„Nemůžu se na to dívat.“ Kalousek o neschopnosti Fialovy vlády

Někdejší ministr financí Miroslav Kalousek považuje rozpočtovou politiku Fialovy vlády za prachmizernou. „Jsem nesmírně zklamán z nenaplněných slibů,“ říká v rozhovoru pro nové vydání Týdeníku Echo. Vládě vyčítá, že nezastavila zadlužování země.

„Vláda si půjčuje nikoli na mimořádné investice, ale na svůj běžný provoz. Já jsem pevně věřil této vládě, že s tím něco udělá, že se poměr mandatorních výdajů k příjmům sníží. Ale vláda nejenže neudělala nic, situace se v tomto bodě spíš ještě zhoršila,“ kritizuje Miroslav Kalousek rozpočtovou politiku vlády. Rozhovor s ním vedl Daniel Kaiser.

Co tají vláda: 50 miliard dalších skrytých dluhů. Deficit bude přes 300 miliard. Samotný vládou ohlašovaný deficit na příští rok měl v čase vývoj. Nejdřív to 11. května mělo být 210 miliard korun. Pak se začalo hrát s částkou 235 miliard. Nakonec přišel ministr financí Zbyněk Stanjura s částkou 252 miliard korun. A dá se čekat, že ani to není účet konečný. A hlavně. Samotný oficiální státní rozpočet ještě neukazuje celkový schodek. Ten bude přibližně o padesát miliard korun vyšší. Další útraty jsou totiž mimo samotný oficiální rozpočet. Neplatí se z něj například podstatná část investic do silnic a dálnic. Ty se financují přes samostatný, mimorozpočtový Státní fond dopravní infrastruktury. Ten může podle nového zákona, který letos prosadila vláda Petra Fialy, vydávat samostatné dluhopisy. Vyrábí tak další státní dluhy. Více v textu Lenky Zlámalové.

Prigožin jako podnikatel třicetileté války. O motivacích nájemných vojáků. Nedávná záhadná smrt Jevgenije Prigožina, šéfa Wagnerovy skupiny, momentálně asi nejznámějšího žoldáckého uskupení, přitáhla pozornost k tomuto prastarému a nebezpečnému povolání. O žoldácích v dějinách i dnes diskutovali Oldřich Bureš, vedoucí Centra bezpečnostních studií Metropolitní univerzity Praha a profesor na katedře bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Klára Andresová, která pracuje v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR a je členkou Společnosti pro výzkum dějin vojenství, a Petra Ditrichová, právní poradkyně ministerstva obrany, seniorní nerezidentní výzkumnice Ústavu mezinárodních vztahů a viceprezidentka Mezinárodní společnosti pro vojenské a válečné právo. Salon Echa vedl Ondřej Šmigol.

Tři miliony lidí na útěku. Jak Československo přijalo emigranty z Ruské říše. Evropou v různě silných vlnách táhli uprchlíci ze sovětského Ruska – především někdejší bělogvardějci, kteří prohráli boj o svou zemi s rudými soudruhy. Spolu s poraženými vojáky přicházela na kontinent také ruská vzdělanost: učitelé, lékaři, vědci, technici, filozofové, politici, umělci… Například z Petrohradu vypluly na podzim 1922 dva tak řečené „parníky filozofů“, jejichž cestující tvořilo padesát devět učenců s rodinami, vyhnaných Leninovým dekretem účtujícím s nehodícími se vzdělanci. Podle odhadů putovaly tehdy Evropou možná tři miliony lidí, jež se vydaly do rozličných jejích koutů od Cařihradu přes Gallipoli po Paříž, Vídeň, Bělehrad, Varšavu, Berlín, Sofii nebo Prahu. Byla to vlastně první velká evropská migrační vlna. Více v textu Lukáše Novosada.

Manévry v Arktidě. V severním oceánu už nepanuje dřívější mír. Za studené války byla Arktida silně střeženou oblastí, protože právě přes severní pól vedou nejkratší trasy pro raketový útok mezi supervelmocemi; čím kratší trasa, tím kratší doba letu, tím i kratší čas pro varování cílových měst, že se blíží jaderné bombardování. Po roce 1989 byla arktická infrastruktura z rozpočtových důvodů osekána a v provozu zůstaly jen větší základny. Na ruské straně byly škrty rozsáhlejší. Období politického tání po pádu Sovětského svazu však definitivně skončilo roku 2014, po ruské anexi Krymu. Na dálném severu se opět začala konat velká vojenská cvičení. Více v textu Mariana Kechlibara.

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.