Jak ovce čekáme na verdikt

KOMENTÁŘ

Jak ovce čekáme na verdikt
I kdyby silová, tedy tržní část ceny elektřiny klesala, statisíce domácností, které mají cenu zafixovanou, čelí nárůstu cen elektřiny v desítkách procent. Foto: Jan Zatorsky
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Čím déle žijeme ve svobodě a v demokracii, tím těžší bývá pochopit, podle jakého mechanismu se některá témata stávají velkými tématy pro společenskou diskusi a některá se začínají řešit, když už je pozdě a řešení v dané chvíli už není – nebo jen s vysokými náklady.

Aktuálně je záhadou, proč se veřejný prostor chová téměř až netečně k ohlášenému růstu cen elektřiny od ledna. Pokud regulovaná složka elektřiny tvoří asi 40 procent celkové ceny elektřiny, znamenalo by zdražení regulované složky o 71 procent při zachování stejné ceny za silovou elektřinu celkový nárůst ceny asi o čtvrtinu.

 

I kdyby silová, tedy tržní část ceny elektřiny klesala, což doufejme bude, statisíce domácností, které mají cenu zafixovanou, čelí nárůstu cen elektřiny v desítkách procent. U řady firem, hlavně v energeticky náročném průmyslu, kde podle propočtů ERU regulovaná část musí jít nahoru o 110, respektive o 206 procent (a kde ovšem podíl regulované složky na celkové ceně bývá ovšem menší než u domácností), by celkové prudké zvýšení cen za elektřinu znamenalo, že stát se ty firmy při plném vědomí pokouší zničit. Dělá to ne z nějaké krvežíznivosti, dělá to tak, že nedomýšlí dopady svých kroků jinde.

Letos 18. října Fialův kabinet za minimálního zájmu médií a veřejnosti schválil tzv. klimaticko-energetický plán. Tento plán zcela vážně stanoví, že do roku 2030 musí u nás objem instalované kapacity solárních a větrných elektráren v obou případech vzrůst pětkrát.

Rok 2030 máme za sedm let, což je tak krátká doba, že někteří zákonodárci za tu dobu zřejmě ani nestačí pochopit, že zdražování regulované části elektřiny přímo souvisí právě s expanzí „obnovitelných“ zdrojů. OZE nesmírně prodražují výstavbu a provoz přenosové soustavy.

Kupodivu tu souvislost chápe minimálně část té části společnosti, jíž lepší lidé, zatím s dostatkem peněz, aby nemuseli přemýšlet v souvislostech, někdy říkají Česko B, případně dezoláti. Radka Sokolová z vedení Českomoravské konfederace odborových svazů předevčírem během protestů v Praze vedle typicky odborářských, proinflačních nápadů, jako jsou vyšší mzdy ve veřejné sféře, vypíchla „nezadržitelný růst cen energie a emisních povolenek“. Ale odbory a vůbec levice bude mít tendenci „řešit“ drahý proud zase subvencemi. Jediné skutečné řešení je jít zpátky ke klimaticko-energetickému plánu a do unijních institucí, kam tyto plány posíláme, protože jsme to tak dostali za úkol.

Souvisle ke kořenu problému jdou pouze některé malé strany pod pěti procenty (Svobodní) nebo ještě menší think-tank Realistická energetika a ekologie, který právě k věci zveřejnil petici.

Zbytek čekáme jako ovce na verdikt, který má padnout zítra, tedy 30. listopadu. Přijde zdražení o desítky procent, nebo „jen“ nižší desítky, nebo „jen“ o procenta? Dokud to bude v režimu „ovce čeká na oznámení“, je pravděpodobné, že nás taková oznámení čekají touto dobou každý rok.

×

Podobné články