Světové žebříčky univerzit diskriminují české vysoké školy, míní prof. Krištoufek
KVALITA VYSOKÝCH ŠKOL
S novým akademickým rokem vychází i čerstvé akademické světové žebříčky vysokých škol a univerzit. A stejně jako se pravidelně na prvních místech umisťují ty nejslavnější univerzity, tj. Oxford, Cambridge či americké školy z Ivy League, se české univerzity umisťují spíše na zadních pozicích, za což schytávají veřejnou kritiku. Jak ale naznačil prorektor Univerzity Karlovy Ladislav Krištoufek, za postavení českých škol nestojí ani tak kvalita, ale spíše celková zaujatost tvůrců žebříčků.
Jenom za poslední týdny vyšly dva významné žebříčky vysokých škol, konkrétně QS World University Rankings: Europe 2024 a Times Higher Education World University Rankings 2024. Z českých škol se v obou žebříčcích nejvýše umístila tradičně Univerzita Karlova (UK), která v minulých dnech zaujala svým novým logem. Konkrétně v žebříčku QS Europe se umístila na 86. místě a v světovém Times žebříčku se vešla mezi prvních 500. Za UK se s velkým odstupem v obou žebříčcích nacházely brněnská Masarykova univerzita, ČVUT či Česká zemědělská univerzita.
Proč se české univerzity pravidelně umisťují spíše na chvostu těchto hodnocení, se pokusil vysvětlit na sociální síti X ekonom a prorektor UK Ladislav Krištoufek. Podle něj mezi nejcitovanější a nejrespektovanější žebříčky patří ARWU/Shanghai, THE/Times a QS. České a obecně středoevropské a východoevropské VŠ nejhůře dopadají ve zmíněném Times žebříčku. To podle Krištoufka není překvapivé, poněvadž tento žebříček totiž nejvíce dává na průzkumy a vnímání, kdo je nejlepší. „Historická paměť, setrvačnost, zvyk a pověst pak hrají obrovskou roli. Z vědeckých výstupů jako takových se hodnotí primárně citovanost (30 % skóre).“
„(Žebříček) QS je v tomto ještě drsnější a 50 % známky je šetření mezi akademickými pracovníky a zaměstnavateli, 20 % jsou pak citace, dále různé podíly typu studenti vs. zaměstnanci, zahraniční zaměstnanci vs. domácí, podíl zahraničních studentů. Hodnocení ARWU pak 30 % známky staví na nobelistech, 20 % na Highly Cited Researchers, 20 % WoS publikace, 20 % Nature + Science a zbylých 10 %, to celé vážené blbostmi a nesmysly,“ popisuje způsob hodnocení v jednotlivých žebříčcích Krištoufek.
Diskriminace východních zemí
Právě důraz na nobelisty a obecná zaujatost vůči školám z bývalých komunistických zemí jsou velkými kameny úrazu postavení českých univerzit. „Nobelovky se na východ moc nerozdávaly. Pak vznikají absurdní situace, kdy si UK pohorší o 100 míst kvůli tomu, že dva nobelisti „odrotovali“, protože absolvovali před víc než 100 lety. Jsme tím horší? Těžko,“ polemizuje Krištoufek nad jedním z aspektů hodnocení škol.
Krištoufek výsledky hodnocení přirovnává ke scéně z filmu Pelíšky, v níž protagonisté deklarují, že by si při volbě mezi západní a „socialistickou“ cigaretou vybrali vždy tu západní, nehledě na její opravdovou kvalitu. „Různé typy průzkumů jsou postaveny primárně na vnímání situace než na něčem objektivním, takže pravděpodobně máte tendenci říct Oxford, Cambridge, Harvard na jakoukoliv otázku. A když vám někdo vysype k seřazení pár náhodných VŠ, tak tendence k volbě „čehokoliv v Anglii“ oproti „čemukoliv z východu“, nezávislé na znalosti či realitě, tam prostě a jednoduše bude.“
Univerzitní žebříčky
— Ladislav Kristoufek (@lkristoufek) September 28, 2023
Čas od času se objeví výsledky univerzitních rankingů a české VŠ tady pak dostávají sodu, jaká je to tragédie. Zkusme se trochu podívat do střev.
Mezi nejcitovanější a nejrespektovanější žebříčky patří ARWU/Shanghai, THE/Times a QS.
České a obecně středo a… pic.twitter.com/WcNZEUgYpF
Kromě zaujatosti se ale české školy musí potýkat i s reálnými nedostatky, například v míře internacionalizace, primárně s ohledem na pracovníky, nikoli nutně studenty. To je podle Krištoufka systémový problém často mimo ruce VŠ: nekonkurenceschopné mzdy, striktní víza, neefektivní úřady obecně. Přiznává ale, že mnoho pracovišť na to není mentálně připraveno.
Citace, citace, citace
V čem ale české vysoké školy skutečně pokulhávají, jsou citace publikovaných vědeckých prací. „Obrovská váha je dávána citovanosti publikací, na což český systém není vůbec zvyklý. V habilitačních a jmenovacích řízeních jsou zvykem až směšně nízké očekávané citace. Kafemlejnek v hlavách systémově zakořenil, že hlavní je být v dobrém časopisu, ale už to nikdo nemusí číst, natož citovat,“ uvádí Krištoufek s dodatkem, že v celé ČR máme jenom 9 takzvaných „Highly Cited Researchers“.
Česko je stále v tomto kritériu lepší než jiné země z bývalého východního bloku. Pro srovnání, v čtyřikrát větším Polsku je těchto vysoce citovaných výzkumníků jenom 5, na Slovensku 1 a v Maďarsku 4. Jenže podobně velké západní země se v tomto ohledu pohybují v jiné lize. Rakousko jich má 47, Nizozemsko přes 200, Belgie skoro 90. U tohoto kritéria Krištoufek připouští, že je zde prostor pro zlepšení.
I zde ale upozorňuje na specifika postkomunistických zemí. „Například v ČR a „na východě“ je o dost standardnější dualita VŠ + nějaká variace na Akademii věd. Výstupy, ale i reputace, jsou rozmělněny. V rankingu z pohledu celé země se to logicky projeví,“ říká Krištoufek.
„Přestože se radostně říká, že nás žebříčky nemají zajímat, tak při prezentaci snad každé návštěvy ze zahraniční VŠ jsou na prvním nebo druhém snímku prezentací rankingy. Je to selling point, ať chceme, nebo ne. Studenty to zajímá. Velmi. Ať už zahraniční, tak ale i české,“ uzavírá Krištoufek s tím, že je důležité srovnávat srovnatelné, tedy porovnávat se se školami z středoevropského a východoevropského regionu, kde si naopak české školy vedou poměrně dobře.
Ladislav Krištoufek vystudoval ekonomii na Institutu ekonomických studií FSV UK, kde nyní vyučuje ekonometrii, datovou analýzu a data science. Šest měsíců též působil jako výzkumník na prestižní Warwick Business School. Ve svých pětatřiceti letech se stal jedním z nejmladších profesorů ve společenských vědách na Univerzitě Karlově. Výzkumně se aktuálně zabývá primárně kryptoaktivy/kryptoměnami, dále pak širokou paletou primárně finančních a energetických témat. Dle různých žebříčků je aktuálně nejcitovanějším společenskovědním výzkumníkem působícím v Česku.
