Babiš v cíli, Turek v limbu. Je tu potenciál pro velký střet s Bruselem

Že vzniká třetí kabinet Andreje Babiše, působilo nakonec v den vzniku, v pondělí 15. prosince, jako samozřejmost. Ale vzpomeňme si, že zpočátku, a začalo to už před volbami, se skoro jako na povel hromadně spekulovalo, jak to do Babišova kabinetu buď SPD, nebo Motoristé nedají a s jakou radostí je Babiš nahradí některou z dosud vládních stran. Šestnáct poslanců KDU-ČSL by nakonec k 80 poslancům ANO na většinu nestačilo, ale 22 poslanců STAN už ano. Když o týden později ANO, Motoristé a SPD dosáhli překvapivě rychlé dohody o počtu a rozdělení míst ve vládě a ve vedení sněmovny, taky jako na povel začala kampaň proti Filipu Turkovi a později dalším Motoristům.

O něco méně předseda Motoristů Petr Macinka a naprosto dominantně Turek vyplnili většinu zpravodajství ke vzniku vlády, vydrželo to dva měsíce. Ale původní „dezolátský“ půdorys Babišovy vlády zůstal zachován. Napovídá to jedné věci: že tentokrát chce Babiš vládnout proti mainstreamu. V letech 2014–2021 byl jeho, byť vlastně nelegitimní, součástí.

Ministry za SPD – mezi nimi na obranu generál Jaromír Zůna, na dopravu manažer slovenských (a předtím Českých) drah Ivan Bednárik – celkem nikdo nezpochybňoval, a to ani zevnitř nominující strany, k níž ministři nadto ani nepatří.

Poněkud větší údiv, byť tlumený, byl v ANO. Proč se například ministrem spravedlnosti stává dávný sociální demokrat Jeroným Týc, a ne známý člen ANO Radek Vondráček? O nominantech do své vlády v ANO rozhoduje Babiš, a když si nějakého i zasloužilého straníka vyhodnotil jako méně pracovitého, nepomohly mu ani dobré výsledky ve volbách, což byl obojí Vondráčkův případ na Zlínsku.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vánoční dvojčíslo Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.