„Rozčarování trvá.“ Vrací se požadavky, které obrátily nemocnice vzhůru nohama

Pravděpodobný příští ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) zdědí po končící vládě kromě jiného i stále značně rozladěné lékaře. Blíží se dvouleté výročí protestů, které hrozily paralýzou zdravotní péče v nemocnicích, a které nakonec ukončila kontroverzní dohoda mezi vládou a zástupci lékařů i největší zdravotní pojišťovnou VZP. Výsledkem byla situace, s kterou nebyl spokojený příliš nikdo. Odboráři i lékařská komora se však nakonec rozhodli, že už je lepší počkat na příští vládu. Blíží se tak čas, kdy se požadavky lékařů opět dostanou „na stůl“. „Rozčarování trvá, došlo k zásadnímu nepochopení, proč jsme ty požadavky měli,“ říká v rozhovoru s deníkem Echo24 Dalibor Veselý, předseda Sekce mladých lékařů ČLK, která stála na počátku masivních protestů před dvěma lety.

Končící ministr zdravotnictví Vlastimil Válek z pohledu lékařů nedodržel dohodu, která zastavila mohutné protesty před dvěma lety. Předchozí vedení Sekce mladých lékařů s tím nebylo spokojené zejména z pohledu, že nedošlo k požadovaným systémovým změnám – vy se s tímto postojem ztotožňujete?

Ztotožňuji. Rozčarování trvá, došlo k zásadnímu nepochopení, proč jsme požadavky měli. Nastavili jsme je tak, aby se udržela stabilita celého zdravotnického systému, ne jenom proto, aby to mladí měli lepší. Chtěli jsme prostředí, v kterém mladý lékař nepůjde do Německa, nepůjde dělat raději poradenství mimo systém zdravotního pojištění, ale nastoupí do systému, kvalitně se tam vzdělá a pak v něm zůstane.

Řešili jsme proto otázku přesčasů. Když je trend v Evropě dělat šest hodin denně čtyři dny v týdnu, je úplně mylná představa, že trend mezi lékaři bude opačný a budou chtít za rok napracovat téměř tisíc hodin přesčasů. Z toho systému jednoduše utečou. Máme už vyzkoušené, že nadmíra přesčasů je to, co lékaře dostává pryč z České republiky, z oboru, ze systému veřejného zdravotnictví. Je to zásadní. Mezi lékaři nyní panuje shoda, že ta nynější míra, tedy 416 hodin přesčasů, je únosná. A ačkoliv je to na hraně, nebudeme nyní tlačit na změnu. Pokud by ale byla snaha opět přesčasy navýšit, může být očekávána velmi rázná odpověď.

Přes to, že neprošla „legalizace“ vyššího počtu přesčasů, z různých šetření následně vyplynulo, že na řadě míst zůstává snaha zákonné přesčasy přetahovat.

V dotazníkovém šetření provedeném po protestech jsme zjistili, že ke snížení přesčasových hodin došlo na více než 50% pracovišť, každé třetí pracoviště pak upravilo provoz tak, že se vejde do zákonného limitu přesčasových hodin. To lze určitě považovat za významné zlepšení. Bohužel stále mnoho nemocnic své lékaře neúměrně přetěžuje. Úřady by se měly na porušování zákoníku práce zaměřit, aktuálně se to bohužel dostatečně neděje. Z naší strany bude rozhodně pokračovat iniciativa, abychom přispěli k větší transparentnosti toho, kde se přesčasy nedodržují, a následně byli nápomocni příslušným orgánům při nápravě situace.

Tyto požadavky tedy čekají i na nového ministra zdravotnictví. Je pravděpodobné, že se jím stane po pauze znovu Adam Vojtěch, zkoušeli jste ho s tím už oslovit?

V tuto chvíli jsme pravděpodobného ministra měli na naší konferenci. Debata byla velmi přátelská a budeme se snažit, abychom na něj jako mladí doktoři působili konstruktivním směrem. Preferujeme dialog, prosazovat pozitivní změny protestem není ideální a přistupujeme k němu až jako k jedné z posledních možností. Když jsme nadhodili otázku přesčasů, nemyslím si, že by v jeho plánu bylo je navyšovat. Od nás zaznělo, že by to byl opravdu problém a myslím, že to Adam Vojtěch chápe.

Mluvíte o protestech jako o poslední možnosti, počítáte ale s tím, že pokud by se vracely takové návrhy či nedošlo k nějakým systémovým změnám, situace by se mohla opakovat?

Opakovat se může, jsme na to připraveni, dokonce výrazně lépe, než jsme byli tenkrát.

Přesčasy byly ústředním motivem protestů, požadavky se ale následně značně rozšířily, včetně tlaku na peníze ze strany odborů či vedení lékařské komory. V každém případě i přes podpis nového „memoranda“ s premiérem Petrem Fialou a ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem se naplnila jen menší část. Kde vám systémové změny stále chybí?

Je třeba zdůraznit, že tentokrát nešlo o memorandum, ale o dohodu. U té se předpokládá, že se dodržuje. Prošly příplatky lékařům, které jsou ale dané ve většině nemocnic do osobního ohodnocení a nejsou v tuto chvíli nijak legislativně ukotvené. Navýšení skutečně situaci v nemocnicích zlepšilo, mladí do nich chtějí nastupovat. Budeme tedy chtít tyto přidané peníze legislativně ukotvit.

Budete dál podporovat speciální zákon o odměňování?

Je to nesplněný slib a pokud by návrh prošel v dobré formě, budeme ho podporovat. My jsme tenkrát takovou formu našli, byla rozpočtově odpovědná a prakticky by peníze nejen navýšila, ale i trochu jinak rozdělila. Šlo o snížení počtu platových tříd v platových tabulkách tak, aby byl ze začátku základ vyšší, ale růst by končil v nižším věku a otevíral tedy u zkušených lékařů větší prostor pro platovou diferenciaci dle jejich pracovního výkonu. Ministerstvo nám to ale shodilo ze stolu a v tuto chvíli na podobě zákona o odměňování není shoda. Pokud se to bude řešit, aktivně se do toho zapojíme, ale z hlediska mladých lékařů je to i vzhledem k možné realizovatelnosti něco, co není úplně na prvním místě z hlediska priorit. A hlavně to není primárně v naší gesci.

Řešili se i změny ve vzdělávání lékařů, co by se mělo změnit ještě v tomto ohledu?

Velké téma pro nás je mimo jiné to, aby vzdělávání mohlo být co nejblíže, či ideálně přímo v nemocnici, kde bude lékař po škole pracovat. Jde o umožnění vzdělávání i v menších nemocnicích, za dodržování standardů vzdělávání. Statistiky jasně ukazují, že centralizace péče sice zlepší výkony v centru, ale na periferii ne že je zhorší, ale člověk se k péči třeba vůbec nedostane. Na tom jako mladí intenzivně pracujeme.

Zabývat se tím chce i Česká lékařská komora, na listopadovém sjezdu se do usnesení prosadil požadavek, aby komora ve spolupráci s mladými lékaři provedla průzkum mezi studenty a absolventy a zjistila, jak je do regionů a periferií dostat.

Ano, na tomto se s vedením Komory shodujeme. Je potřeba zjistit, co bychom mohli dělat, aby měli lékaři chuť se vracet do nemocnic v menších městech a na periferiích, místo aby byl velký přetlak lékařů v Praze. Je to frustrující i pro ty lékaře, nedostávají se k výkonům, ke kterým by se na periferii dostali. Souvisí to ale právě i se systémem vzdělávání, kdy studium medicíny a následná předatestační příprava trvají v součtu zhruba 12 let. A když člověka vytrhnete na 12 let z prostředí, ve kterém vyrůstal, už tam prostě přestane patřit a nedá se očekávat, že se tam bude chtít vrátit zpátky.

Sněm si také uložil za úkol zlepšit pracovní podmínky pro mladé lékařky. Co by se mělo podle vás zlepšit?

Většinou se to týká žen, ale obecně jde o to o umožnění rodičovství i při výkonu medicíny, protože to je opět něco, co pomůže udržet hlavně lékařky v systému veřejného zdravotnictví. Jde o podporu zkrácených úvazků a zásadní je též podporovat dětské skupiny přímo při nemocnicích. Pokud bude možnost dát dítě ráno do jeslí a po práci si ho vyzvednout, dá se i s ročním dítětem pracovat nejen na částečný, ale klidně i na plný úvazek, čehož určitě někteří využijí.