Co dělat po kulturní válce? O budoucnosti lidí se nerozhoduje v on-line diskurzu

Kulturní válka skončila. Kulturní válka neskončí. První platí ve vztahu k realitě tohoto světa, ke střetům, jež vyvolal vzestup ideologie, jíž se říká progresivismus nebo „woke“, o níž se ještě nedávno předpokládalo, že jí bude patřit budoucnost. Její vzestup byl ale krátkodobý, její politická základna se dramaticky zmenšila, podobně jako její popularita, značně nejistá (přinejmenším) je i její budoucnost – mladší generace se od ní dle průzkumů odklánějí. V Paříži působící americký filozof Justin Smith-Ruiu nedávno pobaveně popisoval setkání s francouzským novinářem, který se ho ptal na Smithův postoj k „le wokisme“: „Být v dubnu 2025 dotazovaný na wokismus je stejné, jako kdyby se mě někdo ptal na sufražetky nebo na prohibici. Co na tom záleží? Dívali jste se během posledních tří měsíců na zprávy?“

Ten už uzavřený nebo uzavírající se střet ale bude pokračovat jako množství monodramat, v nichž osamělí protagonisté budou sami sebe inscenovat, předvádět nějakou roli, protože v ní nacházejí náhražkový smysl a svoje sebepojímání. Co by bez kulturní války byli? V džungli na Filipínách a v Indonésii byli ještě dlouho po konci druhé světové války nacházeni japonští vojáci, nevěřili, že konflikt skončil, a skrývali se, aby mohli pokračovat v boji, někteří z nich to i dělali. Pár z nich to vydrželo skoro třicet let.

Kulturní válka po sobě taky zanechá podobné sirotky. Budou se dál a dál plížit džunglí virtuálního světa, pálit svoje statusy, když někde zahlédnou stín nepřítele. Nepovede je ale fanatická loajalita ke státu a k císaři, sami sobě budou císařem, odhodlaní krvácet a obětovat se za slávu jeho trůnu. Džungle kolem si je nakonec vezme, proroste jimi a vysaje je, třeba si toho ani nevšimnou.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.