Jaké národnosti byl SSSR?
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
VOLBY 2025
Volby do Poslanecké sněmovny se blíží a s nimi i otázka, komu dát svůj hlas. Pro mnohé voliče není snadné se v nabídce stran a jejich programech vyznat. Echo24 ...
Ve čtvrtek v Praze na Spartě hrál pohárové utkání lotyšský klub Riga FC. Skupina ultra pražského klubu na stadionu vyvěsila velký transparent: „21. 8. 1968 jste k nám vtrhli, dnes však vaši invazi zastavíme.“ Ten nápis vyjadřoval zdánlivě neotřesitelnou logiku. Do Československa v roce 1968 vpadla vojska Sovětského svazu, jeho součástí bylo také dnešní Lotyšsko, tudíž ta invaze byla také lotyšská. Jasná věc. Snad ten transparent v Lotyšsku neměl nějakou publicitu, příslušníci toho pobaltského národa by se jím mohli právem cítit uraženi.
Na pobaltských národech se sovětská moc vyřádila velmi krutě. Nevelkým historickým povědomím sparťanských ultras by asi nebylo potřeba se na tomto místě zabývat, kdyby jejich vyjádření neodpovídalo pohledu sdílenému nemálo lidmi i mimo tribuny fotbalových stadionů.
Dá se najít v oblíbené teorii části lidí z, řekněme, antisystémového spektra, podle nichž v roce 1968 Československo postihla „ukrajinská okupace“, protože Leonid Brežněv byl Ukrajinec (nebyl), stejně jako většina členů tehdejšího politbyra (taky nepravda). Za podobnými tvrzeními je možné vycítit obraz SSSR, který šířila jeho oficiální propaganda – jako dobrovolného svazu svobodných národů, které společně vládnou a rozhodují se. A jednoho dne se tak reprezentanti Ukrajinců, Lotyšů, Rusů a mnoha dalších sešli a dohodli se, že provedou invazi do Československa.
Podobná debata ale probíhá i na úrovni jaksi intelektuálně vyšší. Nastoluje otázky: Dá se ztotožnit Sovětský svaz a Rusko? Sovětský komunismus a Rusko? Lidé, kteří odpovídají ne, argumentují tím, že komunismus nebyl původem ruská idea, dostal se do té země ze západu. A v předrevolučním Rusku neměl ani širokou podporu.
Příběh vítězství komunistické revoluce je příběhem vítězství odhodlané, bezohledné a dobře organizované menšiny, ne příběh vítězství lidu, který masově vyjádřil svou vůli a dosáhl svého. Mezi oběťmi komunismu bylo také obrovské množství Rusů, k nejhorším zločinům evropského komunismu došlo na území Sovětského svazu. To všechno je pravda. Jenomže představa komunismu jako cizorodého elementu, jenž se v Rusku naneštěstí pro ně mocensky ujal, a pak se naštěstí pro ně zhroutil, něco důležitého opomíjí. Podoba sovětského komunismu byla daná také historickou tradicí místa země, v níž zvítězil (tím netvrdím, že komunismus jiné „národnosti“ než ruské, by nutně byl lepší).
Bolševická revoluce v Rusku byla v mnohém totálním popřením toho, co jí předcházelo. Mezi Sovětským svazem a předrevolučním Ruskem existovala také silná kontinuita, stejně jako existuje kontinuita mezi SSSR a Ruskem dnešním (pěkně ji vyjádřil Sergej Lavrov, když na summit na Aljašce přijel v tričku s nápisem CCCP). A není to jenom kontinuita imperiálních ambicí. Je v ní vyjádřena tradice specifického spojení tuhé centralistické vlády a chaosu, nevolnictví značně blízkého otroctví, politické nesvobody, krutosti a mnohého dalšího. Společenského života formovaného dědictvím krutých staletí.
Národy, jež se dostaly do dosahu sovětské moci – jako třeba Lotyši nebo Češi a Slováci – se staly předmětem nejenom bolševizace, ale také rusifikace (často a správně to připomíná Bohumil Doležal). Často při tom nebylo snadné rozeznat, kde začíná jedno a končí druhé. Sovětský svaz byl mnohonárodní stát, stejně jako dnešní Rusko, stejně jako carské Rusko. Jeho moc měla ale především ruskou povahu.
LOTYŠSKO PROTI RUSŮM
KOMENTÁŘ