Letní pozdrav a zamyšlení o čárce
ARÉNA NÁZORŮ
Vážená redakce, chci Vás jen pozdravit. Přiložený text je nevyžádaný - přiložil jsem ho jen proto, že zdravit redakci jen tak - mi přišlo dost divné.
Čárka
Musel jsem panu profesorovi příběh zopakovat. Car prý podepsal rozhodnutí: Omilostnění je nemožné, poslat na Sibiř. Carevna si přečetla rozhodnutí a v novém dokumentu čárku posunula doleva. „Omilostnění, je nemožné poslat na Sibiř.“ „To je zajímavá věc,“ pravil pan profesor. Pak odvedl řeč jinam.
„Když napíšete číslovku a nebo jméno slovy - Alexandr Třetí. V tom udělá řada lidí chybu a napíše slovo třetí s malým písmenem. Jenže - pozor - u jmen považovaných za vlastní volíme velké písmeno. Anežka Česká, Karel Čtvrtý. Ovšem ve spojeních, kde je podstatné jméno obecné a k tomu je přídavné jméno, jsou jako celek považována za vlastní jméno. Příklad - Mnich sázavský s velkým em. Ale při obráceném slovosledu přejde velké písmeno - hupity - dupity - na jméno přídavné. Sázavský s velkým es a mnich s malým em. Chápete?“
„Jistě. Helena trojská s malým té.“ „Ano. Mimochodem - názvy válek se píšou s malým písmenem! Tedy: první nebo druhá světová válka.“ Zmínil jsem se o tom, o čem jsem se dočetl. O Velké vlastenecké válce s velkým vlasteneckým Vé. Nechápu, proč to tak je, když se ostatní války píšou s písmenem malým.
„Způsob psaní velké vlastenecké války se liší od jiných válek - protože má vyjádřit významnost,“ vysvětlil mi pan profesor.
„A jak je to s revolucemi?“ „S velkým počátečním písmenem napíšete Velkou francouzskou revoluci. Jde o historickou událost.“
„Takže i Sametová revoluce s velkým S?“ „U sametové revoluce píšeme malé písmeno,“ vyvedl mne z omylu pan profesor. Napadlo mne, jestli nejde o nějakou mezinárodní dohodu.
„U významných historických událostí psaní kolísá a jelikož často rozhoduje i tradice píšeme sametovou s malým písmenem. Ještě to ozřejmím,“ pokračoval ve výkladu.
„Při psaní o únorovém vítězství užíváme malé písmeno. Ale když píšeme jen o Únoru nebo o Vítězném únoru, volíme první písmena velká, protože chceme vyjádřit, že jde o historicky významnou událost. Podobně Velká říjnová socialistická revoluce.“
Cítil jsem, že další debata nemá smysl a vrátil jsem se raději k původní otázce s carevnou.
„Car napsal rozhodnutí správně,“ usoudil profesor, "mohl ale také větu rozdělit: Omilostnění je nemožné. Poslat na Sibiř. Neudělal by chybu. Ale carevna rozdělila větu zcela nesprávně.“
A co když si uvědomila, že jsou pravidla, která je někdy nutné porušit?“ Pan profesor neodpověděl. Listoval soustředěně znovu svou knihou o příčestích. Asi zkoumal, jestli se mu do díla nevloudila nějaká tisková chyba.