Nekončím kvůli své nemoci, politika zbrutálněla, říká Bělobrádek

Politika za poslední tři období, kdy jsem byl poslancem, strašně zhrubla a zbrutálněla, dochází k vážnému narušování mezilidských vztahů. V rozhovoru pro Echo24 to krátce před svým koncem ve sněmovně uvedl někdejší dlouholetý předseda KDU-ČSL a současný první místopředseda Pavel Bělobrádek. Popsal důvody svého rozhodnutí mandát neobhajovat, přičemž odmítl, že by šlo o zdravotní důvody. Zavzpomínal také na dobu, kdy byl ve vládě s Andrejem Babišem (ANO), a popsal, jak si představuje budoucnost lidovců i koalice Spolu.

Potkáváme se symbolicky v den poslední schůze této sněmovny, v té příští už zasedat nebudete. Poslancem jste 12 let, už v roce 2010 jste se stal předsedou KDU-ČSL. Jak se za tu dobu politická scéna změnila?

Samozřejmě zhrubla, zbrutálněla. Věcnost se vytrácí a nejenom marketing, ale i lež se stala běžným nástrojem politického boje. Lež je považována za názor, to já musím jasně odmítnout. Každý má právo na svůj názor, ale lež ani urážka nejsou názor.

Uměl jste si v roce 2010 představit, jak velkou roli budou hrát lidé jako Andrej Babiš nebo Tomio Okamura?

Určitě jsem nepřemýšlel o těchto konkrétních lidech, ale zase to nepřeceňujme, v 90. letech tady působil Miroslav Sládek a to, co v té době představovali třeba komunisté, už dnes bereme na lehkou váhu. Vždy tady byla skupina voličů, která extremistické názory zastávala, a to, že tyto strany zmizely, byla jen věc dočasná. Na přelomu tisíciletí převzali právě tuto roli pro nespokojené komunisté, kteří byli schopní dostávat 15, 16 procent, v některých krajích 20 a více procent hlasů. Všichni jejich voliči opravdu nebyli lidé, kteří by chtěli marxismus a leninismus. Šlo o alternativu pro radikální a extremistické názory.

A jak se změnili lidovci? Prošli jste od pozice ve vládě s Andrejem Babišem, kde jste byl místopředsedou pro vědu a výzkum, po pozici v opozici do vlády v rámci Spolu. Turbulentní vývoj.

Hodnotově jsme se podle mě nezměnili, byť teď se do sněmovny dostali lidé, kteří mají třeba v některých věcech liberálnější názory. Na druhou stranu podstata zůstává stejná. Určitá modernizace ale samozřejmě probíhá, svět se mění a s ním i lidovci. Před sto lety jsme byli stranou politického katolicismu, to už nejsme a volí nás lidé, kteří se nehlásí ke katolické církvi a ani nechodí do kostela. To je jedna věc. Druhá věc je, že v tom prvním období (od r. 2013 – pozn. red.) jsme my mladí s Marianem Jurečkou byli velmi nezkušení. Já jsem si tehdy neuměl představit, jak Andrej Babiš přistupuje k politice, k osobním vztahům, k řešení konkrétních věcí. Ačkoliv mám představivost poměrně velkou, tak na tohle nestačila. My jsme si ale tehdy říkali, že přece nepustíme k vládě komunisty nebo Úsvit přímé demokracie, a do vlády jsme šli.

A v tom druhém období?

Poznali jsme, že vláda, v níž by byl Andrej Babiš premiér, nemůže fungovat podle našeho gusta. Sociální demokraté a komunisté ho pak v tom dalším období podpořili a pak vypadli ze sněmovny. My jsme se poučili a poznali jsme nepoznané, protože tady nikdy takovýto typ politika nebyl. Viděli jsme, co je schopen pro své vládnutí udělat a dělat rozhodnutí jen podle průzkumů preferencí. My jsme ještě za mě jako předsedy začali pracovat na tom, aby potom, co komunisté se, sice nepřímo dostali k moci, často tam byla i skrytá podpora SPD, vznikl nějaký blok, který spojí síly. A přestože jednotlivé strany v rámci Spolu jsou jiné, tak jsme se shodovali v základních principech, byť bylo jasné, že nepůjde o jednu stranu. Já mohu rovnou vyloučit splynutí KDU-ČSL a zbylých stran. Nicméně navzdory rozdílům a různým křivdám, které tady za posledních dvacet proběhly, se nám nakonec podařilo uspět.

Zůstanu ještě u toho prvního období. Byl nějaký konkrétní moment, kdy jste si třeba na jednání vlády řekl, že s Andrejem Babišem spolupracovat není možné?

Historek je celá řada. Já úplně nejsem zvyklý, aby mě koaliční partner nebo někdo s ním spolupracující posílal do dámských pohlavních orgánů. Stejně tak nejsem zvyklý na jeho válcování partnerů. Vidíme to i teď i na krajích, jak se v mnoha případech chovají, k řadě otázek přistupují z pozice síly. A to, že vládnou na řadě míst s komunisty a SPD bez jakýchkoliv skrupulí, je styl politiky, který nám není vlastní. Tehdy situace byla úplně jiná, protože my jsme se sociálními demokraty mohli ANO přehlasovat a spoustu věcí jsme tak ukočírovali. Když pak byli sociální demokraté s ANO ve vládě sami, tak už to v některých situacích bylo spíš v křeči.

Jak jste se za těch 12, respektive 15 let posunul vy? Co byste chtěl předat mladým lidovcům, jako je třeba Benjamin Činčila, kteří teď usilují o zvolení do sněmovny?

Já se snažím jezdit po debatách, přednáším mladým lidovcům a novým členům a snažím se jim předávat zkušenosti. Zpětně vidím, jak málo teoreticky jsem byl na politiku připraven. Všem zájemcům o ni mohu doporučit například knihu Obrana politiky II od Petra Pitharta. Petr Pithart je velká studnice moudrosti a tyto přednášky politologie na Právnické fakultě UK patří k tomu nejbrilantnějšímu, co jsem četl a co si má každý člověk uvědomit, chce-li dělat standardní politiku ve smyslu veřejné služby a správy věcí veřejných. Dále pak debaty s lidmi, jako byli Jan Sokol, Jiří Zajíc a další, to bylo něco, co mě nesmírně obohatilo. Ještě než jsem se stal předsedou, tak jsem studoval některé teoretické věci, ale možnost srovnat praxi s teorií je velmi významné. Politik by ale neměl zakrnět, žít z podstaty, ale dál se vzdělávat.

Poslední sjezd KDU-ČSL byl poměrně vyhrocený, o pozici ve vedení se hlásili i představitelé výrazně konzervativnějšího křídla, třeba Jiří Čunek. Zvítězil nakonec určitý kompromis, nebo dokonce liberálnější směr?

Já bych neřekl, že jde o směr liberální, nebo konzervativní. Myslím si, že podstatné je, že tam jsou lidé mladí, vzdělaní, kompetentní, mluví jazyky. Eduard Hulicius dělal pro eurokomisařku, mluví několika jazyky, zná dokonale evropskou agendu, Václav Pláteník pracoval v nadnárodní firmě a na ambasádě cizí země, také velmi vzdělaný a nabral teď na ministerstvu zdravotnictví velké zkušenosti, podobně pak úspěšní starostové Jiří Horák a Monika Brzesková. Jsou to lidé, za kterými něco stojí, a v tomhle ten sjezd ukázal pozitivní tvář.

Čili to nevnímáte tak, že by liberálněji smýšlející lidovci odmítli ty konzervativnější?

Já nemám rád tahle křídla a křidélka. Není to tak, že by tam byly určité osobnosti, za nimiž se šikují další politici. Samozřejmě jsou uvnitř strany lidé, kteří mají odlišné názory, to je jasné. Jiří Čunek je úspěšný politik, ale když předsedoval, tak znovu zvolen nebyl, což mělo nějaké důvody, měl za sebou určité skandály. Ve svém regionu ale podporu má. Je to svérázný člověk, stejně jako byl svého času Jaroslav Kubera nebo někteří další, kteří byli schopni oslovit voliče mimo tradiční okruh. Podobně jako třeba Martin Kuba v jižních Čechách, kde určitě ne všichni jeho voliči jsou voliči ODS. Každý má ale právo se přihlásit a bojovat o předsedu, protože v každé pěšácké torně je maršálská hůl.

Co vás vedlo k tomu svůj mandát už neobhajovat?

Uvažoval jsem o tom delší dobu. Nejprve jsem skončil jako předseda, protože už jsem cítil, že tomu nedávám tolik, co si ta pozice zaslouží. A žít jenom z podstaty není můj styl. A i tady ve sněmovně jsem po dvanácti letech unaven tím prostředí, o tom zhrubnutí politiky už jsem mluvil. Dochází k vážnému narušení lidských vztahů, přechází se k osobním animozitám, což mě netěší. Navíc mám malé děti, nejmladší dceři je osm let a po 15 letech v Praze manželce a dětem dlužím být doma. To je zásadní a nejdůležitější důvod. Zcela odmítám lži, které šíří předsudečně někteří novináři, že končím kvůli své nemoci. Není to pravda. To, že kulhám na nohu, neznamená, že kulhám na hlavu, a znovu se proti tomu ohrazuji. To, že jsem nemocný, neznamená automaticky, že kvůli tomu končím. Měli jsme u nás i v zahraničí ministry, kteří byli na vozíku. Koneckonců na něm byl i náš exprezident nebo Roosevelt. Tohle odmítám a velmi se mě to dotýká. Zásadní pro moje rozhodnutí je rodina a únava z dojíždění do Prahy a tak dále. Chci většinu nocí spát doma.

Jakou roli budete mít uvnitř KDU-ČSL? Zůstane vám pozice prvního místopředsedy?

Byl jsem mnohokrát vyzýván – před posledním sjezdem až občas nemístným tlakem – abych znovu kandidoval na předsedu. Nakonec jsem se uvolil dělat prvního místopředsedu i proto, že má zkušenost a nadhled, včetně toho, že jsem věděl, že už nebudu kandidovat do sněmovny, mi umožní věnovat se více věcem směrem dovnitř strany, určité konsolidaci. Tím, že kandidujeme znovu ve Spolu, jsme nemuseli přeformulovávat některé věci, protože hodnoty zůstávají stejné, ale jejich interpretace a promítnutí do politické reality je jiná. Jinými slovy, pravidla fotbalu jsou pořád stejná, ale Plánička s Pepim Bicanem by asi koukali, jak se dnes ten fotbal hraje. Jsem přesvědčen, že KDU-ČSL má zůstat stranou založenou na židovsko – křesťanských hodnotách – řečeno Janem Sokolem na ctnostech. Z nich má vycházet politický program a z něj pak to, co je reálně politicky možné, konkrétní politické řešení.

Umíte si představit jakoukoliv variantu spolupráce s hnutím ANO? Například ve formě tiché tolerance, opoziční smlouvy?

Za lidovce mohu říci, že ne. Nám to bylo v roce 2021 nabídnuto a myslím, že jsme prokázali, že držíme v tomto smyslu slovo. Mohu to zcela vyloučit, protože se nechceme podílet na tom, co by nastalo. Je to nepravděpodobné i z toho důvodu, že ostatní potenciální partneři by byli pro ANO levnější.

Platí to i pro tu nepravděpodobnou variantu, kdyby v čele ANO oficiálně nestál Andrej Babiš?

Verze bez Babiše neexistuje. Babiš light je blbost. Snaze oblbnout lidi, že by tam nebyl jako předseda vlády, nemůže nikdo věřit. Vždyť jsme to viděli, když byl Andrej Babiš nebyl ve vládě a ANO tam zůstalo. To bylo také paradoxní, protože si neumím představit, že by nějaká jiná strana v kabinetu zůstala poté, co byl její předseda vyhozen. Piráti také odešli. Je pravda, že paní Richterová zůstala v čele sněmovny, nebylo jí blbé brát dál lepší peníze, jezdit v autě s řidičem, které dostala na základě vládního angažmá, nikoliv na základě poměrného počtu poslanců. Jinak je ale normální, že když předseda skončí ve vládě, skončí celá strana. ANO tam ale zůstalo a dál jelo podle Babišových notiček. Představa nějakého bílého koně mi připadá směšná.

Nedokázali byste svým voličům vysvětlit, že nějakou spolupráci s ANO navážete, pokud by to mělo znamenat, že zabráníte vládě ANO s SPD a Stačilo!? Není v lidovcích nějaké křídlo, které by o této variantě hovořilo?

Žádná taková křídla neexistují. Já jsem byl předsedou lidovců devět let a o žádném křídle nevím. To, že jsou lidé s různými názory, je pravda. Ale že by byli kanalizováni do nějakých struktur a lidí, za kterými se srocují, to ne. Na sjezdu se samozřejmě vyjednává, kdo koho podpoří, ale to nejsou křídla. Znám jedince, kteří říkají, že jsme měli jít raději s ANO než s ODS, protože nenávidí ODS. Takové hlasy jsou, ale řekl bych, že jsou marginální. Nějakou podporu menšinové vlády ANO si dovedu představit jen velmi omezeně. Politická realita pak může být úplně jiná. Prezident republiky může vytvořit jakousi pseudoúřednickou vládu, mohou být předčasné volby, v tuhle chvíli nevíme. Řešení je pak na tom, jak se dopočítáte 101 hlasů. Na vládní úrovni spolupráci vylučuji, podpora menšinové vlády je velká spekulace a já udělám všechno proto, aby tady vznikla normální vláda.

Tou normální vládou je pro vás opět ten půdorys Spolu, hnutí STAN a případně Piráti? Oba ty potenciální partnerské subjekty jsou přitom výrazně liberálnější než vy. Dává za vás takové spojení navzdory tomu smysl?

Samozřejmě, že ano. Jak jsem říkal, souboj levice-pravice už pozbývá smyslu. Co je pravicové a levicové? Jak co, jak v čem, jak se to komu hodí. ANO začínalo s tím, že tady budou dvě silné strany, tedy oni a sociální demokracie, že tady vznikne nová ODSka, jíž vede podnikatel, který to umí a platí daně. Pak to ale stočili úplně doleva a vysáli SOCDEM a komunisty. Jak chcete teď mluvit, kdo je a kdo není levice a pravice? My svádíme trochu jiný souboj. Je také možné, že vznikne menšinová vláda, budou se dělat různé ad hoc koalice. To je konečně běžné třeba v řadě severských zemí. Menšinové vlády mohou existovat i roky. Podívejte se na První republiku. Kolik vlád vydrželo celé volební období? Já myslím, že žádná. Pan prezident Masaryk měl rád své úřednické vlády. Já si přeji, aby tady byla silná proevropská demokratická vláda, která zaručuje svobodu a demokracii. Ale uvidíme. Pokud by někdo začal přímo spolupracovat ze současné vládní koalice či Pirátů s hnutím ANO, tak by to pro ně byl konec. Navíc ta sebeoběť, aby se tedy nespojili s SPD a Stačilo!, může být krátkozraká. Sociální demokracie říkala ne, ne, ne. Pak tam vlezla a jak dopadla.