Aliance revanše

KOMENTÁŘ

Aliance revanše
"Andrej Babiš jistě bude moci hrát roli rozumného taťky, který krotí největší excesy rozjívených radikálních děcek," píše Ondřej Štindl Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Krach vydírání Ruskem

KOMENTÁŘ

Výsledek letošních voleb do Sněmovny je myslím dobrou příležitostí oprostit se od přehnaných očekávání vkládaných do politiky. Demokratická politika není ...

00:33

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

O Andrejovi Babišovi bylo už mnohokrát napsáno (taky jsem se o to přičinil), že jeho nejvýraznější charakteristikou jako politika je prázdnota. Svým způsobem je to jeho velká výhoda, umožňuje voličstvu, aby si do něj promítalo často protichůdné představy a přání. Zároveň jeho politika měla nějaké konstanty, prezentovala jakýsi lidový technokratismus, kontrast mezi „žvanírnou“ tradiční politiky a „makáním“ oproštěným od ideových střetů, představu země řízené jako firma, v čele každého závodu znavený ředitel nebo ředitelka, trnoucí hrůzou, co na něj nejvyšší vytáhne na příští výrobní poradě.

 

Tenhle technokratický model nebo spíš image velké části zdejších voličů vyhovovala, představa ideologií nezatížené odbornosti je pro jistý typ voliče přitažlivá. ANO, založené jako politický nástroj jednoho muže, je proto taky ukázněnější než ostatní partaje, netrpí vážnými vnitřními spory, protože pozice šéfa je neotřesitelná, neobtěžuje proto elektorát vnitrostranickými válkami. Popularita premiéra Babiše je na tuzemské poměry dlouhodobě vysoká, musela přijít pandemie a pro opozici velmi šťastná konstelace rozložení hlasů v posledních sněmovních volbách, aby Babiš a ANO ztratili přístup k výkonné moci. Je tu značná pravděpodobnost, že se k ní po volbách vrátí. Tentokrát to může mít v něčem těžší.

Jeho potenciální koaliční partneři dobře vědí, jak dopadli ti minulí. Babišovo ANO jim vyluxovalo voliče tak důkladně, až se nedostali do parlamentu. Zároveň by si měli být vědomi toho, že pro antisystémovou stranu je velice riskantní, když se stane součástí systému, může to vést k jakési krizi identity. Naplno v ní může propuknout „narcismus malých rozdílů“, boje o to, kdo bude moci směle snít o roli prospektivního duceho či ruského místodržícího. Korekce realitou se dočkají všechny možné předvolební sliby, lze sice doufat, že voličstvo jich většinu stejně zapomene, ale spoléhat na to úplně se asi nedá. Navíc možnosti jakékoli české vlády budou velmi výrazně definovány záležitostmi, které bude moci ovlivnit i v minimální míře. A i kdyby nakrásně v Evropě došlo k vítěznému tažení stran národovecké pravice, mohou její zdejší reprezentanti zjistit, že mezi evropskými nacionalismy ten český nepředstavuje tu nejtěžší váhu.

Andrej Babiš jistě bude moci hrát roli rozumného taťky, který krotí největší excesy rozjívených radikálních děcek. Nakonec ale může dojít k jednouchému závěru – to jediné, v čem může jeho dnes ještě hypotetická aliance spolehlivě fungovat, je udržování emoci, sdílených averzí, jež mohou o výsledku podzimních voleb spolurozhodnout. Úběžníkem jejich představ tak nemusí být nějaká vzdálená radostná utopie, ale pomstychtivá fantazie. Démoni, jež člověk vyvolá, si ho mohou snadno zotročit – však jsou to taky démoni. Andrej Babiš byl vždycky nejpřesvědčivější ve své ukřivděnosti a resentimentech, schopnosti dát lidem najevo, že je stejně naštvaný jako oni, stejně bezprávný a odstrkovaný. Tenhle talent může ještě hodně potřebovat. Celkem snadno se mu může totiž stát, že stane v čele aliance revanše, a již nezbude nic jiného než brnkat na právě tuhle strunu, udržovat a prohlubovat společenské rozdělení, nabídnout ten jediný jakžtakž naplnitelný příslib, příslib odplaty.

 

×

Podobné články