Vím, že jsem stvořila něco výjimečného, říká Andrea Sedláčková
Sešli jsme se na její chalupě, jak říká svému bytu v centru Prahy. „Někdo jezdí odpočívat z domu na chalupu, já jezdím ze svého pařížského bytu sem do pražského,“ směje se Andrea Sedláčková. Běžně se k ní dává přídomek filmová režisérka, ale my jsme se dohodli, že už je možné – obzvlášť poté, co vydala obsáhlou a velmi úspěšnou monografii o malířce Toyen – říkat i psát o ní, že je to spisovatelka.
Letmým pohledem do vaší knihovny vidím, že máte taky hodně životopisů. Kdy vás napadlo napsat biografii Toyen?
Ve Francii jsou biografie populární a dobře se prodávají. Proto jsem si řekla, že životopis zkusím napsat taky. Když jsem to poprvé řekla Aleši Ledererovi, svému nakladateli, podivil se: „Biografii? Napiš román!“ Oponovala jsem, že ten nedávno napsala Milena Štráfeldová a že navíc chci mít jinou koncepci a opravdu psát na základě informací, které jsem o Toyen nově našla. Doteď vlastně nevím, proč byl nakladatel proti biografii, vždyť jich dost vydal. Musím se ho na to zeptat. Nejspíš byl přesvědčen, že jazyk, kterým jsem se v knížkách vyjadřovala předtím, sluší románovému psaní.
Toyen stavěla nad všechno ostatní své dílo, a tak se snažila po sobě zamést. Vlastně se jí to podařilo, protože se toho o ní dosud ví málo. Napadlo vás někdy, že huntujete, co ona chtěla?
Otázka je, jestli opravdu zametala. Protože v její pozůstalosti zůstala zachovaná poměrně obsáhlá korespondence, bankovní výpisy i spousta fotografií. Kdyby chtěla, aby to neexistovalo, měla možnost to zařídit. Je to jenom má domněnka, i když postavená na mnoha faktech, ale myslím, že si prostě hlídala svoje soukromí. Možná proto, že v mládí měla několik milenců, což tehdy nebylo obvyklé chování mladé ženy. Navíc jí tito mužové určitě finančně pomáhali. To taky nechtěla, aby se vědělo, protože chtěla vyzařovat, že je samostatná a nezávislá žena. To skrývání jí myslím vyhovovalo z praktických důvodů, než že by to byla vlastnost. Ačkoli je fakt, že byla spíš nemluvná.
Stýkala se aspoň s rodinou?
Veřejně sice tvrdila, že žádnou nemá, ale přitom ji očividně navštěvovala. Rodina vlastnila činžáček na Smíchově, kde bylo čtyřicet malinkatých bytů, takže z toho šly peníze – Čermínovi byli vlastně kapitalisti. Jenže Toyen byla v levicovém hnutí a celý život antikapitalisticky zaměřená, takže si, myslím, říkala, že bude lepší se o takovýchto věcech nezmiňovat. Ale jak vidíte, tím vším se její tajnosnubnost dá logicky vysvětlovat.
Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.
