Japonci vložili gen neandrtálce do myši. Té zmohutněla kostra
VĚDECKÝ VÝZKUM
Vědecký tým z Kjótské prefekturní lékařské univerzity v Japonsku učinil nový objev. Pomocí neandrtálského genu vpraveného do laboratorních myší vědci odhalili, jak starověká DNA může měnit fyzickou podobu živých tvorů. Výsledkem byly myši s neobvyklou kostrou, která připomínala dávno vyhynulé příbuzné člověka, píše web Daily Galaxy.
Experiment vedli vědci Dr. Ako Agata a Dr. Tadashi Nomura, kteří pomocí moderní genetické technologie CRISPR (technologie umožňující přesně upravovat DNA) vpravili do myší speciální gen, ten se dříve vyskytoval u neandrtálců a jejich příbuzných denisovanů. Tento gen nese starou mutaci nazývanou GLI3-R1537C.
Cílem bylo zjistit dopad genetické změny a jak ovlivní vývoj kostry - široký hrudník, protáhlou lebku nebo výrazné oboční oblouky. První změny se objevily záhy. Geneticky upravené myši měly skutečně širší lebky, zakřivení páteře podobné skolióze i neobvyklé tvarování žeber.
Tyto fyzické rysy se nápadně podobaly těm, které paleontologové pozorují u neandrtálských kosterních pozůstatků. Mutace se projevily bez závažných vývojových vad, což je u genových změn výjimečné. To naznačuje, že starověká mutace mohla mít jemný, ale účinný vliv na tvar těla.
Zmíněná genetická mutace R1537C se nachází v genomech části moderních lidí i dnes. Podle informací 1000 Genomes Project ji nese 3,7-7,7 % evropské populace. U Afričanů se objevuje výrazně méně často, což odpovídá historickému oddělení moderních lidí od neandrtálců.
Tato skutečnost naznačuje, že neandrtálské geny stále ovlivňují naši biologii od vývoje kostí až po možnou náchylnost k některým onemocněním. Podle autorů studie může tato mutace objasnit, jak se vyvíjela kosterní rozmanitost mezi různými druhy rodu Homo. Neandrtálci možná měli méně přísně regulovaný vývoj, což umožnilo experimentování s novými tělesnými formami. Vědci nyní zkoumají, jak se tato mutace chová v kombinaci s dnešním genetickým prostředím.