Mikaela Shiffrin, nebo Mikaela Shiffrinová. Americká lyžařka je několikanásobná olympijská medailistka. V lednu závodila i ve Špindlerově Mlýně.
Foto: Michal Čížek
1
Zemřela Jana Brejchová. Ta tři slova stačí, aby bylo jasné, že kdekomu v této zemi se právě znovu připomnělo jeho mládí, jeho zamilovanost, jeho touha, jeho lás ...
Začíná olympiáda a je to tady zase: souboj o přechylování ženských příjmení. Nic nového pod sluncem, pouze staré vášně v novém čase. Spor, který jednou vyřeší buď to, že vymřou generace uživatelů jazyka, navyklé svou většinou na přechylování, což bude trvat ještě více než půlstoletí, anebo to, že se opět dramaticky promění politicko-kulturní situace, v níž se český jazyk nachází. Například že se dostane zas na nějaký čas do područí ruštiny či němčiny místo angličtiny.
Do té doby budou vášně planout, ačkoli intenzity, s jakou se téma řešilo před nějakými sedmi osmi lety, už současné morální plískanice nedosahují. Opakováním se totiž vyčerpávají, protože všichni už několikrát řekli své.
Letos je téma na stole hned od začátku olympiády, a to dokonce preventivně, jelikož Česká televize – coby hlavní tuzemský vysílatel her – se rozhodla předejít vášním z před dvou let a nenechat nic náhodě. Předloni, na letních hrách XXXIII. olympiády v Paříži, totiž někteří diváci a komentátoři opětovně chtěli přechylovat, zato jiní ne. Ostatně možná si vzpomenete, že jeden z komentátorů dokonce zkusil jako diverzant jeden závod nepřechylovat – a měl z toho v práci potíže.
Už tehdy se proto televize – coby nepochybná veřejná autorita v tom smyslu, že jazyková úroveň jejího vysílání jednoznačně ovlivňuje způsob, jímž se v této zemi hovoří – spojila s Ústavem pro jazyk český AV ČR – coby nepochybnou veřejnou autoritou, již leckdo mylně vnímá jako instituci z hlediska jazyka de facto zákonodárnou – a požádala o rozklad, aby bylo každému jasné, jak to v budoucnu bude a proč. Studie ÚJČ má patnáct stránek.
Televize nezapomíná ani na slušné vychování čili (opět preventivní) omluvu: „Snažíme se sportovkyním i dalším ženám s nepřechýlenou variantou příjmení vysvětlit, že úprava jejich jména není vedena neúctou nebo svévolí, ale snahou udržet srozumitelnost a jazykový systém české věty. Jinak řečeno: stejně jako měníme skloňováním Vaše křestní jméno, potřebujeme občas ve větě vyjádřit Vaše příjmení v jiném než prvním pádě. Stejně tak, jak to dělá mnoho jiných jazyků – a stejně tak, jak ohýbáme mužská příjmení. V případech, kdy ani takové vysvětlení nepomůže, budeme i nadále respektovat výslovné přání nositelky nepřechýleného příjmení.“
Musíme-li ovšem takováto vyjádření připojovat, není doba přece jen příliš citlivá? Dokladem budiž, že v citaci zůstalo zájmeno „Vaše“ s velkým písmenem, třebaže to je určeno pro komunikaci s jedincem, nikoli se skupinou lidí, s níž ovšem komunikuje článek na webu České televize ohlašující způsob zacházení s ženskými jmény při vysílání přenosů z letošní olympiády. Dějí se takovéto opatrné ohlášky samozřejmě proto, že původně ryze jazykový jev přechylování, jenž je v češtině přítomen od 15. století, je dnes vnímán u ženských příjmení politicky – coby veřejné vyjádření osobní svobody. Liberálně místo konzervativně.
Na druhou stranu je chvályhodné, že studie ÚJČ znovu rozjasňuje zavedené mýty a oblíbené nesmyslné argumenty na podporu nepřechylování, jako je údajné komolení jmen (například poukazem na to, že změnou procházejí při skloňování i mužská příjmení, a dokonce všechna cizí křestní jména, protože s každým pádem jejich základní tvar dostává jinou koncovku). Vyjasněno je také to, jak se to má s českým přechylováním z jiných slovanských jazyků, které ženská příjmení přirozeně rovněž přechylují, a nezapomíná se ani na to, že existují také jazyky jiných grafických soustav, než je latinka, a že transkripcí těchto jmen do latinky je rovněž významně upravujeme ve prospěch jejich jednoduššího použití v naší řeči.
ÚJČ doporučil ve své studii před dvěma lety čtyři přístupy, jak s ženskými příjmeními ve vysílání zacházet: 1. respektovat oficiální podobu příjmení a v nepřechýlené podobě ponechávat jak příjmení cizinek, tak příjmení Češek; 2. přistupovat v češtině k příjmení všech žen, ať už Češek, nebo cizinek, na základě českých gramatických a slovotvorných pravidel a přechylovat podle nich všechna příjmení, která to svým zakončením umožňují; 3. přechylovat pouze příjmení cizinek, příjmení Češek, která jsou oficiálně nepřechýlená, ponechávat v nepřechýlené podobě; 4. přechylovat pouze příjmení Češek, i když jsou oficiálně v nepřechýlené podobě, příjmení cizinek ponechávat v podobě nepřechýlené. Doposud televize volila třetí variantu, letos se přikloní ke druhé. S možností požádat o výjimku.
Sám bych volil variantu jinou – v prvním pádě nepřechylovat, v dalších ano. Tu ale, přiznávám, je jednodušší dodržovat v psaném projevu; v mluveném je složité na takové pravidlo pamatovat (obzvlášť při vzrušeném projevu, jakým bezesporu je komentář ke sportovnímu klání). V řeči by takové řešení také působilo víc nekonzistentně než při čtení pro oko, a diváci by tudíž patrně znovu nebyli spokojeni.
Nespokojeni ovšem budou tak jako tak i se současným zvoleným řešením. Přechylování ženských příjmení je totiž věc, která nenabízí řešení pro všechny – jinak by se o něj nevedly takové pře. Zároveň se sluší podotknout a vyzvat diváky k velkorysosti. Zcela určitě se stane, že některý z komentátorů nebo některá z komentátorek něco při přenosu v tomto punktu pokaňhá. Bylo by ale dobře, kdybychom k tomu přistupovali věcně, s nadhledem a nefungovali hned jako nepříčetná jazyková policie, která rozezleně píše mejly do televize nebo komentáře pod posty na televizních profilech na sociálních sítích. Pořád jde totiž jenom o jeden jazykový prvek. A jazyk, jak známo, je živý organismus, který se neustále vyvíjí. Co trápí nás, naše vnuky patrně vůbec nebude.
00:13
