Volba nového ředitele České televize a balvan levicového progresivismu

Hlavní díl kritiky fungování České televize směřuje většinou směrem k nevyváženému zpravodajství. Zpravodajství ČT bylo ale vždy poplatné době, ve které působilo.

Zpravodajství ČT za socialismu: Vedoucí úloha KSČ a tvrdá cenzura

Za éry socialistických generálních ředitelů ČT se prosazovala tvrdá linie socialismu s vedoucí úlohou KSČ. Kdo nesouhlasil, dostal se na index a už si jako tvůrce ani neškrtl.

Zpravodajství ČT tehdy bylo plné oslav plnění plánů schválených na sjezdech KSČ za bouřlivého potlesku delegátů KSČ a doprovázené poutavými reportážemi zpravodajů ČT z jednotlivých podniků, kde se oceňovala vedoucí úloha KSČ. Bez KSČ jste si podle tehdejšího zpravodajství a publicistiky ČT nemohli vyprat ani trenýrky.

Dnešní zpravodajství ČT: V sevření progresivismu

V dnešní době nástupu novo levicového progresivismu se neubráníme paralelám z dob socialismu. Ukazuje se, že objektivní nezaujaté zpravodajství ČT bylo pár let po roce l989 spíše světlou výjimkou. Nástupem Petra Dvořáka v roce 2011, nejhoršího ředitele od dob komunisty dosazovaných ředitelů, se Česká televize dostává naplno pod nadvládu levicových progresivistů, kteří ve zpravodajství a publicistice naplno upřednostňují multikulturalismus, klimatický alarmismus spolu s adorací nejrůznějších „utlačovaných“ menšin.

Jejich pokřivené vidění světa a jakobínská netolerance vede nejen k potlačování opačných názorů, ale hlavně k tomu, že některá témata, názory a osobnosti se na obrazovky ČT ani nedostanou. Oficiálně se prezentuje svoboda názorů, ale ve skutečnosti jde o tvrdé cenzurní prostředí.

Stačí jen zmínka o důsledcích sebevražedné multikulturalistické politiky některých západních zemí, kritika Bruselu nebo důkazy o manipulaci s daty prokazující vliv člověka na růst CO2 nebo kritická poznámka k agresivnímu chování některých LGBT skupin a máte zaručeno, že se na obrazovkách ČT již neobjevíte.

A když už je pozván zastánce konzervativního názoru, jde většinou o výběr kontroverzní nebo problematické osoby, u které je velká pravděpodobnost diskreditace.

Multi kulti šedne, v ČT nastupuje gender feministická agenda

Samozřejmě i ve zpravodajství ČT je možné za posledních deset let zaznamenat posuny. Otevřená podpora multikulturalismu se dnes již tolik nenosí, už není moc IN, když každou chvíli vděčný uprchlík nejmenovaného mírumilovného náboženství míru začne v některé ze západoevropských metropolí bodat a důsledkem jsou potoky krve. To zrovna není ta pravá ukázka toho krásného sluníčkového světa, který se nám stále snaží levicoví liberálové vnutit.

Proto vidíme i v publicistice a zpravodajství ČT nenápadný „bojový přesun“ od popularizace krásného „rozmanitého“ světa k gender feministické ideologii, kterou dnes protlačují vystudovaní redaktoři humanisticky orientovaných fakult jak ve zpravodajství tak v publicistice a nově i na sportovních kanálech. Úporná snaha dostat ženy do komentování fotbalu nebo hokeje působí často komickým a nepřirozeným dojmem. Nikdo z nás nemá nic proti tomu, aby si ženy komentovaly ženský hokej nebo ženské pólo, ale do mužských sportů komentátorky fakt nepatří (včetně hodnocení zápasu).

Dramaturgická tvorba ČT: Absence slušnosti při plnění genderových a menšinových požadavků nevídaným způsobem

Pokud jsme kritizovali aktivisticky zaměřené zpravodajství a publicistiku, pak je třeba zmínit ještě jednu oblast, kde je situace už naprosto katastrofální a tou je bezesporu současná dramaturgická tvorba ČT.

Jak známo, dramaturgická tvorba nabízí nepřeberné množství krásných témat s variacemi dobrodružství, komedie nebo společenského příběhu zasazeného do přítomnosti nebo minulosti.

Navíc naše moderní i dávná historie je plná krásných příběhů hrdinů, kteří se dokázali vzepřít často tvrdému osudu, nemluvě o bojovnících proti nacistické nebo komunistické totalitě. Neuvěřitelné příběhy rodinných dynastií, často i bezejmenných hrdinů, kteří museli překonávat nejrůznější překážky i ústrky.

Jenže tato témata dnešní „pokrokové tvůrce“ nezajímá, rodina je pro ně symbol ženské podřízenosti a nesvobody, muži jsou zobrazovaní buď jako omezení trubci, v horším případě jako sexuální predátoři.

Láska k národu, rodina, křesťanská víra v Boha, ale i mužská čest jsou hodnoty, kterými progresivističtí intelektuálové opovrhují. Svobodu vnímají jako neomezený prostor pro nejrůznější sexuální úchylky a osvobození od patriarchálního útlaku.

Proto v (ko)produkci České televize vznikají „historické“ příběhy vyprávějící o zakázané lesbické lásce mezi služkou a dcerou vysoce postaveného státního úředníka (film Služka, 2023) nebo koprodukční projekt s feministickým tématem o osudech panovnice Marie Terezie (rok 2017) dokonce s mezinárodní účastí, kde již na úplném začátku na vás vyskočí nechutně zpracovaná kopulační soulož královského páru.

Máte-li chuť na kriminální příběh zasazený do éry normalizace, stačí shlédnout Čtyřdílnou sérii Rédl (rok 2018) s hlavní postavou vojenského prokurátora s homosexuální orientací anebo seriál Četníci z Luhačovic (rok 2017), kde také jedna ze tří hlavních postav oplývá menšinovou sexuální orientací, ale za zmínku spíše stojí slovník jeho heterosexuálního „parťáka“ oplývající sexuálními hrubostmi v dialozích typu “Já bych šu..l“ charakterizující úroveň tohoto seriálu zasazeného do atraktivního prostředí.

Vulgarity, sexuální hrubosti, kopulační soulože, to vše charakterizuje většinu seriálové a filmové (ko)produkce České televize v posledních letech za ředitelování Petra Dvořáka (2011-2023) a Jana Součka (2023-2025).

Slušnost je hodnota, kterou v dramaturgické tvorbě ČT postrádáme. Bohužel v pokřiveném prostředí se stěží může prosadit slušný tvůrce se zajímavým a novým tématem. Absence slušnosti tak generuje tvůrčí nemohoucnost maskující svou neschopnost právě vulgaritami a sexuálními hrubostmi.

Shrnuto, podtrženo, zbavit ČT progresivistických okovů, to bude hlavní úkol pro nového generálního ředitele ČT.

Ale bude mít nový generální ředitel odvahu se do takového kroku pustit?

V situaci, kdy pro něj samotného a jeho udržení ve funkci bude nejspíš příjemnější vycházet vstříc aktivistickým skupinám v ČT napojených na penězovody?

V situaci, kdy pro každého nového ředitele ČT je mnohem pohodlnější zachovat stávající stav než cokoliv měnit?

Každá změna znamená riziko, riziko finanční, ale i existenční vznikem rebelie vyvolané naoko nespokojenými zaměstnanci, která může skončit předčasným odchodem. A to si žádný nově jmenovaný generální ředitel ČT nepřeje.