Proč STAN zvažuje, že měl mít více poslanců? Rozebíráme rozdělování mandátů v ČR

Hnutí STAN zvažuje žalobu na volby, zástupcům totiž přijde, že místo pěti poslanců ANO a dvou lidovců měli být zvoleni dva zástupci SPD, dva Starostové a po jednom zástupci měla dostat ODS, Motoristé a Piráti. V čem má tkvět chyba? V systému přepočtu hlasů na mandáty, který je poměrně nový. Nicméně i tak máme jeden precedent: Žalobu na mechanismus podala už po minulých volbách koalice PirSTAN, neuspěla.

Začátkem února 2021, tedy zhruba 8 měsíců před volbami, které se konaly 8. a 9. října, zrušil Ústavní soud část volebního zákona, protože porušoval rovné volební právo a šance kandidujících subjektů. Kromě kvora pro vstup koalic do sněmovny – hranice byla před zrušením stanovena na deseti, patnácti, respektive dvaceti procentech podle toho, zda šlo o dvoj-, troj-, nebo čtyřkoalici – si garant ústavnosti vzal na paškál i kombinaci staré D'Hondtovy metody v kombinaci s tím, že v ČR nejsou stejně velké kraje. Mezi ty nejmenší – a tím pádem nejvíce otloukané – patří Karlovarský a Liberecký kraj.

Poslanci reagovali novelou volebního zákona, která upravila systém přepočtu hlasů na mandáty. Rozdělení mandátů se uskutečňuje ve dvou skrutiniích, tedy dvoukolově. Nejdříve se mezi volební uskupení, která se do sněmovny dostala, rozdělí s pomocí takzvané Imperialiho kvóty (nahradila D'Hondtovy metodu) mandáty v krajích. Zbylé mandáty se pak na celostátní úrovni přidělují ve druhém skrutiniu: volební uskupení je postupně získají v těch krajích, kde jim zůstalo nejvíce hlasů. Obsazení mandátu konkrétním kandidátem je pak závislé na kandidátní listině dané strany v příslušném kraji a na přednostních hlasech.

Nevypočitatelný systém

Přepočet se ale nechová vždy stejně – chová se zjednodušeně řečeno v závislosti na tom, jak dopadnou volby obecně, jak v nich dopadly malé strany a jak jsou hlasy rozděleny mezi regiony. Například v minulých sněmovních volbách došlo k tomu, že všechny volební subjekty, které se dostaly do Poslanecké sněmovny přes 5procentní kvórum, získaly tak vysoké procentní výsledky, že ty hlasy tímto způsobem nepropadaly. Naopak propadly hlasy těch subjektů, které zůstaly těsně před branami dolní parlamentní komory, tedy tehdy Přísahy a ČSSD. I tak ale došlo k paradoxní situaci, kdy hnutí ANO, které získalo méně hlasů než vítězná koalice Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL), mělo v konečném důsledku o jeden mandát více.

Dle mínění koalice PirSTAN měl ale jeden z mandátů rozdělovaných v druhém kole připadnout jim, subjekt tedy podal žalobu. U Nejvyššího správního soudu (NSS) se domáhali vyslovení neplatnosti zvolení Ondřeje Babky (ANO) v Jihočeském kraji, Karly Maříkové (SPD) v Karlovarském kraji a Jaroslava Dvořáka (SPD) ve Zlínském kraji. Podle návrhu měl soud za zvolené poslance prohlásit kandidáta Pirátů a STAN na Vysočině Miloně Slabého (STAN), kandidátku SPD v Jihomoravském kraji Petru Svedíkovou Vávrovou a kandidáta SPD v Olomouckém kraji Pavla Jelínka. NSS však dospěl k závěru, že výklad zákona navrhovaný Piráty a STAN není správný.

Na podání žaloby spolupracoval mimo jiné i exposlanec Mikuláš Ferjenčík (Piráti), v minulém volebním období asistent poslance Jakuba Michálka, dlouholetého člena sněmovního Ústavně-právního výboru. Ferjenčík popsal specifika úpravy pro Echo24. „Imperialiho kvótou v prvním skrutiniu vlastně zjistíte, kolik procent potřebuje strana v daném kraji na jeden mandát. Kdybychom si vzali jako příklad letošní volby a výsledek v Praze, kde se rozdělilo 23 mandátů, tak zjistíme, že Piráti získali necelých 17 procent a to dle příslušného vzorečku vychází na 4 procenta na jeden mandát. Piráti v Praze získali 4 poslance, zbylo 1 procento, které neodpovídá žádnému mandátu. Spočítá se, kolik hlasů zbylo každé straně, tedy kolik hlasů už nezískalo další mandát v krajích. Tyto zbytky se porovnají na celostátní úrovni. Nerozdělené mandáty se následně přidělí stranám s největšími zbytky hlasů. Mandát dostanou v tom kraji, kde mají největší zbytek,“ popsal proces Ferjenčík.

Kraje s menším počtem obyvatel mají problém

Proč jsou tedy v systému znevýhodněny méně lidnaté kraje? Zatímco na mandát v Praze či dalších velkých krajích (Moravskoslezský, Jihomoravský a Středočeský kraj) může stačit několik málo procent na 1 mandát, v Karlovarském to může být mnohem více, například 15 procent. Když v tomto kraji jako strana dosáhnete výsledku například jen 7 procent, tedy nezískáte mandát, tak v celorepublikovém srovnání to pak je započítáno jen jako polovina 1 mandátu. V druhém skrutiniu pak bude mít zbytek z velkého kraje mnohem větší šanci získat mandát nežli kandidát v kraji Karlovarském.

„To druhé skrutinium to narovnává celorepublikově, což znamená, že ono zajišťuje, že ty malé strany na tom celostátně nejsou tak špatně, jako by byly v tom starém volebním systému,“ popsal Ferjenčík s tím, že se domnívá, že dle starého systému by například Motoristé získali méně než současných 13 mandátů. „Ale to druhé skrutinium to dělá na počet hlasů pro dané strany, ne na podíl hlasů těch stran v daných regionech,“ doplnil Ferjenčík podstatný aspekt nynějšího systému.

„Jsem rád, že i ty hlasy, který nám dají lidé v Libereckém nebo v Karlovarském kraji se počítají. Z tohoto pohledu je to za mě obrovské zlepšení oproti minulosti v tom smyslu, že prostě voliči, co volí Piráty v Karlovarském nebo Libereckém kraji, tak jsou pořád reprezentovaní, byť teda ne skrze ten svůj region,“ doplnil Ferjenčík.

Pro Echo se vyjádřil i nově zvolený poslanec Petr Sokol (ODS), který se podílel na vzniku novely volebního zákona, v té době jakožto expert strany. „Klíčové podle mě je, že Ústavní soud minule řekl, že je důležitá proporcionalita mezi stranami, nikoliv mezi kraji. Ti, co dnes kritizují volební zákon, tak právě cílí na to, že není dodržena proporcionalita mezi kraji,“ sdělil Sokol, občanským povoláním politolog a expert na politickou geografii. Připomněl též, obdobně jako Michálek, že to byl právě představitel hnutí STAN, kdo podal stížnost k Ústavnímu soudu, která vedla ke zrušení částí volebního zákona.

Jak by vypadal ideální systém?

Pokud by měl být systém ještě více spravedlivý, jsou řešení v podstatě tři. Buď by musely být kraje rovnoměrně velké na počet voličů, tedy by třeba neodpovídaly samosprávným celkům – krajům. I toto ovšem nese svá rizika, neboť volební obvody by se musely jednou za čas překreslit, neboť obyvatelé se logicky stěhují. Tento systém volebních obvodů známe v ČR ze senátních voleb, kdy je ČR rozdělena na 81 shodných celků. Zde neexistuje zákonem určený interval přepisování, dochází k němu nárazově, když dojde na výrazné nerovnosti v počtu obyvatel mezi obvody, tedy nejde o tak velké téma. Nicméně například ze Spojených států amerických známe tzv. gerrymandering, tedy účelové manipulování s hranicemi volebních obvodů na základě znalosti volebních preferencí voličů tak, aby došlo ke zvýhodnění politické strany, která úpravu volebních obvodů prosadila. Tedy jak je vidět, přepisování hranic může přinášet velké riziko zneužití. Zároveň ani tak nelze zajistit, že v daném kraji bude volit stejný počet lidí, neboť si vždy můžete v ČR vyřídit voličský průkaz a odjet volit jinam.

„Daly by se samozřejmě narýsovat podobně velké obvody, ale srovnání obvodů povede k tomu, že se to celé vlastně jen zakryje, protože nebudou malé volební obvody, ty se totiž spojí s jinými, Karlovarský například s Ústeckým, Liberecký asi s Královehradeckým. Ale opět by nebyla garance, že Karlovarský kraj v rámci toho spojení vůbec získá nějaké mandáty, že to vše nepůjde Ústeckému,“ okomentoval tuto možnost Sokol.

Jako Německo či Slovensko

Dalším řešením by bylo, aby dolní komora Parlamentu ČR neměla přesně daný počet poslaneckých míst, jak to vidíme například ve Spolkovém sněmu Německa (Bundestag). Zde kvůli tzv. přesahovým a vyrovnávacím mandátům bylo například po volbách 2021 rekordních 736 poslanců, neměnný základ je přitom necelých 600. To ale naráží na problém, že informace, že Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, je napsáno v Ústavě, tedy ke změně by byla potřeba ústavní většina, tedy v ČR alespoň tři pětiny všech poslanců, tedy 120 z 200, a alespoň tři pětiny přítomných senátorů. Aby byl Senát usnášeníschopný, musí být přítomna alespoň nadpoloviční většina všech, tedy minimálně 41 ze 81. Taková většina by se hledala nyní, ale i jindy, jen velmi těžko.

Poslední možností pak je, aby byla celá ČR jedním volebním obvodem pro sněmovní volby, obdobně jako to u nás známe u voleb evropských. Takový systém funguje například na Slovensku pro volby do Národní rady SR (obdoba Poslanecké sněmovny). Taková varianta se projednávala právě před sněmovními volbami v roce 2021, když se připravovala úprava volebního zákona, nicméně poslanci se pro ni nakonec nerozhodli, byť například hnutí ANO se klonilo k této variantě. Podle tehdy opozičních stran koalice Spolu, Pirátů a STAN však takový to systém neúměrně nahrával celostátním celebritám a potažmo tak subjektům jednoho muže.

„Tato možnost by také ale mohla vést k tomu, že by kraje jako ten Karlovarský nemusely mít vůbec žádný mandát. Protože se budou sestavovat kandidátky v centru a na menší kraj se třeba vůbec nemusí dostat,“ sdělil k této variantě Echu Sokol. Podle poslance by to vedlo jen k tomu, že by se hůře skákalo, oslabila by se vazba poslanců na regiony a měli bychom méně zvolených mladých poslanců, protože skočit v rámci celostátního obvodu mohou jen velmi známé persony.

Výsledná podoba novely volebního zákona byla schválena 96 poslanci napříč spektrem z 101 přítomných, proti byl pouze Lubomír Volný, v té době nezařazený. Čtyři se zdrželi.