Neměl by ještě něco vysvětlovat ministr Stanjura?

To je na ministrovi Stanjurovi. Co z toho mám dovozovat jako ministryně spravedlnosti?

Možná z toho něco dovodit jako členka vedení ODS.

Jako členka vedení ODS a jako ministryně spravedlnosti dovozuji – a vyplývá nám to ze všech právních stanovisek i auditních zpráv –, že chyba se stala na ministerstvu spravedlnosti. Fatální chyba. Přijal se dar od odsouzeného člověka, ačkoli byly k dispozici relevantní okolnosti a informace o tom, že takový dar se nemá přijímat. Jestli byl kdekoli jinde porušen zákon, to nemůže posuzovat ministryně spravedlnosti, ale pouze orgány činné v trestním řízení. Pokud kdokoli jiný má za to, že má nést svou politickou odpovědnost, je to na jeho osobním a politickém zvážení.

Ptám se vás jako členky vedení ODS na dalšího člena vedení ODS. Takže na ministerstvu financí se nestala žádná chyba? Z vašeho politického pohledu by ministr neměl vyvodit žádnou odpovědnost?

Myslím, že ministr financí odpověděl na všechny otázky, které mu byly kladeny, a já jako členka vlády odpovídám za ministerstvo spravedlnosti. Snažíme se vysvětlit, co všechno se v dané kauze stalo a kdo všechno za ni mohl nést právní či politickou odpovědnost.

Takže vaši důvěru jako člen vedení ODS má?

Má.

Jak to podle vás ovlivní preference a rozhodnutí voličů na Vysočině, až se za pár dnů půjde k volbám. Co si o tom myslíte?

To je na voličích.

Jak je na tom Česká republika a důvěra v právní stát, když tři z pěti hlavních subjektů mají své kauzy, které bůhví jak a kdy dopadnou?

Důvěra občanů v právní stát a především v justici je stále poměrně vysoká. Je důležité, abychom to dokázali udržet. V každém státě se dějí věci, kdy politici či jiní vysoce postavení činitelé mohou překročit zákon nebo učinit něco, co vzbuzuje pohoršení. Důležité je sledovat, jak reaguje systém – jak reaguje politická sféra.

Ptám se i proto – a to jméno, doufám, říkám naposledy – kvůli Pavlu Blažkovi. Naposledy tweetoval ohledně různých úniků z policejních databází. V médiích se objevují obecné úniky informací, bůhví od koho podávané.

Pokud se vrátíme k právnímu státu, měli bychom respektovat také základní principy trestního řízení. Jedním z nich je neveřejnost některých částí. Každý únik z jakéhokoli spisu tyto principy porušuje. Snažím se komentovat kauzy, pokud jsou doložené. Systém není bezzubý; každá složka justice či policie má své možnosti prověřování. Pokud má někdo pochybnost, že něco uniká, je nutné využít standardní cesty, zda k tomu dochází, a případně vyvodit důsledky.

Popište prosím aktuální stav vyrovnání s kupujícími v bitcoinové kauze.

Spravedlivé, odvážné a především odpovědné. Kdyby se nám nepodařilo uzavřít dohody o narovnání, hrozilo by, že stát bude účastníkem letitých soudních sporů s velmi nejistým výsledkem. To, že jsme byli schopni najít řešení, které nezpůsobilo státu škodu, považuji za velké vítězství vedení ministerstva a za odpovědný přístup ke kauze. Stát o nic nepřišel z toho, co tedy a za prvotních podmínek nezískal, nikomu nehradil škodu a současně kupující s řešením souhlasili a ani oni nebyli poškozeni, pouze se vrátili na „bod nula“.

Dohody se aktuálně ještě vypořádávají, transakce dobíhají. Pan premiér asi před dvěma týdny říkal, že stát neutrpěl žádnou škodu. Předpokládám – ne že škodu, ale něco se ještě vyplácí.

To není škoda. Premiér to říkal zcela správně.

Není to tak, že by stát nic neztratil.

Stát nic neztratil.

Ještě transakce dobíhají; možná v tu chvíli stát neutrpěl škodu, ale do budoucna bude něco vyplácet. Takže si hrajeme jenom na slovíčka?

Právě že si nehrajeme na slovíčka. Co je těžší – kilo peří, nebo kilo olova? To je přesně logika, na níž dohody stojí. Pokud stát ve výsledku po vypořádání bude mít ve svém držení bitcoiny v hodnotě X a současní kupující dostanou plnění v hodnotě X, co je mezi tím? Rovná se. Stát nezaplatí škodu. Škoda by byla, kdyby kupující dostali víc, než má stát k dispozici. Jediné, co se stalo, je, že jsme vyrovnali misky vah: kupující mají hodnotu – ať už v bitcoinech, nebo v korunách – a stát má k dispozici bitcoiny. Dnes má stát miliardu; když bude chytrý, možná může mít víc než miliardu.

Ale také nemusí. Nemohou být do budoucna bitcoiny bezcenné? A už byly všechny dohody uzavřeny – nehrozí soudní spory?

Žádný právník vám nikdy neřekne, že nikdy nehrozí. Ale všechny vznesené nároky ze strany kupujících byly vypořádány. Aktuálně mohou nastat dvě varianty: buď budou bitcoiny „očištěny“ a pak je utratí ministerstvo spravedlnosti, anebo nebudou očištěny a budou představovat výnos z trestné činnosti – pak budou zabaveny a převedeny ministerstvu financí do rozpočtu státu.

Na ministerstvu jste dotahovali velkou reformu trestního zákoníku. Zjednodušeně – vede k většímu využívání alternativních trestů a jistému „vyprazdňování“ věznic. Byla k ní kritika i z koalice, od senátorů. Je to správný směr?

Považuji to za správný krok. Připomenu, že v mnoha ohledech – proto jsem nechtěla použít slovo „rozšíření“ – novela přinesla dokonce omezení pro ukládání peněžitých trestů v případě některých závažnějších trestných činů. Velmi bych se bránila zúžení celé novely na pojetí „vyprazdňování věznic“. Cílem je, aby trestní justice fungovala moderně. Odtud diskuse o používání alternativních trestů – nejen peněžitých trestů, ale celá škála procesních i hmotněprávních opatření. Novelu považuji za první střípek tohoto přístupu a je potřeba na ni navázat. Práva obětí musí být vyvážena se sankcí pachatele, aby trestní justice fungovala.

Věříte, že práva obětí budou skutečně naplněna, když – zjednodušeně – tam, kde by pachatel šel dříve do vězení, nyní dostane peněžitý trest?

To je zkratka. Peněžitý trest sám o sobě oběti nic nepřináší; na to navazuje samostatná kapitola. Samostatný pilíř je, jak se chovat k obětem a jak má být odčiněna jejich újma. Způsobů je několik: dostupnost právní pomoci při vstupu do trestního řízení, náhrada škody obětem – tu v rámci legislativy nepřímo propojujeme s peněžitými tresty, protože z nich jde podíl do Fondu pomoci obětem trestných činů. Ten podíl navyšujeme – z 5 na 10 %, takže bude k dispozici více prostředků. I přesto jsem přesvědčena, že ne všechno je o financích; jde o změnu přístupu k justici, aby nebyla chápána jen jako sankční, ale aby vyvažovala oba přístupy.

Pokud by koalice Spolu dopadla ve volbách dobře a měla podíl na další vládě – vaše role byla doposud hodně ve stylu „damage control“. Dokážete si představit, že byste pokračovala?

Na tyhle otázky dlouhodobě neodpovídám, považuji to za krajně nepokorné. V politice o tom, co budeme dělat po volbách, nerozhodujeme my; rozhoduje volič. „Dělení medvěda“ před volbami považuji za neúctu k volbám.

Jaké by byly priority, které byste chtěla prosadit či dotáhnout – co se například nestihlo? Napadá mě plné manželství pro všechny, další změny v oblasti sexuálního násilí…

V justici jsou důležitější, strukturálnější věci, jimž je potřeba se věnovat. Musíme se dlouhodobě bavit o tom, jak chceme, aby justice fungovala. Domnívám se, že justice vyžaduje racionalizaci procesních předpisů v trestním i občanském právu. Ačkoli to zní složitě, ve finále to přinese, co volič očekává: rychlejší justici schopnou rychleji zajistit spravedlnost a učinit právo dostupnějším. Otevřeli jsme debatu o reformě dovolacího řízení: zda je správné, aby k Nejvyššímu soudu mířilo tolik návrhů a aby rozhodoval o takovém množství věcí. Také otázka soudních poplatků: pro některé sociálně slabší je justice nedostupná, naopak je velmi dostupná těm, kteří chtějí žalobami šikanovat jiné.

Jsme také v situaci, kdy je justice dlouhodobě podfinancovaná. Šetřit, nebo žádat více peněz?

Výsledkem má být přístup kombinující obojí. Na jedné straně racionalizace – podívat se, zda jsou všechny úkony v justici smysluplné, zda některé nejsou přežité. Videokonference místo eskorty odsouzeného k soudu; automatické přepisy zvukových nahrávek, aby se nezatěžoval administrativní personál. Současně jsou oblasti, které budou vyžadovat vyšší finanční náklady; je potřeba se bavit, zda je rozpočet dostatečný. Cílem je za stejné prostředky přinést větší benefit občanům.

Ještě k institutu dovolání, respektive k počtu stupňů řízení – máte představu, kde by se dalo něco zkrátit či zredukovat?

Jedna cesta byla součástí reformy dovolání. Bylo by dobré propojit ji s diskusí o podávání k Ústavnímu soudu – proto to bylo staženo. Nepřistupuji k tomu dogmaticky; není důležitý můj subjektivní názor, ale abychom věc posunuli a aby výsledek byl funkční.

A váš názor na úpravu soustavy státních zastupitelství, kterou zvedá nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Měla by se škrtat nějaká úroveň? Případně která?

Diskuse se vede a souvisí s racionalizací, o níž jsem mluvila. Chápu, že nejvyšší státní zástupkyně ty otázky otevírá; nyní je úkolem justice hledat konsensus. Když chcete něco zrušit, musíte říci, co bude následovat, čím to nahradíte a jak bude fungovat celek. „Debyrokratizace“ se týká i justice a některé věci mohou v moderním světě fungovat jinak – to akceptuji.

Otázka na nepřiznané předvolební koalice: je to právně průchozí? Jaký máte názor?

Jako ministryně spravedlnosti a členka přiznané koalice se právního názoru zdržím – jsou to živé soudní spisy. Obávám se propojení voleb s justicí, protože o tom, jak dopadnou, by částečně rozhodovaly soudy. To považuji za neopatrnost a zbytečnost ze strany těch, kteří lavírují na hraně.

Jak se díváte na nedávnou kauzu tzv. „chat control“, tedy nahlížení do soukromých konverzací, které prosazovalo ministerstvo vnitra?

Stanovisko ministerstva spravedlnosti bylo od začátku jednoznačně negativní. Rozumím cíli – zabránit komunikacím, které mohou způsobit zásadní újmu; to dnešní právo neumí včas řešit, řešíme až následek. Prostředek ale byl nepřiměřený. Nepodpořila bych tento návrh. Jsem ráda, že vláda vnímá kritické stanovisko a že většina evropských států v této formě návrh nepodpoří.

Do budoucna – jak vidíte možnost spolupráce na někdejším, už více než rok starém „půdorysu“? Piráti poměrně kritizovali ODS, se STAN se také vždy neshodnete. Je spolupráce reálná?

Máme poměrný volební systém, nemáme většinový. Představa, že ODS bude vládnout sama, je nereálná. Buď se budeme chovat jako malí kluci na pískovišti, nebo jako státníci a budeme schopni uzavírat koalice. Koalice lze udržet, pokud je hodnotový průnik v základních otázkách a lidé jsou schopni komunikovat.

Konkretizujme: dokud si to dokážete vyříkat, spolupráci se STAN a Piráty si představit dokážete?

Nedokážu si představit spolupráci se SPD, s komunisty a s hnutím ANO – říkám to velmi otevřeně. Spolupráci na půdorysu aktuální či původní pětikoalice si představit dokážu, ačkoli jednání mohou být tvrdá a náročná – to k tomu patří.

Věříte v budoucnost koalice Spolu, nebo má projekt omezený čas trvání?

O mnoha věcech rozhodují voliči. Projekt Spolu přišel ve správný okamžik a v plném rozsahu splnil, co si předsevzal – byli jsme schopni vládnout; vytvořila se koalice, kterou více spojovalo než rozdělovalo. Teď bude záležet, jak dopadnou volby, kolik získají jednotlivé strany. Jsem přesvědčena, že průnik mezi TOP 09, lidovci a ODS není takový, aby bránil dalšímu fungování.