Favorité polských prezidentských voleb. Rafael Trzaskowsky (vlevo) za Občanskou koalici premiéra Donalda Tuska a šéf Ústavu národní pamětí Karol Nawrocky (vpravo) za Právo a spravedlnost.
Foto: Shutterstock/Koláž Echo24
1
Britská policie obvinila ze žhářství muže, který podle policistů v minulých dnech založil požár v domě premiéra Keira Starmera, v další budově a zapálil auto ...
V neděli 18. května jdou Poláci volit v prvním kole prezidentské volby. Nakonec to vypadá, že Poláky bude ve druhém kole za 14 dnů čekat tradiční střetnutí liberálů s konzervativci – varšavského primátora Rafała Trzaskowského za Občanskou koalici premiéra Donalda Tuska a šéfa Ústavu národní paměti Karola Nawrockého za Právo a spravedlnost. V posledních průzkumech se podpora pro Trzaskowského pohybuje v rozmezí 29–36 procent. Jeho hlavní soupeř Karol Nawrocki z konzervativního Práva a spravedlnosti by mohl získat 23–29 procent hlasů. Polské průzkumy jsou pověstné svojí nespolehlivostí, takže se v pondělí můžeme dočkat jak velmi těsného výsledku, tak jednoznačné výhry. Každopádně za těmito předpokládanými výsledky se v rozdělené zemi skrývá velice ostrý boj bez pravidel.
V pondělí proběhla poslední velká debata prezidentských kandidátů. Její příběh ve zkratce shrnuje celou předvolební kampaň. Osm z jedenácti kandidátů protestovalo proti obsazení Doroty Wysocké-Schnepfové ze státní televize TVP do hlavní moderátorské role. Jde o manželku prominentního představitele liberálního vládního establishmentu, která i na polské poměry, v nichž jsou novináři součástí politického a ideologického boje, vyčnívá jako hodně otevřená příznivkyně jedné strany barikády. Veřejnost pobavila i skutečnost, že vládní kandidát a favorit voleb získal v údajném losování pořadí, v němž budou kandidáti na otázky moderátorů odpovídat, ve třech posledních kolech debaty nejvýhodnější, poslední pozici. Jak hned spočítali statistici, pravděpodobnost takových výsledků losování je podstatně menší než výhra ve sportce. A i přes tyto všechny „berličky“ předvedl favorizovaný kandidát Tuskovy Občanské koalice nakonec bídný výkon. Dokonce i spřátelená média musela uznat, že „působil unaveně“. Debata tak měla největšího poraženého, neměla však jednoznačného vítěze.
Tato historka je dobrou zkratkou celého předvolebního vývoje: máme zde jednoznačného favorita, kterého se celý státní aparát a většina médií snaží dotlačit do prezidentského úřadu, on sám však nepůsobí rozhodně přesvědčivým dojmem lídra. Naději mu tak dává hlavně slabost soupeřů. Nad všemi – hlavně v posledních dvou dnech kampaně, kdy „bouchla“ kauza nejasného původu rozsáhlé vlivové kampaně podporující kandidáta liberálů na sociálních sítích – visí stín rumunského precedentu cizího zásahu do klání a zrušených voleb.
Špinavá hra o všechno
Polské kampaně bývají dost brutální. Letos je nejčastěji terčem útoku kandidát konzervativců, který v posledních měsících schytal obvinění z napojení na mafii a z manželské nevěry, a pod drobnohledem se ocitla i jeho rodina, včetně sestry a nevlastního syna. V posledních týdnech se pak tématem číslo jedna v kampani stala garsonka v gdaňském paneláku, kterou Nawrocki odkoupil od bývalého souseda, seniora a alkoholika, za příslib doživotní možnosti využívání bytu. Když novináři portálu Onet popsali celou kauzu jako projev podvodného jednání (Nawrocki prý slíbil, že se o seniora postará, ve skutečnosti ani netušil, že se už několik měsíců nachází v domově sociální péče), kandidát a jeho štáb v první chvíli nebyli schopní přesvědčivě celou kauzu vysvětlit. A i když to nakonec vypadá, že nedošlo k porušení ani zákona, ani dobrých mravů, pod palbou ze všech stran, podle všeho podporovanou i řízenými úniky dokumentů z Nawrockého bezpečnostní prověrky, ztratili konzervativci v klíčovém okamžiku kampaně iniciativu. Jak poukazuje řada komentátorů, i když jde zdánlivě o poměrně malichernou záležitost, pro mnoho voličů je mnohem snáze představitelná, a tedy i nebezpečnější než větší, ale abstraktnější kauzy.
V tomto a v dalších případech nebylo obtížné všimnout si zásadního nepoměru sil, který kampaň od začátku ovlivňuje. Na straně vládního kandidáta stojí nejenom státní aparát a většina hlavních médií. V poslední době se propíraly i rozsáhlé „profrekvenční“ kampaně, některé financované státními podniky jako Orlen nebo samosprávami, které ve skutečnosti nepříliš okatě burcují voliče proti opozici. Neduh, který se v polských kampaních objevuje pravidelně. Nicméně 48 hodin před zahájením volebního klidu byla díky novinářům portálu WP odhalena rozsáhlá vlivová kampaň na sociálních sítích, jejíž rozpočet přesáhl náklady na reklamu obou hlavních kandidátů a která byla údajně financována prostřednictvím rakousko-maďarské levicové nadace Estratos („podporuje progresivní politické iniciativy a občanské kampaně“) a realizována s pomocí polské nevládky Akcja Demokracja, jejíž členové jsou personálně provázáni s prostředím Občanské koalice. Štáb Trzaskowského považuje odhalení za pokus o diskreditaci, nicméně liberálům nepřidalo ani to, že se jeden z koordinátorů kampaně objevil před několika dny na fotce ze setkání ve vládním institutu pro kybernetickou bezpečnost, kde se radilo o tom, jak „ochránit volby“ před dezinformacemi a vnějšími vlivy...
Na obou stranách se tak stále více hovoří o „rumunské variantě“ – vláda varuje před cizími (čti ruskými) hybridními útoky, naopak opozice upozorňuje, že kampaně mají diskreditovat především kandidáty pravicové opozice, a vyjadřuje obavy z pozdějších dopadů těchto aktivit na legitimitu voleb.
Nelze také zapomínat na skutečnost, že Právo a spravedlnost, největší opoziční strana, funguje aktuálně bez státního příspěvku pro politické strany. Ten jí byl odejmut Státní volební komisí kvůli přešlapům při financování volební kampaně v roce 2023. Vláda peníze soupeřům neposlala, ani když rozhodnutí úřadů zrušil po odvolání Nejvyšší soud. Tuskova vláda totiž legitimitu příslušné komory Nejvyššího soudu neuznává, neboť její členové byli vybráni podle údajně vadných pravidel, zavedených předchozí vládou. Mimochodem, jde o stejnou komoru Nejvyššího soudu, která – v souladu se zákonem – uznala platnost výsledků parlamentních voleb na podzim 2023. Tedy těch, díky nimž se Donald Tusk stál premiérem...
Tento právní gordický uzel ukazuje i opravdové hlavní téma prezidentského klání. Donald Tusk a jeho liberálové se v prvním roce a půl své vlády rozhodli přijmout taktiku razantních personálních změn ve všech oblastech státního aparátu i za cenu obcházení platných zákonů – třeba při převzetí kontroly nad státními médii, prokuraturou a soudnictvím. Přijaté metody, včetně snah dostat do vězení co nejvíce zástupců bývalé moci, vysvětlovali nutností „nápravy právního státu“. Poukazovali, že se „nemohou držet litery zákona“, protože by stávající konzervativní prezident Andrzej Duda jejich legislativní návrhy neakceptoval a na přehlasování prezidentského veta v parlamentu sílu nemají. Aby mohli takto zavedené změny zpětně legalizovat a dotáhnout do konce, potřebují spolehlivou osobu v Prezidentském paláci. Obě strany tedy hrají o hodně.
Kandidáti druhé kategorie
Už tradičně jsou polské prezidentské volby kláním „hráčů z druhé politické ligy“. S ohledem na to, že polský prezident nemá vliv na vytváření vládní politiky, ale má velmi silné „blokovací“ pravomoci (k přehlasování jeho veta je potřeba nadpoloviční většina (3/5) v Sejmu), dvě největší strany neposílají do voleb své lídry, ale spíše politiky, u kterých předpokládají menší míru samostatnosti. I proto u liberálů na plné čáře prohrál primárky ve světě populární ministr zahraničí Radek Sikorski. Trzaskowski je postava všeobecně známá – byl neúspěšným kandidátem už v roce 2020 a může se opírat o většinu elektorátu současné vládní koalici. Nicméně je považován za zcela loajálního vůči Donaldu Tuskovi. Občas se během kampaně nešlo ubránit pocitu, že větší zájem na jeho zvolení než samotný kandidát má premiér Tusk. Přizpůsobil kampani svoji rétoriku – mluvil třeba tvrdě o odmítnutí migračního paktu nebo „repolonizaci polské ekonomiky“. Ostrým útokům na Nawrockého a PiS věnuje velkou část své internetové komunikace na síti X. Naději na zvolení Trzaskowského podřídil i nepříliš výrazné předsednictví země v Radě EU. Tento týden zaútočil ostře na George Simiona, brzy možná prezidenta Rumunska, tedy klíčového partnera na východním křídle NATO, protože ten podpořil kandidáta PiS.
Konzervativci sáhli po člověku z okraje politického dění. Nawrocki je šéfem vlivného Ústavu národní paměti. Polský ekvivalent Ústavu pro studium totalitních režimů má sice velikost průměrného ministerstva a patří mezi klíčové státní úřady, nicméně je faktem, že kandidát konzervativců se většinu kampaně spíše snažil vůbec vstoupit do povědomí voličů, trápil se s nedostatkem zkušeností s politickými debatami a příliš často hovořil pouze k „už přesvědčeným“. I když se nakonec jeho štábu podařilo z této nezkušenosti vybudovat určitou značku „obyčejného kluka ze sídliště“, v rozhodujících momentech (jako už zmíněná „kauza garsonka“) nepůsobil přesvědčivým dojmem.
Zvrat doprava, konec duopolu a faktor Trump
Trend v průzkumech je negativní pro třetího v klání, kterým je jeden z lídrů pravicové Konfederace Sławomir Menzen. Ten jednu chvíli bojoval s Nawrockým o druhé kolo, ale nakonec, jak se zdá, se polští voliči alespoň částečně vrátili k zajetým kolejím střetu liberálů a konzervativců. Menzen ztratil také zřejmě část „mladých, proti-systémových voličů“ na úkor jiných menších kandidátů. Menzenova podpora se pohybuje nyní kolem 12 až 15 procent. Je ovšem fakt, že Trzaskowski a Nawrocki zřejmě získají nejmenší podíl hlasů pro „duopol“ – jak se v Polsku říká dlouhodobé dominanci Tuska a Kaczyńského – od roku 2005, což by mohlo svědčit o rostoucí touze Poláků po nějaké alternativě. Příznačné je i to, že liberálové a konzervativci jednoznačně dominují už jen ve věkových skupinách nad 40 let.
Skutečnost, že „tím třetím vzadu“ je kandidát nacionalisticko-libertariánské nové pravice, ovlivnila i volební kampaň, která se vychýlila hodně „doprava“. Zvláště v případě Rafała Trzaskowského, zástupce levicového křídla Občanské koalice, to způsobilo velmi výraznou (a ne vždy přesvědčivou) změnu rétoriky. Někdejší pravidelný účastník duhových pochodů a příznivec evropské federalizace se teď nechával fotit před ostnatými dráty a protitankovými zátarasy, zdůrazňoval nutnost zastavení migrace, zbrojení a upřednostňování domácího kapitálu. Duhovým vlajkám se pečlivě vyhýbá. I volba konzervativců – Karol Nawrocki – patří spíše k „národoveckému“ křídlu strany, akcentuje v kampani suverénistické motivy, včetně asertivnějšího a transakčního přístupu k pomoci Ukrajině.
Není jasné, jak nakonec ovlivní nálady veřejnosti tzv. faktor Trump. Konzervativci jeho zvolení přivítali, nicméně Trumpovy chaotické kroky a pocit ohrožení, který vyvolává ve střední Evropě, zapříčinily – stejně jako v Kanadě či Austrálii – spíše posílení liberálů. Tuskova vláda může těžit ze silnější pozice v rámci EU, která je pro velkou část obyvatel nyní vnímána jako alternativní zdroj bezpečnosti. Zároveň ovšem velmi opatrně zdůrazňuje nutnost pokračování transatlantické vazby a rozhodně se netlačí do první linie evropské kritiky Washingtonu. Kandidát PiS zvolil variantu pokračování dosavadní stranické linie, která vazbu s USA považuje za nejdůležitější pilíř bezpečnosti Polska. Na této vlně se mu podařil husarský kousek – tři týdny před volbami se mu podařilo v Bílém domě krátce hovořit i se samotným Trumpem. Zda to ovšem bude pro volební výsledek přínos, či naopak handicap, není už ani v Polsku – nejvíce proamerické zemi Evropy – zřejmé.
00:09
