Ubývá advokátů ochotných obhajovat ex offo, říká místopředsedkyně advokátní komory Novotná

Místopředsedkyně České advokátní komory Monika Novotná upozorňuje na problémy s proplácením odměn advokátům, kteří obhajují klienty ex offo a na krácení odměn zmocněncům zastupujícím zvlášť zranitelné oběti trestných činů. Současná praxe podle ní vede k situaci, že ubývá advokátů, kteří se s plným nasazením věnují tomuto poskytování právních služeb. Mnozí za těchto podmínek totiž už nejsou prostě schopni financovat provoz kanceláře ani svůj osobní život.

Je krácení odměn zmocněncům a pozastavování proplacení odměn advokátům ex offo opravdu tak velikým problémem? A jakou roli v tom hraje zvýšený advokátní tarif, je toho důvodem?

Abyste měli představu, jak takové krácení odměn vypadá – nedávno jsem dostala od kolegy rozhodnutí, kterým byl původně přiznaný nárok na odměnu ve výši 690 tisíc odvolacím soudem zkrácen na 32 tisíc.

Odměňování obhájců ex offo a zmocněnců zvlášť zranitelných obětí je opakovaným problémem, kterým se advokátní komora musí zabývat. Valorizace advokátního tarifu sice přinesla určitý posun, pokud jde o navýšení odměny za jednotlivé úkony právní pomoci, současně se však objevily jiné problémy. Soudy totiž velmi často posuzují úkony právní služby z hlediska jejich účelnosti, a pokud úkon vyhodnotí jako neúčelný, nepřiznají za něj advokátovi odměnu. Často se přitom jedná o úkony z přípravného řízení, kdy nikdo ze soudu se takového úkonu neúčastnil a nemá tedy osobní vjem, jak moc byla pro klienta účast advokáta důležitá. Na druhé straně – pokud by se advokát přes žádost klienta takového úkonu neúčastnil, protože je pravděpodobné, že za něj nedostane zaplaceno, bylo by jeho jednání možné posoudit i jako kárné provinění.

Je třeba si uvědomit, že stát musí zajistit obhajobu v případech, kdy trestní řád ukládá povinnost, aby obviněný měl obhájce a on sám si jej nezvolí, a musí se postarat i o zastupování zvlášť zranitelných obětí trestných činů. Tuto činnost, která je nezbytná pro zaručení spravedlivého procesu, přenesl na advokáty. Je tedy zásadní, aby jim za jejich práci platil i odměnu přiměřenou časovým a odborným nárokům na jejich služby. A právě v tom je problém.

Kromě krácení odměn advokátů se u zmocněnců poškozených setkáváme i s tím, že poškozenému není v trestním řízení přiznána žádná finanční náhrada a jsou se svým nárokem odkázáni na řízení ve věcech civilních. V tom případě se totiž odměna zmocněnce nepočítá z částky přiznané náhrady škody, ale je výrazně nižší. Přitom, když si vezmeme především zvlášť zranitelné oběti, jedná se o velmi vážný zásah do jejich práv, který i Ústavní soud posoudil jako neústavní. Druhé, tedy civilní řízení, je totiž znovu vystavuje traumatu soudního sporu, nadto bez jakékoli možnosti skrýt svou identitu. To pak v praxi vede k tomu, že se oběti žádného nároku v civilním řízení raději ani nedomáhají, protože už na to jednoduše nemají sílu.

Evergreenem letních a podzimních měsíců je pak pozastavení plateb obhájcům i zmocněncům ze strany soudů, protože soudy, dle svých vyjádření, už mají vyčerpaný rozpočet určený na provoz, včetně plateb advokátům. A letos to odůvodňují navíc právě zvýšeným advokátním tarifem. Jejich nedostatek financí ale s valorizací tarifu opravdu nesouvisí. Odměny se totiž přiznávají i vyplácejí až po pravomocném skončení řízení, zpravidla po několika letech. Dnes soudy rozhodují o odměnách za minulé období, tedy z valné většiny určených podle tarifu před novelizací.

Tím zásadním problémem podle mého názoru je, že soudy nemají samostatný rozpočet pro advokátní agendu. Mají alokované finanční prostředky na provozní výdaje, a z nich platí i odměny advokátům. To pak skutečně vede k tomu, že soud odměny platí „ze svého,“ a pokud zaplatí advokátům, hrozí jim, že nebudou mít finance na jiné náklady. Proto Komora opakovaně navrhuje, aby byla pro odměny advokátů samostatná rozpočtová kapitola, přímo financovaná Ministerstvem spravedlnosti. Soudy by pak možná nahlížely na přiznávání odměn advokátů z širší perspektivy. Všechny tyto problémy vedou k tomu, že ubývá advokátů, kteří se s plným nasazením věnují obhajobám ex offo nebo zastupování zvlášť zranitelných obětí, protože už prostě nejsou schopni financovat provoz kanceláře i svůj osobní život. To je velmi negativní jev a já jsem ráda, že si jej uvědomuje i paní ministryně Eva Decroix, se kterou se advokáti začátkem září sejdou na společném jednání.

O navýšení advokátního tarifu Komora bojovala 18 let. Ještě něco bylo pro ni v uplynulém období tak zásadní?

Ano, tím dalším je novela zákona o advokacii. Zásadním počinem v ní je výrazné posílení ochrany důvěrnosti vztahu advokáta a klienta. Do současné doby totiž byla stanovena jen povinnost mlčenlivosti advokáta, tedy jakési advokátní tajemství, které musel stát respektovat. Znamenalo to, že si v žádném případě nemůže od advokáta vyžádat listiny nebo data, která by obsahovala informace, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti. Na straně klienta ale advokátní tajemství nikterak chráněno nebylo. Novela zákona to napravila a určila, že celá komunikace mezi advokátem a klientem je důvěrná a podléhá ochraně.

To, co ale ještě čeká na příští představenstvo Komory, které vzejde z říjnového sněmu, bude prosadit princip důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem i do procesních předpisů, protože tam výslovně upraven není. Jedná se především o trestní řád, podle kterého je chráněna až komunikace mezi obviněným a obhájcem, tam jsou třeba zakázané odposlechy. Ale pokud jde o komunikaci podezřelého s advokátem nebo poškozeného s advokátem, ta nijak chráněna není a není zcela jasné, zda ochrana v zákoně o advokacii bude v soudní praxi postačující.

Novela rovněž přinesla změny do provádění advokátních úschov, byla podle Vás posílena jejich bezpečnost?

Máte pravdu, projednávání novely zákona o advokacii překryla kauza s advokátními úschovami. Byť jsme všichni opakovaně vysvětlovali, že jde o selhání jednotlivce, a že v množství advokátních úschov, které jsou Komoře hlášeny (kolem 60 tis. ročně) jde o mizivé promile, kauza několik měsíců probíhala sdělovacími prostředky a začala být řešena i na půdě Sněmovny a Senátu. Přitom Komora roky trvale posilovala bezpečnostní prvky úschov. Bezprostředně po této kauze se nám podařilo přimět banky, aby souhlasily s tím, že budou klientům zasílat notifikace o pohybech na úschovních účtech. Potvrzení o nahlášení úschovy Komoře začalo být také zasíláno klientům. To, co bylo součástí stavovského předpisu, bylo následně převzato do novely zákona o advokacii, navíc s oprávněním, aby si Komora mohla

přímo od banky vyžádat transakční historii úschovního účtu a nemusela se spoléhat jen na to, co jí doloží advokát. Dále byl zákonem zřízen Garanční fond, ze kterého bude možné platit odškodnění klientům, kteří by byli zpronevěrou advokáta poškození, a to až do výše 2,5 mil. Kč při běžné úschově a až 5 mil. Kč při úschově kupní ceny nemovitosti pro bydlení. Jsem přesvědčená o tom, že již nastavená pravidla pro advokátní úschovy dělají z úschov bezpečný produkt, protože notifikace zajistí, aby se na jakékoli problémy s úchovou přišlo včas. Garanční fond tuto bezpečnost ještě dále posílí. Komora v této souvislosti připravila i edukační video, které klientům vysvětluje, jak advokátní úschova správně probíhá a co všechno je advokát povinen ve vztahu k nim plnit, protože je samozřejmě důležité, aby i sami klienti věděli, co mohou očekávat – i vyžadovat. A právě proto běžela nyní přes léto také informační kampaň v on-line médiích.

Už jste zmínila podzimní sněm České advokátní komory, z něhož vzejde nové vedení stavovské organizace. Vy sama hodláte ve své práci pro advokacii pokračovat, je to tak?

Ano, je. Víte, v představenstvu jsem se v minulých letech věnovala především hospodaření Komory a vedla jsem sekci pro veřejné právo. Byla jsem mezi těmi, kteří aktivně vyjednávali s Ministerstvem spravedlnosti a následně i poslanci a senátory o podobě advokátního tarifu i zákona o advokacii. Teprve když jste součástí vyjednávacího týmu, vidíte, jak obtížné je někdy vyvracet nejrůznější předsudky a zkratkovité vidění na straně názorových oponentů, a vážíte si dosaženého kompromisu. Jak jsem už říkala, nic z toho není dokončená práce, a asi nikdy nebude – ledaže bychom v budoucnu měli automatickou valorizaci tarifu navázanou na inflaci nebo platovou základnu soudců. Proto vnímám jako důležité, aby ve vedení Komory byla zachována určitá kontinuita. Půjde snáze navázat na činnost dosavadního představenstva. Já navíc utlumuji vlastní činnost v advokátní kanceláři, věnuji se interním záležitostem a klienty postupně předávám mladším kolegům a působím spíše jako jejich mentor, se kterým mohou řešit aktuální právní problémy. Věřím, že si dokážu uspořádat pracovní i osobní život tak, abych měla čas nejen na Komoru a advokátní praxi, ale i na rodinu – a toho nedůležitějšího člena, kterým od října už nebude náš pes, ale první vnučka, na kterou se moc těším.